zvláštní poděkování
Quantcom.cz

La Vienta: Jazzmenco

Mario Otero, narozený v Roswellu, ve státě Nové Mexiko, kytarista, textař a skladatel, založil počátkem 90. let se svým přítelem Stefanem Schygou, flamenkovým kytaristou, skupinu La Vienta. Úspěch skupiny a stylu, který produkovala, mu vynesl šestiletý kontrakt u firmy Telarc International, labelu známého svými produkcemi nejen z oblasti jazzu a blues, ale především klasické hudby. Otero se úspěšně uplatnil jako sólista ve významných rockových a jazzových skupinách, hrál s takovými hudebníky jako Chuck Berry, Van Morrison, George Thoroughgood, George Benson, Hiroshima, Flora Purim a Airto Moreira. S v Evropě narozeným Stefanem Schygou, inklinujícím ke španělské kytaře, vytvořili šťastné spojení a zařadili se v krátké době mezi významná kytarová dua, pravidelně s velkým úspěchem vystupující po USA. Pro Telarc vydali celkem tři alba, z nichž zde recenzované Jazzmenco vyšlo v roce 1993, jako první. Je to příjemně se poslouchající hudba, v níž se mísí, jak již název napovídá, styl andaluského flamenka a jazzu, ale je zde výrazně přítomen i rock, blues a afrokubánské styly z oblasti Karibiku. Album svého času vyvolalo touto dobře vybalancovanou stylovou fúzí značný ohlas a je dobře, že můžeme po patnácti letech poreferovat českému čtenáři i my o jeho kvalitách. Pokud budete pořádat pro etnicky pestrou skupinu přátel na své zahradě sobotní cocktail party, neuděláte rozhodně chybu, když do hudební dramaturgie večera zařadíte i toto album.

Ivan Žáček
Ojedinělý a velmi zajímavý CD titul firmy Telarc přináší výběr ze zvukové sestavy poněkud nestandardní: apartní kombinace žesťových nástrojů a varhan. Je to pradávné spojení využívané v barokní evropské duchovní tvorbě, jež využívala spojení trubky, pozounu či jiných žesťů s varhanami, v kompozičních formách zvaných sonata da chiesa. Výběr představený na tomto CD však do oblasti církevní hudby přímo nemíří, spíše je odrazem novosvětské tradice pěstování žesťové hudby při kostelních shromážděních, s doprovodem varhan a typicky bicích nástrojů. Je to dáno i tím, že z dvanácti skladeb tohoto výběru představují původní kompozice pro tuto nástrojovou sestavu jen čtyři skladby: Poème Héroïque od Marcela Dupré, Telemannova Heldenmusik, Straussův Feierlicher Einzug a luteránský chorál Karg-Elerta: Nun Danket Alle Gott. Ostatní skladby jsou vlastními úpravami souboru Empire Brass. Tak např. v Poulenkově Suite Française byl nahrazen 2. dechový sbor složený z dřev opět žesti a cembalo nahrazeno varhanami. Je to titul, který ačkoli přináší vesměs díla evropských skladatelů, od Monteverdiho až po Sigfrida Karg-Elerta, reprezentuje výrazně americkou tradici. Sytý zvuk žesťů, nesoucí se prostorami Adventního kostela v Bostonu, je úžasný a vysoce podmanivý. Jak by ne, když Empire Brass je patrně nejlepší těleso tohoto druhu v celé Severní Americe – a že tady je obrovská tradice! Ještě druhý superlativ: varhany zmíněného bostonského kostela jsou rovněž zcela mimořádným nástrojem, postaveným v letech 1935-36 společností Aeolian-Skinner a reprezentují americký zvukový ideál, usilující o to, aby na varhanách zněl stejně dobře Bach jako Franck či Reger. Když v roce 1949 podnikal dr. Albert Schweitzer koncertní turné po USA, vybral si tři nástroje a jedním z nich byly právě bostonské varhany. Ještě je nutno zmínit i muže, jenž na ně, a znamenitě, hraje. Michael Murray je žákem Marcela Duprého, o němž ostatně vydal biografii (Marcel Dupré: The Work of a Master Organist, Boston 1985), a je považován za jednoho z předních varhaníků Ameriky, pravidelně koncertujícím s Chicago Symphony, Philadelphia Orchestra, San Francisco Symphony a s mnoha dalšími, i evropskými, z nichž jmenujme alespoň Royal Philharmonic. Je ostatně i autorem průvodního, velmi zasvěceného textu bookletu. „Hudba pro varhany, žestě a bicí“ bude radostným překvapením pro každého, kdo teprve objevuje krásy toho neobyčejného a, jak praví Murray, naprosto logického spojení. Varhany, svou podstatou aerofon stejně jako žestě, se báječně pojí a doplňují s jejich zvukem, ať už přijímají roli continua u Telemanna či Monteverdiho, či se zvýrazňují jako sólista u Duprého a Gigouta, nebo se spokojují s rolí decentního doprovazeče, jako je tomu u Purcella či Hovhanesse, či se zapojují, jako u Strausse a Campry, do zvuku žesťového ensemblu.

TELARC CD-83353
La Vienta: Jazzmenco
Stefan Schyga – akustické kytary (klasická a flamenco); Mario Otero – elektrické kytary .
Nahráno v El Adobe Recording Studio, El Paso, Texas 16.-21. února 1993, hudební režie Mario Otero, Stefan Schyga, Michael Bishop, zvuková režie Michael Bishop. Celkový čas 67:24 DDD
Zdroj Hudební rozhledy 07/2008 - Ivan Žáček

28.7.2008 22:07:38 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Články v rubrice - CD boxy

Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby

Přebal alba

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav ...celý článek



Časopis 18 - sekce

DIVADLO

VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles

Romana Chvalová a Alexandr Postler

Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek

další články...

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Velikáni filmu... Karel Kachyňa

Oznamuje se láskám vašim

Setkání v červenci
Úsměvná letní romance o nenadálé lásce. Český film uznávaného režiséra Karla Kachyni, od celý článek

další články...