Scéna.cz 

Soutěž s Činohrou Národního divadla v Praze

platnost:

od 6.11.2017 do 4.12.2017

Federico García Lorca: KRVAVÁ SVATBA

Láska, nenávist, život, smrt. Klasická rovnice o dvou neznámých. Španělský básník a dramatik Federico García Lorca (1898–1936) se na scénu Národního divadla vrací po půlstoletí, kdy se hrál jeho Dům doni Bernardy v režii Alfréda Radoka; Krvavou svatbu tu hned po válce nastudoval Jindřich Honzl. Autorův pohnutý osud by sám vydal na divadelní hru – my se však vracíme k jeho textu, v němž se folklór mísí s avantgardou, tradiční svět svateb a nedotknutelných obřadů s vášnivostí okamžiku a nezachytitelnou láskou. V den sňatku opouští nevěsta ženicha a následuje Leonarda, muže, kterého miluje, bez ohledu na neúprosný zákon morálky a cti. Představy všech příbuzných se rozsypou jako domeček z karet... My se ovšem ptáme dál – co ostatní postavy, rodiče, prarodiče, sousedé? Vědí také, co to je šílená touha? Je láska pouze doménou mládí, nebo jsme každý z nás tak trochu opouštějící Nevěstou či zrazeným Ženichem? Krvavá svatba sice vyrůstá z bezprostředních španělských reálií i konkrétní doby, ale dotýká se nás možná víc, než jsme si ochotni připustit.
Překlad Vladimír Mikeš; režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský); dramaturgie Ilona Smejkalová; scéna Jakub Kopecký; kostýmy Simona Rybáková; hudba Petr Kaláb a světelný design: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), Jakub Kopecký.
zde

Anton Pavlovič Čechov: TŘI SESTRY

Tři sestry. A třikrát stejná otázka: Zůstat, nebo odejít? Tři sestry. Olga, Máša a Irina. Nejstarší pracuje jako učitelka na gymnáziu, prostřední je nešťastně vdaná za učitele Kulygina a nejmladší touží po nalezení smyslu života i opravdové lásky. Skutečným snem všech tří sester Prozorovových je ale návrat do Moskvy. Do města, které si pamatují z dětství jako jediné místo, kde je možné být šťastný. Moskva je přece tak nádherná! Tak vzrušující! Tak... jiná! Olga, Máša a Irina proto vytrvale touží po štěstí, které však ve svých životech nenacházejí. A tak doufají v budoucnost, po minulosti se jim stýská, a znamení přítomnosti jim zůstávají skryta. Přítomnost je pro ně pouze přechodným mezidobím, časem vyhnanství.
Překlad Leoš Suchařípa; režie Daniel Špinar; dramaturgie Ilona Smejkalová; scéna Andrej Ďurík; kostýmy Eva Jiřikovská a hudba Jakub Kudláč.
zde

Václav Kliment Klicpera, Milan Šotek: MLYNÁŘOVA OPIČKA

Nejklicperovatější Klicpera, jakého si umíte představit. „Nemáme molièrovského humoru mimo několika komedií Klicperových“, mínil Jindřich Honzl a přesně postihl podstatu talentu Václava Klimenta Klicpery (1792–1859): splétání jednotlivých komediálních scén, známých z antického mimu či italské commedie dell’arte, v celistvý dramatický příběh. Z kompletní mistrovy dramatické sumy, plné kuklení a situačních i jazykových špílců, sestavil Milan Šotek „fungl novou“ komedii, maje přitom na zřeteli konkrétní herce Národního divadla. Abychom parafrázovali název jedné z Klicperových aktovek „Každý něco pro vlast“: z každé uzmul něco pro Národ! Bude to vlastně „klicperiáda“ – Čtverrohý Jelen na Mostě. Inscenaci uvádíme na jevišti, kde Klicpera sám s českou divadelní společností působil (před dvěma sty lety, roku 1817, zde mimo jiné uvedl první verzi Hadriána z Římsů). Máme za to, že dozrál čas, aby se k jeho odkazu, jenž vedle J. K. Tyla tvoří pilíř české dramatické tvorby, vztáhla Nová krev ND.
Režie Štěpán Pácl; dramaturgie Jan Tošovský; scéna Andrej Ďurík; kostýmy Eva Jiřikovská; hudba Jakub Kudláč a pohybová spolupráce Irina Andreeva.
zde

Rebecca Lenkiewiczová: NOČNÍ SEZÓNA

Byl jeden otec a ten měl tři dcery a jednu tchyni. Manželku už ne, ta od něj utekla do Londýna. Žijí spolu na irském venkově. Tchyně je značně pomatená, ale neskutečně spontánní. Jedna dcera se stále rozchází a schází s týmž klukem, druhá neví, co se sebou, a třetí se zamiluje do herce, který přijel natáčet film o básníku Yeatsovi. Jeho přítomnost probere tuto tragikomickou rodinku z letargie a její členy přiměje rozkrýt rodinná tajemství. Hořkosladká komedie výjimečné britské autorky, jež našemu hereckému souboru dopřeje hned sedm mimořádných dramatických rolí, upoutá svou poezií a jemným humorem.
Překlad Jitka Sloupová; režie Daniel Špinar; dramaturgie Milan Šotek; scéna Dragan Stojčevski; kostýmy Linda Boráros; hudba Victoria Parker a světelný design Přemysl Janda.
Více informací o inscenaci zde.