Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Radek Balaš: Muzikál Donaha! není jen povrchní legrace

autor: archiv divadla

Režisér Radek Balaš je absolventem brněnské Konzervatoře a JAMU. Divadlu se věnuje od dětství, kdy si získal popularitu četnými dětskými rolemi v Divadle Husa na Provázku či v Mahenově činohře. Pracuje na různých scénách v celé republice – Národní divadlo Praha (Komik, Tosca, České sekretářky), Národní divadlo v Brně (Zorba, Muž z La Mancha), Divadlo bez zábradlí (Cikáni jdou do nebe), Klicperovo divadlo Hradec Králové (Balada pro banditu, Špatně placená procházka), Městské divadlo Mostě (Šumař na střeše), Semafor (Život je náhoda v obnošené vestě a To nám to pěkně začíná). Se Slováckým divadlem spolupracuje pravidelně. Povídali jsme si o nejnovější inscenaci Donaha!.

Jak to začalo
První impuls přišel, když mi moje žena přivezla z Japonska, kde byla v roce 2001 na zájezdě s Hudebním divadlem Karlín, asi patnáct muzikálových cédéček, z nichž jedno na sebe upozornilo obzvlášť výbornou hudbou. Když jsem zjistil, že je to „zmuzikalizovaný“ film britské provenience, který jsem znal a který jsem si zamiloval, tak jsem zajásal. Film The Full Monty má vynikající scénář, a také libreto muzikálu, které napsal americký dramatik Terrence McNally je mimořádně kvalitní. Skvělou hudbou ho opatřil David Yazbek. Tento muzikál jsem nabízel různým divadlům už od roku 2001, bohužel problémem českých divadel zůstává, že doba, než se něco zcela nového rozhodnou inscenovat, je stále ještě dost dlouhá. Světlou výjimkou byl ve své době muzikál Divotvorný hrnec, který se pánům Voskovcovi a Werichovi podařilo přenést do České republiky za šest měsíců po broadwayské premiéře! To byl triumf, který zůstane dlouho nepřekonán, už jenom z toho důvodu, jak složité je muzikály překládat. I proto je stále tak málo původních muzikálů se současnou tematikou.

Když se řekne Donaha
DONAHA! To je dnes marketingová značka, a když se to spojí s muzikálem, pak to nese nebezpečí povrchního vnímání.
„Donaha“ však znamená obnažení psychologií, charakterů, mužského myšlení, tužeb, snů, depresí a momentálních propadů. Na literárním poli to není žádná novinka, podobnou metaforu použil už Sławomir Mrożek ve své aktovce Striptýz. V tomto smyslu, ač je tedy název muzikálu velmi efektní, je to metafora: jdeme donaha, ale ne v tom smyslu, že bychom jenom ukazovali holé zadnice. Především ukazujeme, jací jsme lidé.
Prožíváme v mnoha směrech přelomovou dobu. Jestliže po dlouhá staletí tu byly jasně dané role – a to nejen v mužsko-ženské polaritě, ale i ve společenské sféře to fungovalo podle předem daných mechanismů – přibližně v posledních padesáti letech dochází k určitému posunu. Čím dál tím víc se objevuje jisté znepřehlednění toho, kdo kde má mít jaké místo a co vlastně má dělat. Emancipace ženy umožnila na jedné straně demokratičtější přístup k ženám, ale na druhé straně to zamíchalo jak s rolí mužskou, tak s ženami samotnými, které teď např. mnohdy hledají jaká je dnes role matky.
Považuji za důležité, že Donaha! vypovídá o rozkolísání hierarchií a hodnot a je zajímavé tím, že na to nahlíží z hlediska toho, co dnešní svět může znamenat pro chlapy. Muži v Donaha! dosáhnou svého krátkodobého snu, zůstává tu však otázka, co bude dál? Jedna z mužských postav říká druhé, jež má problém s nadbytečnou váhou: „Tuk, Dave, je čistě feministické téma.“ Dave chvíli mlčí a pak řekne: „No dobře, Harolde, ale můžeš mě teda říct, co to pro mě znamená bejt chlapem?“ To je téma pro muže: co to dnes znamená být chlapem? A pro ženy je to zase hluboké nahlédnutí do chlapského světa a zjištění, jak je vlastně ve skutečnosti mužský svět křehký a že už dávno nejsme ti Lancelotové v brnění, kteří přicválají na bílém koni a všechno vyřeší.

Hudba
Spolupráci s Petrem Maláskem jsem inicioval já. S Petrem jsem se seznámil v Divadle bez zábradlí při práci na Cikáni jdou do nebe. Padli jsme si do oka… Když jsem měl režírovat DONAHA!, tak jsem pochopil, že to musí dělat někdo, kdo má zkušenosti s divadlem. A že jsou potřeba zkušení hudebníci. Za tím účelem jsem dal impuls ke spojení finančních prostředků několika divadel. Myslím si, že hudební složka tohoto muzikálu má na Českou republiku nesmírně vysokou úroveň.

11.4.2005 21:04:38 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel