Scéna.cz 

Bubeníček + Friends

Tančící dvojčata bratry Bubeníčky snad ani není třeba zvlášť představovat. Patří k nejlepším tanečníkům na světě a zná je dobře taneční publikum u nás i v zahraničí. Protože Otto působí jako první sólista v souboru Hamburg Ballet Johna Neumeiera a Jiří v téže pozici v baletu SemperOper v Drážďanech, mají čeští diváci jen ojediněle možnost obdivovat jejich umění. Jedna z nich se naskytla právě v těchto dnech, kdy Národní divadlo uvedlo galapředstavení Bubeníček and Friends, v němž se vedle slavné dvojice předvedli také další vynikající tanečníci z proslulých evropských baletních souborů jako jsou Hamburg Ballet, Zürich Ballet, Dresden Semperoper Ballet, Bayerisches Staatsballet München a Stuttgart Ballet.

Na programu dvoudílného tanečního večera, na němž se bratři Bubeníčkové podílí nejen jako tanečníci ale i choreografové - převážně Jiří, návrháři kostýmů - Otto – zároveň autor úvodního a závěrečného videa a skladatel i autor hudebních aranžmá - byly dvě premiéry a skladby z posledních let v určitém pořadí, kdy se však o gradaci dá uvažovat spíše jen formálně, protože každá představovala svým způsobem špičkové dílo. Ve vyváženém výběru se projevil obdiv ke klasice, kterou vyrovnával zcela moderní výraz.

Hned na úvod v DOUBLE VIOLIN CONCERTO si bratři Bubeníčkové v černobílých oblecích barokních kavalírů „zahráli“ své hudební party a zatančili na Bachovu hudbu dvorský tanec, který se na rozdíl od baroka odvíjel v brilantních skocích a piruetách ve vzdušném prostoru. Je potěšující, že si pro první uvedení skladby, která nechává vyznít půvaby klasického stylu, vybrali právě Národní divadlo.

Ve FRAGILE VESSELS – choreografii Jiřího Bubeníčka (Hamburg 2001) na klavírní hudbu S . Rachmaninova se představili první hosté, Yen Han, Arman Grigoryan a Vahe Martirosyan z curyšského baletu. Z živého obrazu se zde rozvíjí pohybově vycizelovaný útvar lyrického ladění o křehkosti vztahů, v němž figurují dva muži a jedna žena. Postavy se „prolínají“ a jakoby zastavují na bleskové okamžiky v malířských kompozicích.

Balet UNERREICHBARE ORTE v choreografii Jiřího Bubeníčka, z něhož jsme měli příležitost shlédnout dva duety zatančené solisty Dresden SemperOper Ballet – byli to Katherina Markowskaya, Jón Vallejo, Elena Vostrotina s Ottou Bubeníčkem, uvedl poprvé Hamburg Ballet v roce 2005. Pozitivnější polohu vztahů muže a ženy mapuje „Love 2 Love U“ v moderním rytmu s mluveným textem, tu zápornou - Hassliebe duet „Hate 2 Love U“. Z úderné hudby a tvrdých, ostrých, odsekávaných gest vyzařují nenávistné emoce až do hlediště.

Lyrická nota zaznívá opět v setkávání a vzdalování - „Rencontre“ (premiéra Athény 2008) na hudbu Elizabeth Cooper v choreografii Jiřího Bubeníčka, který tančí společně s Yen Han. Nekončící nádherné zdvihané figury, ladnost a měkkost pohybů jsou poezií samou.

Katherina Markowskaya a Arsen Mehrabyan v „Duetu in C“ (premiéra Drážďany 2008), v rychlé variaci na klasické téma ovšem poněkud zanikli v tom, co následovalo - „Canon in D Major“ (premiéra Tokyo 2007) pro Ottu a Jiřího a Jóna Vallejo.

Pod Leonardovým nákresem svaté Anny Samotřetí nejprve vůči diváků vyrazilo oslňující světlo tří reflektorů, aby se posléze ze tmy vynořil první hlas fantastického kánonu. Nejprve tančí dlaň, pak paže, pak trup a každý sval těla. Nesmírně filigránská gesta na počátku se postupně otevírají, zesiluje zvuk - hudba Johanna Pachelbela. Vstupuje druhý hlas, hudba zní naplno, dynamické rozmáchlé figury zaplňují prostor. Třetí hlas přináší ztišení a náhle dochází k explozi – hlasy zní společně - všichni tři tančí v neuvěřitelně synchronizovaných pohybech, protínají prostor jako by létali, přitom každý pohyb dotažen až do nejmenšího detailu. Účast na tomto běsnění krásy uvádí diváky do extatického vytržení a dá se porovnat s účastí na náboženském rituálu.

Druhou část večera otevírala choreografie na skladbu Bohuslava Martinů „Otevírání studánek“ (Basilej 2007). Doprovází ji v pozadí scény za průhlednou oponou orchestr a sbor a nad ním projekce videa proměňující se krajiny, prvky, které poněkud odvádějí pozornost od tanečního děje velké výrazové síly. Už nejde o jen o krásu a radost z hudby a pohybu, je zde lidské drama, koloběh roku i lidského života. Rovnocennou partnerkou bratrů Bubeníčků zde byla Bridget Breiner ze Stuttgart Ballet.

„Unintended Consequences „ , moderna (i když na špičkách) méně závažného rázu na hudbu i mluvený text pro Elenu Vostrotinu a Jóna Vallejo byla další pražskou premiérou.

V lehkém tónu jak naznačuje název „Simple Pleasure“ se nesl krátký humorný kus na hudbu Bély Bartóka pro Arsena Mehrabyana, v němž si městský floutek vyrazil na procházku.

„Trio“ , choreografie Heinze Spoerliho na Bachovu hudbu je návratem k poezii „Fragile Vessels“ se stejnými aktéry a s podobným námětem o složitých pocitech jedné trojice. Arman Grigoryan a Vahe Martirosyan se pohybují po scéně vláčnými kočičími pohyby bez hlesu, zdvihají partnerku Yen Han jako by byla z papíru a přecházejí ze zdvihů neslyšně na povrch scény.

Tečku nebo spíše silný vykřičník za programem pak napsali, jak všichni netrpělivě očekávali, „Les Indomptés“ , choreografie Claudie Brumachona na hudbu se zpěvem od Wima Mertense jakoby přímo napsaná pro bratry Bubeníčkovi. Vzdalování se a přibližování, nemožnost odloučit se je rozpoznatelný námět jinak obtížně popsatelné skladby. S opožděním a velkou rychlostí opakované jakoby „geometrické hranaté“ záseky pažemi, nohami, hlavou, blesková vzepětí a uvolnění sugerují mimozemské sféry daleké budoucnosti, v nichž dvě ztracené lidské bytosti ukazují svůj strach, obavy, lásku. Bratři Bubeníčkové se zde snad dostávají až za samotné hranice lidských možností, na jedné straně naprogramované stroje, na druhé straně hluboká citovost a v posledku pak nevídaný zážitek, při kterém jde mráz po zádech a tečou slzy…

Bez dalšího komentáře je zcela zřejmé, že něco takového taneční Praha dlouho nezažila a nezažije, pokud se bratři Bubeníčkové nebudou vracet v kratších intervalech.