Scéna.cz 

Folklorika

Legrútská historie
Příběh vlčnovské jízdy králů a vyvolených chlapců, kteří se během ní stávají muži (2004). Připravili V. Žmolík a D. Bonaventura. Jihomoravská vesnice Vlčnov nemá v jednom ohledu v naší zemi souputníka – pyšní se každoroční tradicí, jejíž kořeny sahají stovky let do historie, až za první písemné prameny. Jedná se o Jízdu králů, která kdysi byla typická pro mnoho vesnic v moravských regionech. Řada z nich slavnostní jízdy v posledních letech obnovuje, jen málokterá se však může pochlubit nepřetržitým dodržováním dávné tradice, kterou dodnes žije celá obec. Právě ve Vlčnově mají tyto slavnosti unikátní charakter, který svým věhlasem překračuje hranice naší země. Nadále zůstávají významným středobodem života zdejších dospívajících mladíků, mezi nimiž každoročně probíhá volba krále a také tzv. legrútů – vyvolávačů, kteří tvoří jeho družinu. Dokumentární snímek o současné podobě slavnosti umožní nahlédnout do zákulisí příprav v rodině, z níž vzešel nový král, a z výpovědí mladíků z Vlčnova zprostředkovat, jaké má jízda místo v životě jejich i slovácké obce. Slovo budou mít i vážení folkloristé, kteří představí historii a význam této události zapsané na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.
Vysílání: 13.2., 18.55 hod., ČT2

Folklorika: Umrlčí prknaNa Šumavě a v Bavorském lese se od nejstarších dob praktikoval zvláštní a svérázný zvyk spojený s kultem mrtvých i lidským umem (2015). Režie R. Šáchová. Úcta k zemřelým náleží k nejstarším a nejzákladnějším projevům lidské civilizace. Svérázným zvykem bylo stavění umrlčích prken. Od 19. století patřila tato zdobená prkna k nejtypičtějším reáliím krajiny po obou stranách šumavské hranice. U nás tento zvyk udržovali výhradně němečtí obyvatelé. S jejich nuceným odchodem po 2. světové válce přestal existovat. Na bavorské straně se dnes stará umrlčí prkna pečlivě konzervují a aktuálně stavějí nová – při cestách, na krajích lesů, u polních křížů a kapliček. Lze tak tvrdit, že zvyk stavění pamětních umrlčích prken je tu dodnes živý a stal se jedním z výrazů kulturní identity obyvatel Bavorského lesa. V šumavské krajině je tento zvyk udržován jen symbolicky díky úsilí folklorních nadšenců. Sice už dávno neslouží k pohřebním ceremoniálům, ale jejich tvůrci nám připomínají starou tradici, kterou málem odnesl čas. Výjimečně a vzácně se tak staví na Šumavě nová umrlčí prkna na památku dávným pokolením nebo konkrétním osobnostem, které se zasloužily o tento kraj.
Vysílání: 14.2., 13.35 hod., ČT2
Opakování: 15.2., ČT2

Byla svaďba, byla
Co zbylo z tradiční venkovské svatby a jak se proměnily její prvky – oděv, kytice, zvyky... (2016). Režie D. Hrubá. V dnešní době se hodně mladých lidí pohybuje ve folklorním prostředí, ať z rodinné tradice nebo ze zájmu. Když se takové mladé páry rozhodnou uzavřít sňatek, řeší mnoho otázek: vdávat se v bílém nebo v kroji? Které zvyky běžné tradičně ve venkovském prostředí zachovat? Přes dva mladé páry se podíváme na tzv. svícu, svatební obřad, proměny oblečení, květinové výzdoby a vývoj některých zvyků. Mladá etnografka, která se bude brzy vdávat, nám osvětlí symbolický význam čepení nevěsty, původ zatahování svatby nebo přenášení nevěsty přes práh.
Vysílání: 17.2., 09.55 hod., ČT2
Opakování: 21.2., ČT2., 22.2., ČT2