Scéna.cz 

Carmina lucemburgiana

Atraktivní obálka kompaktního disku těží z historicky slavné etapy Českého království, které ve spojení s rodem Lucemburků usilovalo o „předsednictví“ v evropském prostoru. Podobiznu legendárního českého krále Jana Lucemburského, který z boje neutekl, nalezl producent disku v mahlerovské Jihlavě, v Gelnhausenově rukopisu Jihlavské městské právní knihy. Bohatě kolorovaná miniatura našeho rytíře Jana, jako jezdce na koni v bojovém rozmahu, je doplněna truchlivým majestátem smrti – totiž náhrobkem Jana Lucemburského v katedrále v Lucembursku, jehož snímek zdobí zadní stránku bukledu. Hudební obsah titulu rámuje dílo tajemníka Jana Lucemburského, básníka a hudebního skladatele Guillauma de Machauta a to dvěma částmi Mše Panně Marii v úpravě Sylvie Bodorové. Komorní Orchestr Quattro vedený Markem Štilcem, prvním školením houslistou u Dany Vlachové, provedl obě instrumentální části Mše v normě novodobé interpretace s pietou a pozorně vzhledem k funkčnímu zaměření a historické instrumentální dokumentaci. Hudba Mše plyne v tichém polyfonním proudu bez dynamických výkyvů v důstojném tempu, s klidně a věcně nesenou melodií. Quattro se dá do pohybu v následující hudbě Mistra Josefa Suka. Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, op. 35a v úpravě pro komorní ansámbl je typickým repertoárovým číslem souboru, a tak se setkáváme s pečlivě připravenou hudbou s poutavě odstíněnou dynamikou. Hudba roste od úvodního jemného piana k uvážlivému mezzoforte a rozděluje Meditaci na dvě části, přičemž je nesena v promyšleném tempovém plánu. Výrazově pěkné jsou naléhavé akcenty houslí vzácně dramatizující meditativní obsah díla v citaci verše „Nedej zahynouti nám ni budoucím!“. Jeden z největších mistrů české hudby 20. století, Otmar Mácha, je autorem další hudby kompaktního disku společnosti ArcoDiva. Třídílná Sinfonietta da camera z let 1992–9 komponovaná pro Mannheimský komorní orchestr v době dirigentského působení Čecha Jan Maláta, se stala krásným tvůrčím úkolem pro mladistvý komorní soubor – v roce 2005 rezidenční orchestr rodného domu Gustava Mahlera, který má za sebou úspěšný kompaktní disk Quattro plays Quattro z roku 2007. Nepochybně i tento titul Carmina lucemburgiana získá stejně kladný ohlas v zahraničí jako ten předchozí. Soubor hraje Máchovu Sinfoniettu se svěžím zápalem veden styčnými body jednotlivých opusů. Dramaturgicky vhodně volený kus koresponduje s oběma předchozími skladbami jednak materiálem, v němž zaznívají vysoce stylizované citace středověkých písní a protestantských hymnů, a také lyrikou spřízněnou s hudbou Josefa Suka. Do společné linie příbuznosti motivů, předloh a výrazových prostředků patří také dílo Sylvie Bodorové, dnes jediné dědičky názvu skladatelské skupiny Quattro založené v devadesátých letech 20. století společně s Lubošem Fišerem, Otmarem Máchou a Zdeňkem Lukášem. Orchestr Quattro vedený Markem Štilcem nese jméno právě po jmenované kompoziční skupině. Sylvie Bodorová pojala svůj opus Carmina lucemburgiana s podtitulem Památce Jana Lucemburského jako reminiscenci na dobu a dílo Guillaume de Machauta. Všech pět částí Carminy nesou citace Machautovy hudby, jak zde výše citované mešní, tak světské, oproti rafinované podobě Máchova stylu bezprostřednější. Ožívají zde i techniky a skladebné principy středověké Ars novy včetně konkrétního zvuku dobového nástroje tamburiny (dnes živého ve folklorní hudbě i v souborech pěstujících autentické provedení staré hudby), působivé bordunové prodlevy, či polyfonie. Spojnicí, opět konvenující Orchestru Quattro, je nekomplikovaný rytmus i poetické melodie a lyrické pasáže.

Ideu „lucemburgiany“ naplňují vedle dosud uvedených ohlasů a samotného Machauta dva lucemburští skladatelé. Komponující dirigent Marcel Wengler (ročník 1946), činný u Rozhlasového symfonického orchestru Luxembourg, napsal Noveletu pro saxofon a smyčce v roce 1991 a její charakteristiku popsal jako rozprávění saxofonu na pozadí smyčcového orchestru. Klarinetista Irvin Venyš, nositel cen z mnoha mezinárodních soutěží a vítěz prestižní rozhlasové soutěže Concertino Praga, znamenitě vystihl náladu žánrového kusu. Noveleta je skvěle vystižena v barvách jak sólového altového saxofonu tak smyčcového ansámblu, který v závěru klidně nesené hudby rozpohybuje rytmus k působivému, vtipnému zavlnění, které sice autor popsal jako „vzrušený dialog“ , nicméně v bezkontrastním průběhu Novelety přineslo provedení spíše jemné scherzo v intencích francouzského espritu.
Z tvorby René Mertziga, bývalého houslisty Rozhlasového symfonického orchestru Luxembourg, nahrál orchestr Tři skici pro smyčcový orchestr. Dílo ovlivněné franouzskými impresionisty vypovídá o náladových obrazech a přírodních inspiracích popsaných v názvech tří kusů. Orchestru se opět zdařilo vstoupit do hudebního světa odlišných neoimpresionistických proporcí slova a hudby a neopustiv dokonale vytažené melodie vládl pevným rytmem a přitažlivou nástrojovou barvou.

ARCODIVA UP 0113-2 131
Guillaume de Machaut: Messe de Nostre Dame – Agnus Dei, Josef Suk: Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, op. 35a, Otmar Mácha: Sinfonietta da camera, Sylvie Bodorová: Carmina lucemburgiana pro smyčce „Památce Jana Lucemburského“, Marcel Wengler: Novellette pro altový saxofon a smyčce, René Mertzig: Trois Esquisses pour orchestre à cordes, Guilaume de Machaut: Messe de Nostre Dame – Ite missa est. Irvin Venyš – saxofon, Markéta Mazourová – bicí; Orchestra Quattro, dirigent Marek Štilec. Nahráno ve Studiu Domovina (1, 23, 7) v Modlitebně Českých bratří v Praze (4, 5, 6) v lednu roku 2009, hudební režie a produkce Jiří Štilec, zvuková režie Václav Roubal a Karel Soukeník. Celkový čas 70:33
Zdroj Hudební Rozhledy 04/ 2009 - Rafael Brom