Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Bohemia Jazz fest

autor: Z webu

Počínaje pondělím 14. července vstoupil ojedinělý projekt Rudyho Linky - Bohemia Jazz fest - do třetího ročníku. Hudba nejvyšší kvality v podání špičkových interpretů zazní na pěti pódiích v ČR, těmi se stanou centrální náměstí několika měst - Praha 14. – 15.7. Staroměstské nnáměstí; Domažlice 16.7. nám. Míru; Plzeň 17.7. nám. Republiky; Prachatice 18.7. Velké nám. a České Budějovice 19.7. nám. Přemysla Otakara II..

„Letošní roční je o kytaře. Máme kytaristy z Brazílie, Rakouska, Itálie a dalších,“ upřesnil Rudy Linka a dodal: „Největší kytarista, který se letos na Bohemia Jazz Festu představí je John Scofield." Více na www.bohemiajazzfest.cz/

John Scofield Trio (USA)
V České republice byl John Scofield od devadesátých let mnohokrát a posluchači dobře vědí, že se během jeho koncertů vždy „toto potkává s tamtím“, jinými slovy, že od tria můžeme očekávat jak konteplativnější a lyričtější nálady, tak že také dojde na dravou, strhující muziku. Ve které je podstatná Scofieldova spontánní kreativita, ohromné improvizační schopnosti a zkušenosti a v neposlední řadě osobitý autorský rukopis. Scofield se sice s chutí pouští do inovací standardů, ale především hraje kompozice, které šije na tělo právě té sestavě, s níž je ve studiu nebo na pódiu.

Victor Wooten Band (USA)
Před necelými 20 lety způsobila na americké hudební scéně rozruch skupina Flecktones,, jíž vedl revolucionářský banjista Béla Fleck. Od moderního bluesgrassu, čili newgrass, kráčela instrumentalisticky oslnivá kapela k jakémusi bezmála kosmickému jazzu. Bezesporu i díky tomu, že měla famózního VICTORA WOOTENA. Pokračovatel novátorských baskytaristů Stanleyho Clarka, Jaka Pastoria a Marcuse Millera je dnes sám velkou hvězdou tohoto instrumentu a také šéf nakažlivě rozjeté skupiny THE VICTOR WOOTEN BAND.

Vitto Meirelles Trio (Brazil)
Už skoro půl století svět ví, že Brazílie nemá jen proslulou kávu a geniální fotbalisty, ale také svébytnou populární hudbu, s níž se velmi dobře pojí jazz vzniklý v severní části amerického kontinentu. Od legendárních nahrávek Stana Getze s dvojicí Joao a Astrud Gilberto (bossa nova Girl from Ipanema patří do každé seriózní sbírky jazzových standardů), počalo objevování kouzla brazilské hudby, ale nastartoval se i proces opačný. Hudebníci v Buenos Aires (řada jich ovšem přišla do metropole z provincie Bahia), se nechávají inspirovat podněty z USA, Evropy ale i třeba z Jamajky (současný ministr kultury Gilberto Gil například na čas zcela propadl reggae).

Yellowjackets + Mike Stern (USA)
Když před dvěma lety na prvním ročníku Bohemia JazzFestu Yellowjackets rozradostnili ve finále festivalu českobudějovické náměstí, stalo se tak v rámci turné k jejich pětadvacátým narozeninám. Letošní návrat by se mohl na prvý pohled zdát dost časný, ale originální kapela přijíždí tentokrát s výrazným hostem, takže uvidíme a uslyšíme Yellowjackets neobvykle – s kytaristou Mikem Sternem.
I když při zrodu kapely kytara nechyběla – vedle klávesisty Russela Ferranteho a baskytaristy Jimmyho Haslipa byl totiž zakládajícím členem Robben Ford, dnes soustředěný především na fusion-blues. Po prvých dvou albech Ford odešel a namísto kytary se do zvuku kapely trvale usadil saxofon. Sedm let v rukou Marka Russa a od roku 1990 Boba Mintzera. Zatímco Ferrante a Haslip vytrvali do dnes, střídali se – i když také nepřekotně – bubeníci: po Ricky Lawsonovi přišel roku 1987 Will Kennedy, na jedinou sezónu 98-99 Peter Erskine a od přelomu tisíciletí o generaci mladší Marcus Baylor (z pódia v Budějovicích poznamenal Mintzer, že když se Yellowjackets dávali dohromady, byly malému Marcusovi teprve tři roky... ).

Tuck & Patti (USA)
Tři desítky let v nejužší myslitelné spolupráci, totiž v hudebním duu a zároveň v partnerském vztahu (z toho posledních dvacet sedm už manželském), to je pro leckoho zřejmě hodně divoká představa. Ale Tuck Andress a Patti Cathart jsou živým důkazem, že je cosi takového nejen možné, ale navíc to přináší úžasné výsledky. Aspoň tedy pokud pokud jde o muziku. Takříkajíc „za domácí krb“ samozřejmě nevidíme. Ale podle rozhovorů pro jazzové magaziny se zdá, že jde i v soukromí o harmonickou dvojici.

Ralph Towner and Oregon (USA)
Hudební vývoj v 70. letech minulého století se zdál na prvý pohled podstatně chudší oproti předcházející dekádě, ve které se odehrával velký tvůrčí kvas v jazzu, rocku a populární hudbě. Ale při bližším zkoumání docházíme ke zjištění, že ani ona „sedmdesátá“ nebyla zdaleka tak nudná, jak o nich mluvil John Lennon. Mimo jiné v nich docházelo k hledání zcela nových zvukových a výrazových možností propojením moderního jazzu, soudobé vážné hudby a různých etnických kultur, což později vedlo k velkému rozmachu takřečené world music. V tomto procesu sehrála důležitou roli skupina pojmenovaná podle amerického státu, na jehož půdě vznikla – OREGON.

Peaches Staten (USA) & doprovodná kapela “Franco Trisciuzzi Quartet”
Elektrické blues, bratránek jazzu a tatíček rock´n´rollu, má bezesporu své hlavní město; je jím od poválečných let Chicago, kdy se tu na cestě z mississippské usadili lidé jako Muddy Waters nebo Howling Wolf, aby přepsali americkou hudební historii. Chicagská vyslankyně PEACHES STATEN je první ryzí bluesmankou v nabídce BJF, její show letošní ročník definitivně a v tanečním duchu uzavře.

MICHAL GERA BAND (CZ)
Letos zastupuje na BJF výhradně českou jazzovou scénu skupina GERA BAND, soustředěná kolem trumpetisty MICHALA GERY, který na sebe upozornil počátkem 70. let jako sólista Pražského Big Bandu Milana Svobody i vlastním fusion projektem Impuls, navazující na elektrický jazz Milese Davise a skupin skupin Weather Report nebo Eleventh House.
Gera, který dodnes spolupracuje se Svobodou jak v širokém Kontrabandu (a před lety také v ojedinělém projektu Česko-polského Big Bandu), tak v komorním duu jen trubky a klavíru, je rovněž podstatným členem jazz-bluesového ASPM Jana Spáleného. Vedle jazzových aktivit se nikdy nevyhýbal kontaktům s jinými žánry a pro jeho melodickou senzitivnost jej na desky často zvali hudebníci z rocku nebo hledačského folku např. skupina Jablkoň).

Marco Castelli Quartet (I)
Italský jazz, jakkoli v posledních letech stále bohatší mladými, často v USA studovanými muzikanty, je u nás stále poměrně málo známý. Zkušený saxofonista a skladatel MARCO CASTELLI už tu ale určitý otisk zanechal, neboť přesně před 20 lety byl hostem jazzového festivalu v Přerově. Od té doby jeho kariéru lemují nesčetné nahrávky vlastních desek i účasti na albech různých, nejen italských umělců. Čas od času se Castelli také na pódiu potkává s naším kontrabasistou Františkem Uhlířem. Mimo to, že jde o zralého improvizátora (jeho hlavními instrumenty jsou soprán a tenorsaxofon), na sebe Castelli soustavně upozorňuje také coby kapelník velkého jazzového orchestru i autor divadelní a baletní hudby. Typicky jazzový světoběžník, který s jazzem procestoval většinu kontinentů, se může pochlubit také spoluprácí se jmény, jaká nosí americký kolega Lee Konitz či belgický kytarista Philip Catherine.

Matúš Jakabčic SK-CZ Big Band
Velký orchestr vynikajícího bratislavského kytaristy a pedagoga MATÚŠE JAKABČICE, absolventa bostonské Berkley School of Music, tvoří prvotřídní slovenští a čeští střední i mladší generace. Jakabčic, který se jinak věnuje také malokapelovým projektům, uplatňuje v CZ/SK Big Bandu především skladatelské a dirigentské schopnosti. Ale i při vedení ansámblu najde vždy čas nechat chvíli orchestr hrát “jen tak” a vystřihnout kytarové sólo. O bigbandovou práci projevoval intenzivní zájem už při amerických studiích, kdy jeho aranžmá hrávala kapela trumpetisty Gregga Hopkinse. Po návratu domů na to Jakabčic navázal příchodem do Orchestru Gustava Broma, řízením příležitostného International Big Bandu či hráčskou i autorskou účastí na pařížském projektu Euro Jazz Big Ban.

Max Frankl Quartet (D)
Německý kytarista a skladatel MAX FRANKL patří k nastupující generaci evropského jazzu, která o sobě v posledních letech dává vehementně vědět.
Po studijních pobytech v Holandsku a švýcarské Basileji, kde byl jeho profesorem přední kontinentální a i v USA etablovaný kytarista Wolfgang Muthspiel, k němuž Frankl chodil soukromně ještě ve svých začátcích, a který pak také produkoval roku 2006 jeho druhé album, navštěvoval ještě Hochschule für Music v Luzernu. Tam vedl kurs Kurt Rosewinkel, jeden z nejvyznačnějších soudobých jazzmanů vůbec.

Andy Mandorff Trio (A)
Rakušan ANDY MANNDORFF, kytarista a skladatel, přijíždí se svým triem produkovat dynamickou muziku, v níž je hodně uvolněnosti a spontaneity. Není také žádným muzikantským nováčkem. Po absolvování vídeňské Hochschule für Musik und Darstellende Kunst působil v Holandsku a pak v USA. Dohromady téměř 15 let, než se vrátil v půli 90. let do rodné metropole, kde trvale žije a tvoří (mimo jiné také komorní a scénickou hudbu).

Wilbirds & Peace Drums (S)
Jedna zpěvačka a jeden instrumentalista – to je slavné duo Tuck and Patti, ale také zatím se nadechující, rozhlížející a experimentující švédská dvojice MARIAM WALENTIN a ANDREAS WELIIN. O pokusnictví a hledačství lze mluvit oprávněně – Weliin je hráčem na bicí a perkuse. Jde tudíž o dost neobvyklou sestavu. Křehká Walentin napůl deklamuje, napůl zpívá v různých výrazových polohách, její kolega se přitom nespokojuje toliko s „rukodělnou“ prací a spouští různé elektronické zvuky a samply. Na studiových snímcích ovšem zní místy i piano, a je klidně možné, že jej ve svém laptopu bude mít duo předtočené.
Miniskupina, označující svou produkci poněkud nejasnými termíny jako „spiritual pop“ anebo „freeblues“, má určitě dost nápaditosti a odvahy, připomínající mezi jiným svéhlavou trasu jiné Seveřanky – totiž Björk. Na rozdíl od ní Wildbirds and Peacedrums nasávají z jazzu inspiraci ke značně svobodnému improvizování. Bohemia Jazz Fest by se jejich vystoupeními mohl poohlédnout za příslovečná žánrová humna.

15.7.2008 01:07:12 DePe | rubrika - Festivaly

TIP!