Baletčin fotograf a fotografova baletka
autor: archiv
V úterý 15. srpna 2006 v 18:30 h se v Českém centru Praha koná vernisáž společné fotografické výstavy dvou umělců – pražského fotografa Petra Našice a Darii Klimentové, primabaleríny Anglického národního baletu.
Když Daria Klimentová poprvé stiskla spoušť svého tehdy ještě docela jednoduchého fotoaparátu, chtěla jen zachytit podobu své čerstvě narozené holčičky. Snímek se ovšem podařil a dokonce zvítězil v soutěži. Tak se primabalerína Anglického národního baletu cílevědomě, jak je jejím zvykem, pustila do objevování další disciplíny – fotografování.
Bez fotoaparátu Dariu Klimentovou rovněž nepotkáte. Jejími objekty jsou kolegyně a kolegové tanečníci, fotografuje je na všech svých zastávkách po tanečním světě. Není reportérkou, ale poučeným autorem. „Baletka na snímku musí být dokonalá. Balet je umění a nemám v úmyslu ukazovat jeho nesprávné polohy,“ říká o své snaze zachytit co nejpřesnější provedení tanečních figur. I odpočívající baletky na jejích snímcích jsou krásné. Ví, že tanec je nádhera i dřina, a to, co musí špičkový umělec pro svůj perfektní výkon vytrpět, má zůstat v zákulisí, za oponou, v zrcadle cvičného sálu. „Fotografuji jen to, co zajímá mě. Je to možná trochu sobecký přístup, ale nemám potřebu nikomu nic dokazovat nebo hledat zvláště neobvyklé pohledy,“ říká o svém koníčku Daria.
Petr Našic je už tři roky (občasným) věrným stínem Darii Klimentové. Ke slavné rodačce jej zavedla pracovní náhoda a od té doby mapuje její každodenní život krok za krokem, v Londýně i na cestách. Je s ní, když vaří snídani a pečuje o muže a dceru Sabinu, zachytil ji na nákupech… viděl ji, jak vyčerpaná po premiéře metrem míří domů. Našic ji vidí jako živou, aktivní, nesmírně pracovitou a houževnatou ženu. Obdivuje nekonečnou energii i sílu vůle, s níž se ráno co ráno křehká baletka znovu pouští do tréninku. Nefotografuje ji jenom na jevišti a v zákulisí, nezaznamenává pouze její strhující výkony a permanentní úspěchy. On, na rozdíl od Darii, reportérem je a jeho zájem (s prstem) na spoušti směřuje i za oponu. Našicovy snímky prozrazují pochopení i nadhled, s nímž si během své bohaté kariéry zvykl zpodobňovat umělce. Nevidí v nich celebrity, ale lidi z masa a kostí.
Pražský fotograf (narozen 1964 v Praze) se po většinu své profesionální dráhy specializuje především na osobnosti divadelního umění a hudby, nevyhýbá se však ani aktuálním sociálním tématům. Pracoval jako divadelní manažer - obor vystudoval na pražské Divadelní fakultě i na stážích v USA, Holandsku či Británii. Uspořádal na dvě desítky výstav, vydal několik knih, je autorem plakátů i bookletů. Společně s Dariou Klimentovou nyní představí své fotografie v devatenácti městech světa.Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Výstavy
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním ...celý článek
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Slovácké divadlo uvede napínavé drama
Slovácké divadlo v sobotu 27. 4. 2024 čeká další premiéra. Tentokrát se do čela inscenačního týmu postavil eme celý článek
HUDBA
Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna
Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek