Scéna.cz 

Smetanovo trio v nové nahrávce

Na přítomné nahrávce se sešla díla autorů, které pojilo generační sousedství, slovanství, přináležitost k romantismu, vzájemný respekt, přátelství, úcta a obdiv. Obě díla navíc vznikla v časové blízkosti pouhých několika let. Názor a záměr napsat právě klavírní trio byl však u obou autorů diametrálně odlišný.

Petr Iljič Čajkovskij byl k žánru klavírního tria vyloženě skeptický. Nechápal, jak je možné spojit takové nástrojové individuality, jakými jsou housle, violoncello a klavír, v ústrojný celek. Jeho postoj ale nebyl odmítavý – klavírní tria Beethovenova, Schumannova a Mendelssohnova upřímně obdivoval. Svou původní nechuť a skepsi naštěstí posléze překonal a s úkolem napsat klavírní trio se vyrovnal doslova formou experimentu. Výsledkem je monument, bezmála třičtvrtěhodinový celek. Je rozdělen do pouhých dvou vět, ovšem každá z nich je bohatě členitá, a to i po obsahové stránce, zejména ve druhé, variační větě. Interpretační přístup jednotlivých členů i celku Smetanova tria k dílu je názorně předveden už v úvodních pasážích první věty. Plně je tu respektováno a rozvinuto hlavně lyrické východisko a charakteristická elegičnost. V tak rozsáhlé skladbě rovněž oceníme i umění gradace jako jednolitého a přesvědčivého proudu bez zbytečně patetických příkras. (Stejně jako prostotu beze vší afektovanosti v lyrických partiích.) Především v první větě nabýváme dojmu vyprávěného příběhu, čemuž odpovídají interpretačně vkusné plynulé přechody i kontrasty. Druhou větou interpretace naplňuje onu již zmíněnou obsahovou pestrost, včetně heroismu a plastické polyfonie. Společným jmenovatelem provedení je nádherné propojení příbuzně tvarované melodiky houslí a violoncella za splněného předpokladu intonační čistoty, rytmické a výrazové koordinace. To ostatně platí i v případě interpretace Dvořákova díla, stejně jako podílu klavíru, jenž si zaslouží samostatné pozornosti.

Jedinečně mistrovské klavírní trio zůstalo v Čajkovského tvorbě osamoceno. Autor je dokončil roku 1882 a připsal památce svého učitele N. G. Rubinštejna. Tentýž rok dílo mělo premiéru a vyšlo tiskem.

Zcela jinak přistupoval k žánru klavírního tria Antonín Dvořák. Důkazem je v jeho tvorbě hned několik vesměs velmi zdařilých až mistrovských děl určených tomuto obsazení. Klavírní trio pro Dvořáka znamenalo vítanou výzvu jak pojednat právě úlohu klavíru v rámci daného komorního seskupení. Autorovo zaujetí pro tento úkol mj. vyplývá i z bezprostřední časové blízkosti, s jakou následuje Klavírní trio č. 2 g moll, op. 26 po triu prvním v letech 1875 a 1876. (Předchozí dva pokusy na tomto poli neznáme, protože je Dvořák v návalu autokritičnosti spálil.) Oproti Čajkovskému je tu Dvořák průzračnější ve struktuře, spádnější, hravější, zároveň však s požadavkem většího dynamického nasazení. Takový je i požadavek interpretačního ztvárnění, tentokrát bezezbytku naplněný. Opět musíme ocenit uměřené hranice zvoleného přístupu, jenž se v žádném případě nenechá svést k dynamické a výrazové hyperbolizaci. V účinném kontrastu k takto zvolenému pojetí první věty vyznívá pomalá věta druhá. Interpretační působivost širokodeché zpěvnosti je nanejvýš osobitá, dokonale prožitá i ztvárněná a činí z této věty pravou perlu celého díla. Celkově převažující spádností s vnitřními kontrasty má následující Scherzo náladově spřízněné se závěrečnou větou. Jak Čajkovského, tak Dvořákovým triem frekventuje řada výborně podaných, technicky virtuosních ploch prostých vší samoúčelnosti. Je namístě vyzvednout mnohdy určující roli klavíru, která kompozičně i interpretačně může snadno mít destruktivní úlohu ve smyslu pohlcující převahy v celkové struktuře. V tomto případě však platí pravý opak – pozorný a velice citlivý přístup v interpretačním utváření klavírního partu tu plní funkci jedinečnosti a organického stmelení zároveň.

SUPRAPHON SU 3949-2
Petr Iljič Čajkovskij: Klavírní trio a moll, op. 50, Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 2 g moll, op. 26.
Smetanovo trio (Jitka Čechová – klavír, Jana Vonášková-Nováková – housle, Jan Páleníček – violoncello).
Nahráno ve Studiu Bohemia Music, duben/květen 2008, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Jan Lžičař, producent Matouš Vlčinský. Celkový čas 73:12
Zdroj Hudební rozhledy 05/2009 - Julius Hůlek.