Scéna.cz 

Opatovický misál - restaurování 2007–2010

Restaurování unikátního Opatovického misálu, jednoho z nejvzácnějších rukopisů ze sbírky Vědecké knihovny v Olomouci, představí od 11. října do 18. listopadu výstava v Arcidiecézním muzeu. Komorní prezentace průběhu restaurování poškozené gotické knižní malby je další z řady restaurátorských výstav dokumentujících obnovu památek z fondu starého umění na Moravě, za které olomoucké Muzeum umění získalo v roce 2009 nejvýznamnější ocenění v oblasti památkové péče – Cenu Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra. Výstava je pořádána ve spolupráci s Vědeckou knihovnou v Olomouci a doprovází ji XV. seminář restaurátorů a historiků – odborná konference restaurátorů organizovaná Národním archivem v Praze, Zemským archivem v Opavě, Státním okresním archivem Olomouc a dalšími institucemi.

Podle kurátorky výstavy Jany Hrbáčové si rukopis Opatovického misálu v rozsáhlém fondu iluminovaných rukopisů Vědecké knihovny v Olomouci zaslouží zvláštní pozornost. „Byl zakoupen v 80. letech 20. století a poté dlouhou dobu čekal na kodikologické a uměleckohistorické zpracování. Podíl na tom měl zejména velmi špatný stav kodexu, způsobený především vlhkostí a působením plísní,“ řekla Hrbáčová s tím, že nejen pergamen, nýbrž i písmo včetně některých iniciál byly poškozeny často až k nečitelnosti. „Pergamenová folia se rozpadala, vazba byla zcela nefunkční a s rukopisem nebylo v podstatě možné manipulovat,“ popsala neutěšený stav významné knižní památky. Vědecká knihovna proto přistoupila ke komplexnímu restaurátorskému zásahu, jehož se v letech 2007–2010 zhostili Miroslav Široký a Kateřina Opatová.
Při opravách Opatovického misálu, které grantem podpořilo ministerstvo kultury, si restaurátoři museli poradit s několika náročnými úkoly: opravit zcela zničený pergamen, obnovit malířskou výzdobu a rozhodnout, zda použít původní knižní vazbu, nebo vytvořit zcela novou. „Poškození rukopisu vodou a následné mikrobiální napadení bylo tak rozsáhlé, že pergamenová hmota byla místy zcela rozpadlá. Dosavadní metody restaurování se ale ukázaly jako nedostatečné a proto restaurátor Miroslav Široký vyvinul zcela nový způsob doplňování pergamenu. Spočívá v nanášení bezvodé suspenze rozvlákněné papíroviny na nosný skelet z japonského papíru,“ popsala novátorský přístup restaurátora Hrbáčová. Mistrovství prokázal restaurátor rovněž při opravách malířské výzdoby kodexu, jejíž uvolněnou barevnou vrstvu a zlacení bylo nutno upevnit.
Zásadní otázka vyvstala v souvislosti s upevněním knižního bloku do vazby. Z původní středověké vazby se do dnešní doby nedochovalo vůbec nic, v minulosti ji nahradila nová vazba s deskami z bukového dřeva a potahem z bílé usně zdobeným slepotiskem. „Ta ale byla zcela oddělená od knižního bloku, navíc její přední deska byla zlomená, předsádky roztržené a napadené plísní. Restaurátorka Kateřina Opatová tak zvažovala, zda opravit původní vazbu, nebo vytvořit zcela novou,“ vzpomněla Hrbáčová. Hledání odpovědi jí usnadnilo zjištění, že pergamenový blok nabyl restaurováním na objemu natolik, že se již do starší vazby nevejde. „Paní Opatová proto zhotovila novou vazbu, která technologií a materiály odpovídá době vzniku rukopisu – je z bukových desek potažených semišovou usní a doplněná dvěma sponami z mosazi, zavěšenými na kožené řemínky. Pro rukopis navíc vytvořila dvě pouzdra - papírové a dřevěné,“ popsala minuciózní práci restaurátorky Hrbáčová.
Listování restaurovanou knihou, z jejíž výzdoby se i přes dřívější vyřezání celé řady iluminací dochovalo 25 malovaných iniciál – 22 ornamentálních a 3 figurální, odborníkům přineslo nečekané zjištění. Misál byl totiž téměř s určitostí zhotoven v pražské dílně působící na dvoře císaře Karla IV., kde vznikaly nejprestižnější rukopisy pro významné osobnosti – například Karlova kancléře Jana ze Středy, arcibiskupa Arnošta z Pardubic, Karlova protonotáře probošta Mikuláše nebo rakouského vévodu Albrechta III. „Z této skupiny rukopisů se Opatovický misál stylem výzdoby nejvíce blíží vyříznuté iniciále se Zmrtvýchvstáním Krista ze sbírek olomouckého arcibiskupství, která prokazatelně pochází právě z tohoto rukopisu, a také slavnému cestovnímu breviáři Liber viatiku Jana ze Středy, datovanému do druhé poloviny 50. let 14. století, který je chován v Knihovně Národního muzea v Praze,“ doplnila Hrbáčová. Přestože autor výzdoby Opatovického misálu zřejmě není totožný s autorem Liber viatiku, společné znaky naznačují, že oba iluminátoři působili v Karlově dvorním skriptoriu paralelně. „V Liber viaticu Jana ze Středy navíc nacházíme několik iluminací, jejichž autorem je s největší pravděpodobností právě Mistr Opatovického misálu,“ dodala historička umění.
O skvostném výsledku restaurátorského zásahu se mohou přesvědčit návštěvníci Arcidiecézního muzea od 11. října do 18. listopadu. Spolu s Opatovickým misálem bude vystavena také iniciála se Zmrtvýchvstáním Krista, která z rukopisu pochází. Z informativních panelů a digitální prezentace se návštěvníci dozvědí podrobnosti o původu Opatovického misálu a průběhu jeho restaurování. Veškeré iluminované stránky rukopisu si přitom budou moci také prolistovat, byť jen v elektronické podobě na dotykovém monitoru.