Scéna.cz 

Splněný slib - vzkříšení "sudetské" Lorety

Nad Starým Hrozňatovem, malou obcí na hranicích Čech a Bavorska nedaleko Chebu, známou spíše místním než jinde v republice, se vypíná černá románská věž. Je jedním z mála pozůstatků hradu, v níž měl být vězněn a snad i zemřít světec benediktýnů a zakladatel kláštera v Teplé a Chotěšově blahoslavený Hroznata (´+1217). To ale není jediná zdejší pozoruhodnost. Od druhé poloviny devadesátých let se na nedalekém návrší tyčí opět kopule a věže viditelné ze široka a daleka - je to Maria Loreto – „sudetská“ Loreta, oblíbené poutní místo, kam se hodilo z obou stran hranice. Nechali ji vystavět chebští jezuité ve druhé polovině 17. století za podpory hraběnky Heissensteinové, která pocházela z rodu blahoslaveného Hroznaty. Nebyla to jen tak ledajaká stavba, na jejím dokončení se podílel v 18. století také architekt Kryštof Dienzenhofer. Ještě v roce 1945 zde stála v plném lesku a místní kostel sv. Ducha fungoval i jako farní kostel pro okolní vesnice.

Když bylo německé obyvatelstvo vysídleno a oblast v roce 1948 jako hraniční pásmo uzavřena, začala Loreta chátrat a vnitřní zařízení bylo rozkradeno nebo zničeno. Pomohl ji také požár a aktivity pohraničníků, kteří ji používali jako cíle svých střeleb – dodnes je nad vstupní branou soška Panny Marie se stopami po střelách. Přes pokusy o alespoň částečnou nápravu ze strany církve, nechybělo mnoho, aby Loreta zcela zanikla. Fotografie z počátku devadesátých let ukazují velmi neutěšený stav. Snad jen přímo nadpřirozeným zásahem se tak nestalo. Impuls k záchraně Lorety vzešel od vysídleného rodáka Antonína Harta a jeho rodiny, žijících dnes v blízkém bavorském Waldsassenu. Antonín Hart založil Spolek pro obnovu a podporu Lorety a svou úpornou snahou a nezdolným úsilím se mu podařilo získat finanční prostředky – přispělo Ministerstvo vnitra SRN, Messerschmidtova nadace i drobní dárci, aby práce na obnově mohly být zahájeny. Poté se probudili i na české straně a připojili se finančně i organizačně k rekonstrukci – město Cheb, Ministerstvo kultury, Česko německý fond budoucnosti a rovněž soukromí dárci. Z odvážné myšlenky - fantastického nápadu jednotlivce – oběti dřívějších nepřátelství, se tak rozvinul velký mezinárodní projekt česko německé spolupráce, jehož se zúčastnily státní instituce a spousta nadšených a obětavých lidí u nás i v Německu. V roce 1993 se tu konala první česko německá slavnost pod patronátem plzeňského biskupa Františka Radkovského a v roce 1994 byla již vysvěcena kaple Panny Marie – Svatá chýše. O dvě léta později byl vysvěcen opravený kostel sv. Ducha s novou liturgickou úpravou Illuminaty Hart, sestry iniciátora. Postupně byly obnoveny klenby v ambitech, zrestaurovány fresky, opravena dlažba. Je zde několik nových obrazů ze života Panny Marie – Tichých zastavení - z dílny plzeňského malíře Jaroslava Šindeláře, původní staré malby zmizely. Sochy v rohových kaplích vytvořil německý sochař Hatto Zeidler. Kolem Lorety se rozkládal hřbitov. Nalezené náhrobní kameny byly nově sestaveny do tvaru jakéhosi miniaturního hřbitova – čtverce okolo symbolické skulptury v centru. V další části se nalézá meditační park se sochami původně z křížové cesty. Rovněž tato cesta s 29 zataveními se postupně obnovuje, stále ještě zde zůstává práce, kterou je třeba dokončit, i když Loreta se stala opět oním duchovním centrem kraje, tak jak bývala. Antonín Hart za pomoci nesčetných příznivců mohl vyplnit svůj slib Panně Marii. Když byl za druhé světové války raněn v bitvě u Kurska, ležel s omrzlinami ve sněhu a myslel si, že umírá, ukázala se mu cesta k Maria Loreto. Řekl si tehdy, že pokud přežije, musí se Panně Marii odvděčit... Jeho konání ocenila nejen Panna Maria. Německý prezident mu v roce v roce 1997 udělil nejvyšší státní vyznamenání – Záslužný kříž 1. stupně, v roce 2002 se stal čestným občanem města Chebu a v roce 2003 mu papež předal Velký kříž Řádu sv. Silvestra za mimořádný čin. Stejně ohromným ne-li ještě větším „výkonem“ byla lavina zájmu a solidarity na nejrůznějších místech a mezi nejrůznějšími lidmi, kterou dokázal vyvolat, bez pochyb s přispěním své nebeské ochránkyně. Antonín Hart zemřel v roce 2004, Loreta žije. Přicházejí sem četní návštěvníci nejen v době církevních slavností, aby si prohlédli umělecké památky – zdařilou kombinaci moderního a starého nebo aby na sebe nechali působit velebné ticho toto místa a v duchu poděkovali všem těm, kteří se o jeho vzkříšení zasloužili i těm, kteří o Loretu pečují dnes.