Scéna.cz 

Zdena Šafka Řeháková

Narodila se 1953 v Praze ve znamení Vodnáře, kteří jsou podle horoskopu svobodomyslní a přátelští. Svoje první obrazy namalovala už na gymnáziu, přestože jí k tomu chybělo to úplně základní: pochopení rodičů, čas a taky peníze. „Malířské potřeby jsem kupovala za peníze na obědy, sem tam jsem si nechala nějaké drobné z nákupů a šetřila i tím, že jsem po Praze jezdívala načerno. Taky jsem chodívala za školu, abych měla na práci klid. Což nejsou zrovna hezké příklady chování, ale jinak to zkrátka nešlo: malovat mě nesmírně bavilo a strašně jsem toužila jít na uměleckou školu,“ vzpomíná Zdena Řeháková.

Na vysněnou VŠUP v Praze ji nakonec přijali a vystudovala atelier textilního výtvarnictví. Sedm let pak pracovala jako kostýmní výtvarnice ve Státním divadle F.X. Šaldy v Liberci. K zaměstnání v divadle, které ji bavilo a naplňovalo, a také k péči o rodinu se dvěma malými dětmi, si po večerech přidala ještě tkaní gobelínů. Ty se pro příštích dvacet let staly její velkou vášní a vystavovala je nejen doma, ale i v galeriích v Evropě.

Po roce 1989 se vrhla do podnikání a stala se módní návrhářkou. Svoje originální oblečení nabízela tehdy pod značkou Zdena Šafka, odvozenou od jejího tehdejšího příjmení. V roce 1994 oblékla výpravu českých sportovců na olympiádě v Lillehammeru a postupně si začala budovat i zajímavou soukromou klientelu.

Rozvod s druhým manželem, kdy najednou zůstala sama na firmu i na dvě děti, a také absence zkušeností s podnikáním, ji ale přiměly oděvní atelier uzavřít. „V té době jsem poznala, jak nesmírně těžké je uživit rodinu jenom uměním. I když jsme se s dětmi velice uskromnili, byly chvíle, kdy jsem trnula, z čeho zaplatím příští měsíc nájem,“ vzpomíná. Naštěstí dostala brzy nabídku z katedry designu Technické univerzity v Liberci, kde pak šest let učila a přednášela textilní design jako odborná asistentka.

V roce 2003 se vdala potřetí. Romantickou svatbu se svým prvním manželem Honzou zachytila na sérii obrazů vystavených pod názvem 17-05-03 v Prinz Prager Gallery. Její rodina se po třetím sňatku rozrostla ještě o manželovu dospělou dceru.

Nebylo to ale poslední dítě, které jí mělo vstoupit do života. „Vedle štěstí, že jsme s manželem po víc než třiceti letech zase spolu a zamilovaní, jsme oba cítili ještě dost životního elánu. A protože svoje dítě jsme mít nestihli, přáli jsme si vzít si do rodiny ještě jedno opuštěné menší dítě. Začali jsme podstupovat přísné procedury, kterými adoptivní rodiče musí projít. Když jsem ale navrhovala uniformy pro studenty Open Gate, potkali jsme tam tehdy dvanáctiletou Zuzanu. A ta si nás okamžitě získala. Původně jsme mysleli, že péči o jedno dítě bez problémů zvládneme. Jenže jsme se dozvěděli, že Zuzana má v Klokánku ještě další dva další sourozence. Začali jsme je brát na víkendy a naše rodina se na dalších pět let nečekaně zvětšila,“ říká Zdena Řeháková. „Byl to zápřah, náš život určovaly svěřené děti a lhala bych, kdybych tvrdila, že bylo všechno úžasné. Oběma nám už bylo přes padesát, a to už přece jen rychleji ubývají síly. Ale zvládli jsme to, i když naše vlastní přání a záliby musely jít pochopitelně na čas úplně stranou.“

V roce 2004 se po dohodě s manželem, který ji v její práci podpořil, mohla opět vrátit k malování. Svoje díla vystavovala mj. v Senátu České republiky, dvakrát – naposledy na jaře 2012 - se její obrazy objevily také v Galerii České pojišťovny. V květnu 2012 vystavovala také na české ambasádě v Pekingu, nyní chystá rozsáhlou prodejní výstavu v prostorách obchodního a kancelářského centra Praha City Center.