Scéna.cz 

Festival m3 / Umění v prostoru 2021 je v plném proudu!

Letošní ročník Festivalu m3 / Umění v prostoru, jehož organizátorem je Studio Bubec ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy prostřednictvím programu Uměním pro město, byl slavnostně zahájen 15. června v zahradě ateliéru Bohumila Kafky –Kafkárně – na Praze 6. Trvat bude až do konce září.
Pátý ročník Festivalu m3 / umění v prostoru pokračuje v tradici – každý z předchozích ročníků se konal v jiné pražské čtvrti, nesl jiné téma a byl připraven jinou kurátorskou dvojicí. Díky této koncepci zabraňující umělecké stagnaci se návštěvníci festivalu mohou každý rok setkat se zcela odlišnými přístupy a pohledy na umění a veřejný prostor. Ročník 2021 se koná na širokém území centrálních částí Prahy 6 a Prahy 7. Kurátoři Jitka Hlaváčková a Ludvík Hlaváček zvolili téma Terapie města. Skrze umění chtějí pokládat otázky, dívat se na město z nových pohledů a v nečekaných souvislostech a odkrývat témata zapomenutá a vytěsněná.

Pro realizaci festivalu m3 2021 bylo osloveno čtrnáct umělců nebo uměleckých kolektivů, kteří mají osobní vztah k vybrané lokalitě – dlouhodobě tu žijí a pracují. Ke svému tvůrčímu úkolu tedy nepřistupují jen z pozice umělce, ale také jako občané znalí místních poměrů, s vnitřní motivací iniciovat zde pozitivní proměnu. Společně s kurátory se vybraní umělci pokusili vyhledat v oblasti obou městských částí několik neuralgických bodů (míst a témat) na těle městského organismu a inspirovat aktivitu, která nevidí město jen z hlediska funkčního mechanismu, ale i jako prostředí radosti a překvapení.

Veronika Zapletalová – Zámek Veleslavín

V areálu a v okolí zámku Veleslavín se autorka zaměřila na zanedbané vodní prvky ztracené v dříve kultivované městské přírodě. S cílem obnovit a zviditelnit místa kdysi významných zdrojů vody i odpočinku iniciovala sousedské „čištění zámeckého jezírka“. Hlavním projevem neviditelných organických procesů v krajině se však v její rozsáhlé instalaci staly kolonie hub odlitých z lokálně nalezených odpadků do betonu, které jakoby svou přítomností žádaly o pozornost a péči.

Anežka Hošková – Hey Moon

Návrh sochy pro zahradu Fyzikálního ústavu Akademie věd vychází z autorčiny dětské vzpomínky na monumentální komplex budov, postavený ve dvacátých letech v lokálním rondokubistickém stylu s romantizující kombinací historizujících i moderních prvků. Tato vzpomínka se stala pro autorku, žijící od narození na Ořechovce, inspirací pro vytvoření sochy snových bytostí, které jsou v autorčiných vzpomínkách s areálem nedílně spojeny: „Dvě postavy na mé soše představují ptáky, ale jsou to ptáci s lidskou duší. Jsou to zakleté provinilé duše, přízraky, které se společně s romantickou vzpomínkou na tajemnou budovu vynořují v mé mysli.“

Matouš Lipus a kolektiv autorů – Kafkův ateliér

Sochař Matouš Lipus a umělci z okruhu pražské UMPRUM Aleš Novák, Viktor Dedek, Irena Iškievová, Daniel Dlouhý, Tereza Tomanová, Viktor Kákoš, Nico Prokop, Slávka Hajdeckerová, Stanislav Karoli, Klára Jakešová, Alois Yang, a Aliaksandra Yakubouskaya vytvořili ve starobylé zahradě i budově Kafkárny v Buštěhradské ulici drobné umělecké intervence: nádrž a jezírko, bivak ve stromě, trvalkové záhony, hráčský stůl, obrazy a fotografie, performance a další umělecké realizace přinášejí dříve nepřístupnému místu veřejnou pozornost a užitek.

Darina Alster – Body of the History / Rememberance

Několikahodinové výpravné představení proběhlo za účasti pětadvaceti umělců performerů, kteří vlastními těly interpretovali historická fakta i osobní příběhy a vzpomínky obyvatel Prahy 6 ve vrstevnaté koláži. Záznam performance, pořízený kamerami umístěnými na tělech všech účinkujících, je v tomto případě nedílnou součástí díla a bude prezentován po dobu festivalu ve formě projekce v interiéru budovy Národní technické knihovny.

Janek Rous – Solitér

Dílo pro obecní družstvem spravovaný pozemek přiléhající k družstevním domům Ve Struhách má fyzickou podobu zahradního posezení - místa komunitního setkávání. Toto místo je však také audio instalací, která nese skrytou zprávu: poodkrývá zasuté vrstvy paměti místa, definovaného již zapomenutými příběhy kolektivních občanských iniciativ v tomto místě před mnoha desetiletími.

Rafani – Kibbo Kift

Skupinová performance proběhla 30. 6. od 15:00 na zelené ploše vedle železniční trati u stanice metra Hradčanská na Praze 6. Záznam akce bude od konce července umístěn na webu Festivalu m3. O využití zeleného pásu táhnoucího se od stanice metra Hradčanská po Prašný most se vede řadu let politická debata: uvažovalo se v ní například i o stavbě nové budovy Národní galerie. Umělecká skupina Rafani s hostem Jan Kranich uskutečnila v tomto místě asi půlhodinovou autorskou performance na motivy rituálů avantgardního hnutí pro mládež Kindred of the Kibbo Kift, které založil v Británii v roce 1920 John Hargrave. Toto hnutí postavilo svůj program na nezvyklé směsi kulturních motivů z různých kulturních, politických i náboženských situacích napříč dějinami i národy. Příběh těchto rituálů prezentovali Rafani v podobě moderované choreografie vtělené do formálního rámce zábavného animačního programu pro děti.

Milan Mikuláštík – Odstranění

V centru tramvajové točny na Špejchaře se nachází třímetrový pomník areálu Kolonky, ubytovny pro chudé studenty, vztyčený 17. listopadu 1989. Dílo spočívá v zakrytí tohoto pomníku, patrně posledního, který vznikl za minulého režimu. Vyvolává otazníky nejen nad historií místa, ale také zamyšlení nad problematikou uchovávání architektonických a historických hodnot ve veřejném prostoru v kontextu proměňujících se politických podmínek.

Tomáš Svoboda – Letenská pláň

Letenská pláň je prázdným místem, které se díky lidské činnosti plní dočasným obsahem: pouštění draků, demonstrace, cirkus, sport, koncert, přehlídka. Zájem Tomáše Svobody se váže k systémům a principům fungování mechanismů moci, médií a komunikace, jejich sociálních a psychologických zákonitostí. Kritický pohled na historické dění – od prvomájových manifestací přes vojenské přehlídky, po Sametovou revoluci a demonstrace Milionu chvilek, inspiroval autora k dočasné intervenci – zapsání obřího defektního sloganu do písku pláně.

Richard Wiesner – Projev

Smyslem instalace individuální řečnické tribuny s vestavěnou zvukovou aparaturou na Letenské pláni je snaha dát každému z obyvatel Prahy symbolickou možnost vyslat vzkaz do světa vlastním mluveným projevem. Přes zdánlivě již etablovanou demokratickou strukturu je svoboda slova stále nesamozřejmým a často opomíjeným právem, které navíc významně trpí pandemickými omezeními. Navzdory vnějším překážkám je však třeba nevyslovovat svůj názor jen doma nebo v manipulativním prostředí sociálních sítí, ale veřejně, a zároveň formy tohoto projevu kultivovat veřejnou debatou.

Jiří Kovanda, Jiří Sádlo – Stromovka

Jiří Kovanda bydlí na Praze 7 od raných devadesátých let a minimálně stejně dlouho navštěvuje park Stromovka a sleduje proměny jeho prostředí z hlediska přírodních podmínek i návštěvnické atmosféry. Své úvahy nad touto zkušeností konfrontuje s vědeckou reflexí biologa RnDr. Jiřího Sádla, který se vývojem biotopu Trojské kotliny zbývá rovněž dlouhodobě. Na dvou samostatných veřejných nástěnkách, umístěných poblíž mostku na Císařský ostrov, představují oba autoři výstupy svých odborných i uměleckých reflexí vývoje ekosystému pražské Stromovky.

Marie Doucet – Obyčejné místo / Common Place

Francouzská designérka Marie Doucet se zabývá výzkumem na pomezí umění a designu. Pro Festival m3 shromáždila řadu vzpomínek svých sousedů z Prahy 7 na jejich oblíbená místa. Na místa, která se zdají obyčejná, ale pro jednotlivce jsou významná, neboť se k nim váže jedinečná osobní vzpomínka a prožitek. Mezi desítkami příběhů, které posbírala, vybrala Marie Doucet osmnáct, jejichž text autorsky ilustrovala ruční výšivkou do textilních map a sdílí s lidmi ve své čtvrti ve výlohách místní polikliniky.

Milena Dopitová – Lepší špatný nápad už tady nebyl?

Objekt připomíná zapomenutý život starých Holešovic – industriální části Prahy 7 – až na malé pozůstatky zdemolované v sedmdesátých letech. Na základě archivního průzkumu a rozhovorů s pamětníky vytvořila autorka archetypální příběh života v této čtvrti před její devastací. Z tohoto příběhu abstrahovala jednu konkrétní situaci symbolizovanou objektem pouličního basketbalového koše – situaci, která by se v méně tragickém kontextu mohla zdát hravá a poetická.

Mira Gáberová a Eva Jiřička – Břehy Vltavy

Během období pandemie uskutečnily autorky umělecký happening bez účasti veřejnosti, který přinesl oběma silný osobní prožitek. Každá z autorek během něj putovala ve stejném čase po proudu řeky po jednom z vltavských břehů v oblasti holešovického meandru. Tato zkušenost přinesla autorkám poznání magického potenciálu řeky jako přirozené geografické hranice okolních čtvrtí, i pochopení různých aspektů propojení člověka s vodou. Průběh happeningu, zahrnující zmapování vltavských břehů v oblasti holešovického meandru, sdílejí autorky s místními občany prostřednictvím pohlednic se záznamem happeningu, a zároveň pozváním k jeho vlastní individuální realizaci.

Dušan Zahoranský – Drutěva

Během pátrání po industriálních stopách a reziduích v této, dříve výhradně dělnické oblasti objevil Dušan Zahoranský družstvo dílen a služeb zaměstnávající zdravotně postižené občany DRUTĚVA, které od roku 1950 sídlí v Dělnické ulici poblíž Libeňského mostu. Autor s kurátorkou festivalu družstvo opakovaně navštívili a na základě této zkušenosti vznikla na družstevním pozemku před budovou Drutěvy instalace, formálně rozvíjející linii stávajícího zábradlí. Svým kruhovým tvarem připomíná ideu vzájemnosti i logo Drutěvy, a tvoří zároveň symbolický „stánek“ – výstavní prostor, v němž se ukazuje práce lidí, kteří jsou s dílnami a tím i se zdejším místem spjati často desítky let. Poprvé tento stánek ožije 15. 7. odpoledne. Jako každý rok je i letos součástí festivalu velmi bohatý doprovodný program. Najdete jej u nás na stránkách, na Facebooku nebo na tištěných letácích, které jsou k dispozici například na městských částech a ve vybraných kavárnách a galeriích. V červenci jsou například nachystané procházky s kurátory, se sochařem Pavlem Karousem a především několik setkání se samotnými umělci u jejich uměleckých intervencí.