zvláštní poděkování
Volný.cz

ANNY - základní kvádry: jadrný humor a nadhled

ANNY

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Do kin přichází nový časosběrný dokument Heleny Třeštíkové ANNY. Na plátně se objevuje persona, která žije naplno jak jen může. Svou výpovědí dává Anna divákovi sílu. Můžeme ho považovat za bulvárně laciný? Hlavní hrdinka se ve svých 46 letech začala živit prostitucí. Potkáváme se s ní, coby s obsluhou na veřejných záchodcích (tedy jadrně řečeno jako s “hajzlbábou”). Zastihneme ji jako uklízečku vagónů. Anny ve všech situacích dává najevo, jak vše, i ten největší pád a nejtěžší rány, zvládá s určitou noblesou, kterou jí můžeme jen závidět.

Scénář je v podstatě přímočarý: snaží se ukázat na životě někoho “jednoduchého” (pozor Anny není hloupá), spíš se svérázným přístupem k životu, který představuje starost o své blízké a zajistit si obživu, jak lze zdolávat překážky, rvát se o bytí. Zmíněná jednoduchost ale ukazuje složitost lidského osudu, zejména jeho vratkost.
Jak se vyvarovat šedivé šabloně nudnosti? V tomto případě pomáhá filmu předěl prostřednictvím kupletu o předposlední cigaretě, který Anna zpívá v rozličných prostředích a při různých příležitostech.
Zajímavé jsou postavičky kolem ní, ať už jsou to kamarádky ze společnosti Rozkoš bez rizika, nebo její rodina. Ve filmu se divák citlivou formou dozví o psychické zátěži v rodině (viz pokusy o sebevraždu u dcery a vnučky), ale také diabetes u vnuka.
Anny má logicky o své blízké strach. Na všech záběrech se potvrzuje pravidlo, že se postavy kolem Anny buď na kameru “předvádějí” a jsou z ní nesví, nebo kameru přijmou jako někoho třetího vedle sebe a pak jsou přirození. To už je ale úděl práce při dokumentárním záznamu. Režisérka Helena Třeštíková si s tímto problémem umí velmi dobře poradit. Divák ocení její empatický, hlavně klidný a rozvážný přístup.

V časosběrném dokumentu hraje důležitou roli nejen kamera, ale i střih. V případě kamery je dobře, že tvůrci filmu zůstali u původního formátu 4:3. Snímku tato technická jednotnost velmi prospěla. Střih z velkého množství materiálu představuje rovněž velký oříšek. Jakub Hejna toto zvládá na výbornou. Zejména závěrečné sekvence filmu, kdy Anny na sebe bere masku hororového vampíra. Začne hrát hudba z La Traviaty, a na plátně běží ve zpomalených záběrech její taneční kreace.
Evokace s Munchovým Tancem smrti je skutečně působivá. Konec.
Zásah vysokým emočním napětím na sebe nenechá dlouho čekat. Helena Třeštíková za celou svou profesní éru obstála díky obrovskému citu. Anny je sice prostitutka, ale Třeštíková na tomto faktu film nestaví. Celá tato dějová linka je citlivě zpracovaná. Vždyť sex je součást života, proč z něj dělat tabu nebo naopak senzaci.
Anny je dokument, který dokáže posílit, zejména v této době, kdy jsme vystavení všemožným tlakům. Anny se pohybuje sice na pomyslném společenském dně, setkáváme se s ní v nočních pražských ulicích nevalné pověsti a na veřejných záchodcích, ale osobností a přístupem k životu je na té nejvyšší společenské příčce. Můžeme diskutovat, kdo je více šťastný. Zda ten, který má nevyčerpatelné finanční zdroje ze svých kreditních karet. Nebo ten, který má v podstatě životní minimum, ale otevřené srdce a slouží druhým v naplnění těch nejprimárnějších potřeb (a veřejné záchodky o ničem jiném než o vylučování nejsou…).
Film Anny dokáže zasáhnout jadrným humorem a velkým nadhledem. To jsou kvádry základní.
Režie a scénář Helena Třeštíková; střih Jakub Hejna; kamera David Cysař, Ivan Vojnár, Martin Kubala, Ervín Sanders, Vlastimil Hamerník a Braňo Pažitka. Premiéra: 10. června 2021 (Česko)

21.6.2021 20:06:11 Josef Meszáros | rubrika - Recenze