Scéna.cz 

Hudební tipy na 33. týden

Pandurango (7/7) (Vysílání: 16.8., 22.30 hod., ČT2)
Hudební expedice putuje po Africe a tentokrát či spíše nakonec se octla v Senegalu. Způsob natáčení a osobních kontaktů spíše připomíná cestovatelské zážitky hrdinů románů Julese Vernea - v černé noci jsou členové týmu vydáni na pospas dobrým i zlým lidem - ti první převažují - zejména díky jedné automobilové značce náklaďáků, která je v Senegalu dost známá. Senegal - to jsou bubny a bubeníci - ale i světoznámý Youssou Ndoura, jehož následovníci - skupina Ceddo, která ho dokonce překonává. Bubeník, dva perkusionisté, dva klávesáci, baskytarista a zpěvák posunují senegalskou popmusic o další krok dál. Kromě nich ještě uvidíme a hlavně uslyšíme hudebníky a skupiny, jejichž jména a názvy zní velmi abstraktně - As Malick, Big Sool Clan, Ibnou Ndiaye a další. Kromě nahrávek technicky špičkově vybavených kapel je ovšem Senegal místem davového třeštění za doprovodu dejme tomu padesáti bubeníků. V stále rychlejším rytmu se baví, tančí i zápasí. Uvidíme, jak se z kozí kůže vyrábí buben djembe a jak z jakoby náhodně nalezených objektů a zeleniny vznikají úžasně uhrančivě znějící hudební nástroje. Přes nýtovaný most, projektovaný samotným Eifelem, který měl prý původně stát kdesi na Moravě, se expedice vrací zpátky, domů, do reality. Neviděli a neslyšeli ani zlomek toho, co svět hraje, poslouchá a na co tančí a zpívá. Ale bůh Pandurango naznačil hloubku. Poslání? Hladina se třpytí a dno není.

Příběhy slavných - Petr Novák, Já budu chodit po špičkách (Vysílání: 18.8., 21.40 hod., ČT1)
V cyklu Příběhů slavných máte možnost zhlédnout dokument režisérky Lenky Cingrošové zachycující rychlý vzestup a pomalý a bolestný pád nesmělého bigbíťáka Petra Nováka. O životě i velkém trápení legendy českého bigbítu vyprávějí manželka Eva Jakoubková, Ivo Plicka, Jiří Černý, Radka Dulíková, Pavel Vrba a další.

Sedm epoch rocku (6/7) (Vysílání: 20.8., 21.20 hod., ČT2)
Seattle, stát Washington. Počátkem devadesátých let světová metropole hudby. Domov stylu grunge a králů alternativního rocku, skupiny Nirvana. Kapely, která představila zvuk amerického undergroundu širokému publiku. Jakmile vkročili na pódium, vypukla hysterie srovnatelná s Beatlemánií. Lidi vřeštěli, a lidem se zježily všechny chlupy na těle. V osobnosti Kurta Cobaina našla Nirvana mluvčího své generace. Michael Stipe konstatoval: "Kdykoli se dotknul kytary, byla to prostě nádhera. Znamenitý člověk. Skrývalo se v něm něco, co jsem u nikoho dalšího nikdy nezažil". Úspěch skupiny Nirvana zviditelnil celý Seattle. Dokonce i skupina R.E.M. která položila základy alternativního roku, měla na toto město vazby. Když se R.E.M. a Nirvana spřátelili, vzniklo snad nejkrásnější hypotetické "co kdyby" v rockové historii. Stipe se optal Kurta: "Hráli byste s náma? On na to: "Víc si nepřeju." - To by bylo turné! S Nirvanou na jednom pódiu!" Ovšem šance, že obě tehdy nejpopulárnější rockové kapely světa potkají, byla mizivá. Kurt Cobain se ocitl ve spirále depresí a drogové závislosti, před nimiž ho nikdo nemohl zachránit.

Bigbít (30/42) (Vysílání: 20.8., 22.15 hod., ČT2)
Konec sedmdesátých let a začátek osmdesátých byl ve znamení punku, který k nám pomalu pronikal z Británie. Kapely jako Sex Pistols a Damned inspirovaly svou přímočarostí a syrovostí hudby. První punkové soubory se prezentovaly na Pražských jazzových dnech i v klubech - Zikkurat s V. Čokem, Energie G, Garáž s I. Pospíšilem, Hlavy 2000 - kapela z Havířova. Oproti "máničkám" vyznávali mladí muzikanti krátký vlas. Další punkové skupiny - Kečup, Suchý mozky, A-64 a teplická FPB. A první náznaky "nové vlny".

Abbey Road: Live II (9/12) (Vysílání: 21.8., 14.25 hod., ČT2)
Začátky The Subways se datují na rok 2003, kdy bratři Josh a Billy společně s Billyho přítelkyní Charlotte založili kapelu, jejíž start byl ohromující. Rok na to už formace hrála na festivalech Reading a Leeds. Následně na to podepsali smlouvu na svou první placku "Young For Eternity", která vpadla do obchodů v červenci 2005. Z desky pochází i jejich největší hit "Rock And Roll Queen", který exmanžel Madonny Guy Ritchie použil na svůj soundtrack k filmu "Rockanrolla". Během natáčení druhé desky "All Or Nothing" se Billy a Charlotte rozešli a ačkoli jim škarohlídové předpovídali konec, opak byl pravdou. Nový počin si naklonil fanoušky i kritiky na svou stranu a kapela vyjela na celosvětové turné, které bylo z velké části vyprodáno. Během něho navštívili v roce 2009 i pražskou Lucernu.
Pod záhadným názvem Gnarls Barkley se skrývá cenou Grammy ověnčené duo z USA. Jejich hit "Crazy" byl nejprodávanější singl v Americe v roce 2006.
Klavírista H. Hancock přišel jako jednadvacetiletý z Chicaga do New Yorku se skupinou hardbopového trumpetisty Donalda Byrda, s předchozím univerzitním vzděláním a úctou ke klasické hudbě. Dnes lze říci, že dalekosáhle ovlivnil několik generací mladých muzikantů. Už v létě 1963 odešel do modernistického kvinteta Milese Davise. Po pěti letech davisovského angažmá se postavil na vlastní nohy, založil vlastní sextet, skupinu Headhunters, V.S.O.P. a další formace. Je energickým klavíristou lyrického stylu, původně inspirovaného projevem Billa Evanse a Wyntona Kellyho a proslulý barevně krásnými, rytmicky svébytně frázovanými akordickými obraty. Tento perfektní doprovazeč, vyhledávaný pro vytříbenost, lehkost a inspirativnost, dokázal propojit vrozené hledačství se smyslem pro organický pořádek ve tvorbě improvizace. Jako skladatel se prosadil i ve filmu - je autorem hudby k Antonioniho Zvětšenině, na své první album natočil Melounáře (Watermelon Man), který pronikl i do světa pop music a záhy se stal světovým hitem. Už na sklonku 60. let Hancocka okouzlil elektrický klavír, byl vlastně první, kdo jej postavil na roveň ostatním nástrojům. Dnes je H. Hancock velmistrem jazzových kláves. Spolupracuje výhradně s nejvýznamnějšími sólisty. Jeho oblíbené slovo, kterým označuje hudbu, k níž vědomě směřuje, je "together" (dohromady, spolu, jedno k druhému). Jeho ideálem je kompaktní zvuk skupiny, jejíž improvizovaný projev zní se stejnou definitivností, jako vybroušená kompozice.
Hancock při padesátém výročí ceny Grammy získal za nahrávku River (nové verze písní Joni Mitchell) vrcholné ocenění Album roku. Gramofonek mu předával Quincy Jones a Hancock pak zahrál svou autorskou verzi klavírního partu Gershwinovy symfonické básně Rhapsody In Blue. ČT uvedla dvoudílný hudební dokument Herbie Hancock: Possibilities, dueta Hancocka s hvězdami současného popu a rocku.

ČT Live - Blue Effect a hosté (Vysílání: 21.8., 03.20 hod., ČT2)
Když se řekne Blue Effect, jako byste téměř celou historii českých rockových skupin ukázali v jediné mikroreportáži. Na nejstarším obrázku by hrál patnáctiletý Radim Hladík na sólovou kytaru. To ještě se skupinou Komety. Potom Hladík obklopený Mišíkem a Sodomou; to už se ze skupiny Matadors stal Blue Effect. Jeden čas v něm zpívali i klávesisté Semelka a Olin Veselý. A Blue Effect, obnovený v r. 2004. Muzikanti nejméně o generaci mladší, všichni také připravení z hudebních škol. Především zpěvák Jan Křížek, baskytarista Wojttech, bubeník Václav Zima a klávesista Pavel Bohatý. To už je ale na živo, 26. března 2007 v Lucerna Music Baru. Někdy i s třemi klávesisty najednou, jindy opravdu jen dnešní mladí rockeři plus nestárnoucí Hladíkova melodická, zpěvná kytara. Uvidíme tedy nejen Vzpomínku na Matadors, jak zněl název pořadu, ale především tvář Blue Effectu z r. 2007.