Scéna.cz 

František Kupka - Cesta k Amorfě

Procházku pařížskými uměleckými salóny za vedení Františka Kupky mohou podniknout návštěvníci výstavy, kterou Národní galerie právě otevírá společně s novým návštěvnickým centrem Triangl v Salmovském paláci.

Národní galerie chce výstavou připomenout jednak stoleté výročí Podzimního salónu v roce 1912, který je někdy považován za rok zrodu abstraktního umění a za druhé takto rozšiřuje projekt "kupkologického" bádání v nejrůznějších aspektech. Ten má vyvrcholit velkou putovní výstavou v roce 2017, plánovanou pro Prahu, Paříž a New York. Národní galerie se tak opět zapojuje do sítě mezinárodních výstavních aktérů, protože již nehrozí nebezpečí jejím zápůjčkám, že budou v zahraničí zabaveny jako splátky na státní dluhy.

Kupkovu výstavu se podařilo zrealizovat během jednoho roku, což vzhledem k její závislosti na zapůjčených dílech (celkem 35, 11 z vlastních zdrojů NG) představuje téměř rekord. Oslovené majitele - u nás Muzeum Kampa, v Paříži Centre Georges Pompidou, v New Yorku Guggenheimovo muzeum a Muzeum moderního umění a další instituce včetně soukromých sběratelů zaujala koncepce Markéty Theinhardt a Pierre Brullého v podobě "stupńů", po nichž vystupoval Kupka k "beztvárnosti" - k Amorfě, jež je také chef d'ouvre celé výstavy. Byli vstřícní při vyřizování administrativních záležitostí a obrazy se tak dostaly na své místo včas.

František Kupka (1871 - 1957), rodák z Opočna, začal se studiem malířství na pražské AVU v letech 1888 - 1891. Několik let pak studoval ve Vídni, kde zažil své první malířské úspěchy a získal určité renomé. Když se v roce 1895 přestěhoval do Paříže, musel si své postavení budovat od počátku. Živil se jako ilustrátor časopisů a kreslíř módních návrhů a teprve v roce 1906 vstoupil zpět do "vysokého umění" pravidelnou účastí na pařížských slónech, které obesílal až do první světové války.
František Kupka na rozdíl od svých o mnoho mladších kolegů přistupoval k umění ještě ve starém duchu symbolistního individualismu. Nechtěl být členem žádných avantgardních -ismů, neměl galeristu, odmítal popularizaci skrze skandály a jediným způsobem deklarace jeho "malířských manifestů" byly práce, které vystavoval na salónech. Nebyl provokatér a kritici víceméně nevěděli, co si o jeho stylu myslet. Za takových okolností neudiví, že ohlasy na jeho tvorbu v tisku byly téměř nulové a Kupkovo dílo nikoho moc nezajímalo. Na své docenění jako jedna z vůdčích osobností výtvarného umění dvacátého století si musel nějakou dobu ještě počkat. Nepočítáme-li ovšem české chvály na výstavu karikatur v roce 1907, která putovala po českých městech (a která zcela jistě nevylepšila pošramocené vztahy s Mánesem, jehož byl Kupka členem). V Paříži pořádal Kupka ve dvacátých letech několik výstav na své náklady, např. v roce 1921, v roce 1922 vyšla jeho první monografie a v témže roce se dočkal i uznání na domácí půdě- byl jmenován profesorem AVU v Praze se zvláštním statutem detašovaného profesora v Paříži.

Pro výstavu vybrali organizátoři právě jen díla, která byla prezentována na 8 salónech v rozmezí let 1906 až 1913, z nichž je patrné, jak se prostřednictvím experimentování s různými malířskými prostředky Kupka postupně propracovával k "Amorfě".
Zvláštní postavení má úvodní sekce , kde se nacházejí nejnovější akvizice Muzea Kampa, dosud nezveřejněné- skici, poznámky, komentáře, akvarely, oleje (např. akt André, Kupkovy nevlastní dcery) a některé z raných pařížských prací (např. Knihomol z roku 1897).
Řadu pravidelných salónů zahajují Podzimní salón v roce 1906 a 1907 a Salon de la Societé des beaux arts v roce 1908 s některými náměty z řecké mytologie (např. Apoteóza Heleny, Erinye), a pak už každý ze "salónků" Salmovského paláce je zasvěcen jednomu z dalších salónů.
Obrazy jsou umístěny na temně modrých diagonálně rozestavěných panelech, zdůrazńujících barevnost- Žlutá škála (1910) ještě ve figurativní poloze přímo září. Ǔčinek ještě zvyšuje osvětlení (Žena v trojúhelníku -1912 - je až transparentní) - v němž jsou dobře čitelné popisky a vysvětlující texty (architektonické řešení - Silvie Bednaříková a Jiří Javůrek ).
Postupné oprošťování od zobrazování tvarů smysly uchopitelného světa vrcholí v Amorfě a Teplé chromatice, které byly vystaveny na Podzimním salónu 1912. Jak značně se svou hloubkou Kupkova pojetí lišilo od kubistů dokumentují protější exponáty Muž na balkóně Alberta Gleizese a Tanečnice v kavárně Jeana Metzingera ze stejné doby. Široký záběr Kupkových výzkumů dokládají např. obrazy Komplexní a Kompliment, Verikální plán nebo Sólo hnědé čáry. Závěr patří obrazu Lokalizace grafických hybných sil (1913 ), v němž jde Kupkovi o to "dát hmotnou podobu všem pohybům a stavům vnitřního svého života..."
Výstavu však není třeba opouštět v tomto okamžiku. Následuje interaktivní studio - výzkumná laboratoř - pro děti možná atraktivnější než celá výstava, kde lze najít nejrůznější předměty a podněty, z nichž mohl Kupka vycházet a jimiž se mohl zabývat. Od knih, časopisů, souborů ilustrací (dílo Ernsta Haeckla např.), obázky a grafy přírodovědných a kosmických terorií, lupy, setrvačníky, po "magický kout" s reflektorem a nasvěcujícím barevně dlouhé plastické pruhy. Návštěvníci si mohou objekty prohlížet, mohu s nimi manipulovat buď samostatně nebo v rámci workshopů bohatého doprovodného programu, který zahrnuje komentované prohlídky, přednášky, programy pro školy a mnoho dalšího.
Výstava ne velká rozsahem, o to velkolepější obsahově, zcela naplňuje své téma zadané v titulu - ukázat cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě- a sděluje je srozumitelně a jasně pozorovateli. Vyniká i svou vizuální podobou, grafickým designem a také nezvyklou pestrostí a rozmanitostí interaktivního studia. I když její umístění do závěru roku vychází patrně spíše z praktických podmínek, je logickým vyvrcholením letošní výstavní činnosti Národní galerie a bez pochyb se stane jednou z předních událostí ve světě výtvarného umění.
Že NG nezůstává pozadu za současnými trendy, že je Kupka "in", dokazuje také jeho zastoupení na prosincově výstavě Muzea moderního umění v New Yorka Cesta k abtrakci nebo žádost Peggy Guggenheim Collection o instalaci výstavy v Benátkách v roce 2015.

Výstava Národní galerie František Kupka - Cesta k Amorfě potrvá v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí v Praze do 3. března příštího roku.