Scéna.cz 

Kateřina Štenclová: Continuo

Galerie NoD představí tvorbu Kateřiny Štenclové. Výstava potrvá od 24. května do 11. června 2013. Kurátor: Jiří Machalický.
Kateřina Štenclová se stala výraznou osobností české malby už v průběhu osmdesátých let, kdy se zúčastňovala některých neoficiálních konfrontací. Patří k nemnohým současným českým umělkyním, které se soustředěně a systematicky zabývají abstraktní malbou. Ta se v jejím případě neustále pohybuje mezi až monochromním minimalismem a jakousi novou lyrickou abstrakcí, v níž je vždy vedle náhody do jisté míry zachován řád.

Při jejích projektech ovšem nikdy nechybí základní koncept, ve kterém buď začleňuje již vzniklé obrazové série do daného prostoru, nebo obrazy vytváří na míru. Zpočátku se její tvorba vyznačovala výraznými gesty a skvrnami, od první poloviny devadesátých let se soustředila na plochy čistých barevných tónů a na promyšlené a přitom živé výstavní instalace. To platí nejen pro její přelomovou výstavu v pražské Nové síni (1994), ale i pro koncepci Hranic událostí uskutečněnou ve Veletržním paláci (1998 – 1999).
Projev Kateřiny Štenclové se zvolna proměňuje a vyvíjí v rozmezí od rytmicky členěných struktur až po střídmé kompozice, někdy zdůrazněné jemným gestem. Má i konceptuální charakter, příznačný pro rafinované a působivé sestavy složené z obrazů různých formátů, připravené s ohledem na vlastnosti zvoleného prostoru. Intenzita autorčiny tvorby vzrůstá, když má před sebou výstavu v inspirujícím prostředí s nezaměnitelnou historii. Její projekty jsou dopředu jasně promyšlené, ale přesto v nich zůstává prostor pro intuici a improvizaci. Smysl pro komplexní řešení výstavní koncepce projevila již mnohokrát. Umí však pracovat i s veřejným prostorem, kde je nutné se vyrovnat například s trvale přístupnými interiéry, v nichž neustále proudí davy.
Její tvorba byla hlavně zpočátku inspirovaná americkou poválečnou abstrakcí, která dospěla až k takřka čistým monochromům, k přísným vztahům barevných ploch nebo k jednoduchým, ale účinným gestům. Všechny tyto vlivy se v jejím díle spojují a navíc obohacují smyslem pro celkové výstavní řešení. Stačí připomenout například výstavy v brněnské Galerii Aspekt, kde pracovala s různými průhledy. Na jejich osách byly umístěné dominanty, od kterých se odvíjely řady dalších obrazů. Odlišná byla instalace v daleko syrovějším prostoru pražské Galerie Litera, v němž nemohla počítat s vybroušeným galerijním prostředím, ale musela se naopak vyrovnávat s drsnějším industriálním prostorem.
V posledních letech se v její tvorbě prosazovaly dynamické struktury v paralelně rozvíjených obrazových řadách na plátnech a na „readymades“ na igelitech, které souběžně spontánně vznikaly. Šlo jí o konfrontaci dokončeného obrazu se záznamem pracovního procesu na průhledné fólii nebo na zvětšené fotografii tohoto záznamu. Tyto pestré kompozice spojuje autorka s monochromy, čímž dochází k vyvážení mezi strukturami a zklidněnými plochami. Koncepce výstavy připravené pro Galerii NoD vychází z kontrastu, napětí i harmonie mezi několika okruhy obrazů, v nichž vždy dominuje určitá barva a v nichž se opět víc prosazuje gesto s pohybem barevných tónů. K nim se řadí soubor náhodně vytvořených záznamů na igelitech, které již řadu let obrazy zajímavým způsobem doprovázejí.