Tomáš Kobr: Záporné role mají vždycky říz…
autor: archiv
zvětšit obrázekSoubor činohry Jihočeského divadla uvádí současnou hru Petry Soukupové o vztahu tří sester – Pod sněhem. V inscenaci ovšem hrají i dva muži, jeden z nich je Tomáš Kobr, který se s múzou Thálie snoubí od ukončení pedagogické fakulty v Ostravě, kdy ho přijali na Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. Od té doby má na svém kontě přes šedesát inscenací, převážně s Divadlem Letí, A – Studiem Rubín. Ale hraje i v několika inscenacích ve Švandově divadle. Od září 2018 si užívá svého prvního angažmá v Jihočeském divadle České Budějovice. Zeptali jsme se mimo jiné, zda někdy předstoupil před žáky jako učitel. Ale řeč byla hlavně o herectví. Zabydlel se už v Českých Budějovicích? Jak snáší změnu kopcovitého pražského Břevnova za rovinu v Budějovicích jeho šestiletá fena dobrmana Adina…
Odučil jsem povinné penzum hodin jen v rámci praxe. Hned po státnicích jsem šel k divadlu. Když se nad tím zamyslím, tak divadlo má na svědomí, že jsem studoval na učitele a naopak, kantořina mě nasměrovala k divadlu…
Po maturitě na gymnáziu v Jaroměři (Tomáš Kobr pochází ze Studnice u Náchoda – pozn. red.) jsem se hlásil jak na DAMU do Prahy tak na JAMU do Brna. Nevyšlo to, tak jsem zkusil pedagogickou fakultu v Ostravě, kam mě přijali.
… seděl v ní Václav Martinec a choval se k nám uchazečům velmi vstřícně a pod jeho vedením mě vlastně ty talentovky bavily. I když mě nakonec k sobě do ročníku nevzal, rozhodl jsem se, že to na JAMU zkusím ještě jednou, sehnal jsem si na něj kontakt a požádal jsem ho, jestli by mě nepřipravil na talentové zkoušky. Nabídl mi tehdy, abych začal navštěvovat jeho herecký ateliér a zanedlouho i hostování v Malém vinohradském divadle, dnes D21 (role Mefista ve Faustovi, role Číšníka v inscenaci S vyloučením veřejnosti).
Jasně, kantořina má k herectví hodně blízko (smích).
Pracoval jsem jako kustod v DOXu. Naštětí jsem hned po škole navázal spolupráci s Divadlem Letí a na to se pomalu začala nabalovat další práce.
No, slavná?
Divadlo Letí je moje stěžejní divadelní loď. Je škoda, že na absolventská představení VOŠ herecké režiséři příliš nechodí, a je to škoda. I pro ně. Protože i z VOŠ herecké vycházejí mladí talentovaní lidé. Nejen z DAMU. Jako každá škola je hlavně o lidech. Připadá mi mimo mísu se na VOŠ hereckou dívat skrz prsty. Sám jsem se v praxi setkal s některými absoloventy DAMU, u kterých jsem se vůbec divil, že tu školu mohli dodělat.
To představení mělo provokovat…
To je váš názor, na který máte nárok. Inscenaci režíroval Jiří Pokorný, ten žádné selanky nedělá, prostě to je takový pankáč, kterého mám moc rád a velmi si ho vážím. Umí velmi pregnatně tnout do živého. K tomu vysvléknutí mě nemusel přemlouvat. Věřil jsem mu, že to tam patří, bez toho by to nebylo pravdivé a nemělo by to ten dopad, který jsme od té scény potřebovali. Nahota tady nebyl jen efekt pro efekt. Plně si zatím stojím. I když není nic příjemného stát před diváky nahý, ještě k tomu v takovém komorním prostoru.
Tomáše znám hodně dlouho. Potkali jsme se v A studiu Rubín v isncenaci Svrbí a pak ještě ve hře Error zhruba před deseti lety. Nenapadlo mě, že se Tom stane úspěšným autorem divadelních her. Musím říct, že mě jeho texty baví nejen sledovat, ale i hrát v nich. Tomáš umí napsat svižné, vtipné, nápadité dialogy a hlavně jeho hry podle mě vždy zpracovávají nějaké zajímavé neotřelé téma. Například v Rubínu už tři roky hrajeme s Lenkou Krobotovou a Vaškem Neužilem Tomášovu hru Zvrhlá Margaret, ve které se žena zamiluje do delfína. Příběh má realné základy a je to nejen velmi vtipné, ale i hodně dojemné a pochopitelné. Prostě Tomáše jako autora mám moc rád a doufám, že si ještě v nějaké jeho hře zahraju.
Na komorních scénách, ať už s Divadlem Letí nebo v Rubínu hrajete tzv. na krev?
Tak to je. Dalším vypětím je třeba zkoušení po nocích, nemožnost dát dohromady termíny, když všichni hrajeme v různých divadlech… To je někdy nad lidské síly, to je opravdu zápřah, ale k podobným projektům to už tak nějak patří a mě to vlastně baví.
To je pravda. Ale i tak jsem se musel učit všechno od začátku, stejně jako mí spolužáci. Na škole jsem sice hrál v Kabaretu hlavní roli, ale když se dnes ohlédnu zpátky, asi bych si připadal zděšený, co jsem tam všechno vyváděl. Tu hlavní roli jsem hrál v určitém věku a v rámci zkušeností, kterých jsem moc neměl.
Kabaret byl úspěch. A hlavně jsme byli mladší, naivní. Herectví je skutečně tvrdý chleba, co vám budu povídat. Kdo tvrdí, že ne, tak nemluví pravdu. Je to dřina (naprosto upřímně). A to nemluvím o existenčních záležitostech, které s divadlem souvisejí.
Ano, máme po premiéře inscenace Pod sněhem. Je to hra podle knihy Petry Soukupové, kterou zdramatizoval David Košťák, režirovala Jana Kališová a hraju tam s Danielou Bambasovou, Natálii Drabiščákovou, Teresou Barannou, Danielou Šiškovou a Dušanem Sitkem.
No, Libor není „záporňák“, sice podvádí svoji ženu (Natálii Drabiščákovou), ale to má své důvody. Není to černobílé, ostatně jako nic v životě. Ale samozřejmě pokud se ptáte na záporáky, ty mají herci vždycky radši, záporné role mají říz. Co s klaďasem? (smích)
Na Břevnově jsem venčil svou fenu Adinu. Budějovice, to je samá rovina, ale je to tu dobrý. V Budějovicích to mám rád. Mají tu vynikající soubor, to jsem skutečně valil oči. Nakoukávám jejich repertoár, a musím řict: „Klobouk dolů“.
Mám tu zatím jen půl úvazek. Jednou nohou zůstávám pořád v Praze. Bydlím jak v Praze, tak v Budějoviccíh. Oslovila mě umělecká šéfka Martina Schlegelová. Deset let se známe z divadla Letí. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo, že bych se ocitl v Českých Budějovicích nebo že bych dostal angažmá. Na volné noze jsem si už po deseti letech zvyknul.
Jedu tady od září, premiéra Elit, premiéra Pod sněhem, do toho záskoky. Mám tu mít dvě až tři inscenace do roka. Takže teď bych měl mít volněji, rád bych někam vyrazil aspoň na týden. Ještě mě v této sezóně čeká zkoušení inscenace Ďáblův sluha, kde budu hrát Inkvizitora. Zkoušení opět s Martinou Schlegelovou. Nic o tom zatím textu nevím, tak uvidíme. Texty nikdy dopředu nečtu, nechávám se překvapit na první čtené zkoušce.
Nejraději do Říma. V sezóně to moc nejde, tak uvidíme. Na konci sezóny mě s Divadlem Letí na Štvanici čeká projekt Camp Q, součást Pražského Qaudriennale. A v létě Jindřich IV. na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově.
Uvidíme, co bude za dva roky. Třeba mě to dojíždění začne štvát. Zatím se tady cítím super. A hlavně v divadle jsou všichni pohodoví a skvělí lidé, a to je co říct.
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
HUDBA
Litava Park nabídne hvězdný line-up
Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek
OPERA/ TANEC
Leonard Slatkin bude dirigovat Pražské symfoniky
Americká dirigentská legenda Leonard Slatkin bude 24. a 25. dubna řídit Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Oceněné drama Píseň jmen
Píseň jmen
Tim Roth a Clive Owen jako přátelé, do jejichž dětství vstoupila druhá světová válka. Oceněné ka celý článek