Scéna.cz 

Live Aid – čtyřicet let, co zazněl hlas pro Afriku

Na den přesně čtyřicet let od chvíle, kdy světová hudba spojila síly ve jménu solidarity. V Londýně a ve Filadelfii vystoupily 13. července 1985 legendy jako Queen, U2, David Bowie, Madonna, Elton John či Led Zeppelin. Šlo o koncert bezprecedentního rozsahu – a především s jediným cílem: pomoci hladovějícím v Africe.

Hudba jako výkřik svědomí
Letní sobota roku 1985 se stala jedním z nejsilnějších momentů v dějinách populární hudby. Koncert Live Aid (VIDEO) probíhal současně na dvou kontinentech – na stadionu Wembley v Londýně a JFK Stadium ve Filadelfii. Přímý přenos sledovalo odhadem 1,5 miliardy lidí ve více než 100 zemích světa. A ano – i u nás. Československá televize, tehdy ČST2, přenášela části koncertu – pro mnohé diváky šlo o první živý pohled na Západ bez cenzury, a to prostřednictvím hudby. Přenos v Británii zajišťovala BBC s komentátory jako Richard Skinner, Andy Kershaw, Mark Ellen nebo David Hepworth. Ve Spojených státech přenášela koncert MTV a také ABC.
Zatímco v těchto zemích známe hlasy přímého přenosu, v Československu jméno komentátora zatím zůstává neznámé. Pokud si někdo z čtenářů pamatuje, kdo tehdy koncert na ČST2 komentoval, nebo si vybavuje konkrétní hlášku, budeme vděční za jakoukoliv stopu. Napište nám! – pro mnohé diváky šlo o první živý pohled na Západ bez cenzury, a to prostřednictvím hudby.
Během jediného dne se podařilo vybrat přes 125 milionů dolarů na pomoc Etiopii a dalším africkým zemím sužovaných hladomorem.
Za celým projektem stáli hudebník Bob Geldof a producent Midge Ure. Navázali na předchozí úspěch písně Do They Know It’s Christmas? nazpívané pod hlavičkou Band Aid. Chtěli vytvořit něco většího – gesto, které by otřáslo svědomím světa.

Kdo tehdy vystoupil?
V Londýně se na pódiu objevili: Queen, Elton John, David Bowie, U2, The Who, Paul McCartney, Sting, Dire Straits, George Michael, Phil Collins a další.
Ve Filadelfii zazářili: Bob Dylan, Madonna, Tina Turner, Mick Jagger, Led Zeppelin (v obnovené sestavě), Neil Young, Eric Clapton, Duran Duran, Patti LaBelle či Hall & Oates.
Phil Collins stihl vystoupit v obou městech – díky nadzvukovému Concordu přeletěl Atlantik během pár hodin.

Proč právě Afrika? A proč to nestačilo?
V polovině 80. let přinášely televize záběry dětí umírajících hlady v Etiopii. Nešlo však jen o potraviny. Šlo o hluboce zakořeněnou historickou nespravedlnost – důsledky kolonialismu, otrokářství, rabování nerostného bohatství. Evropa a Západ Afriku dlouho vnímaly jako zdroj, nikoli jako partnera.
Live Aid byl v tomto ohledu přelomový: ukázal na Afriku poprvé z čistě humanitárního pohledu. Přes všechnu svou naivitu a nepřipravenost vyvolal vlnu solidarity a upozornil na to, že Afrika není daleko. Je jen na druhém konci naší lhostejnosti.
Citace z britského deníku The Sun den po koncertě zněla: „The day the music changed the world.“ (Den, kdy hudba změnila svět.) Americký The New York Times napsal: „A global mobilization of compassion unlike anything we've seen before.“ (Globální mobilizace soucitu, jakou jsme dosud nezažili.)

A co dál? Dnes? A co jsme se vlastně naučili?
Live Aid nebyl poslední. Přišly další koncerty, další výzvy. Live 8 (2005) opět rozezvučel Londýn jako apel na G8. V Jižní Africe zněly koncerty 46664 (na podporu boje proti AIDS, podle vězeňského čísla Nelsona Mandely). V pandemii přišel globální stream One World: Together at Home.
Ale svět se mezitím změnil. A Afrika s ním. Na začátku 90. let Rwanda krvácela v tichosti. Zatímco hudba zachraňovala svědomí, politika zavírala oči.
„Možná jsme dokázali vybrat miliony. Ale neochránili jsme nevinné,“ napsal v roce 1995 týdeník Time.

Svědomí světa? Nejen na pódiu
Live Aid zněl nahlas. Ale nejsilnější příběhy Afriky zůstaly tiché. Immaculée Ilibagiza, mladá rwandská studentka, přežila genocidu ukrytá v koupelně, kde se s osmi ženami mačkala tři měsíce. Ztratila téměř vše – rodinu, domov, dětství. A přesto, když se po válce setkala tváří v tvář s mužem, který zabil její matku a bratry, odpustila mu.
„Položila jsem mu ruku na rameno, políbila na čelo a řekla: odpouštím ti.“
Jedna čtenářka, která přežila holocaust, napsala: „Díky této knize jsem po padesáti letech pochopila, co znamená skutečné odpuštění.“
Hudba může změnit svět. Ale teprve skutek milosrdenství mění člověka.

Afrika dnes: co dělat jinak?
Čtyřicet let po Live Aid je na čase se ptát: jak pomáháme dnes? Afrika stále čelí nespravedlnostem, ale zároveň roste, vyvíjí se, tvoří.
Namísto charitativních gest potřebuje rovnoprávné partnerství – investice do infrastruktury, zdravotnictví, vzdělání, místní výroby. Potřebuje respekt, nikoli soucit. A důvěru místo dozoru.

Komentář: Pomoc nebo gesto?
Přiznávám – mám k těm koncertům vztah. Byl jsem devatenáctiletý mladík a díval se na ně očima nadšení, že svět je propojen. Ale čtyřicet let poté si kladu otázky:
• Pomáhají tyto akce skutečně?
• Není to jen gesto Západu – a dočasné ulehčení svědomí?
• Není čas ptát se na systémovou odpovědnost, nejen na emoce?

Live Aid zůstává milníkem. Ale jeho největší dědictví může být právě v tom, že otevřel otázky, které stále nemají snadnou odpověď. A možná je na čase, abychom na ně začali hledat odpovědi – společně.