Scéna.cz 

Teatrální liberecký Faust

Liberecká inscenace Gounodovy opery Faust a Markétka je především ve všem všudy teatrální – ne náhodou z ní nejspíše utkví bodavý zvuk práskacích kuliček, které Mefisto hodil pod nohy sboru, a efektní vyšlehnutí ohně na konci. Režisér Václav Věžník sice interprety nenechal povšechně operně gestikulovat, nicméně zřetelné pózy a gesta, ke kterým je dovedl a jimiž přímočaře vyjadřují své postoje a stavy, jsou značně umělé a působí hraně, místy až komicky (stejně jako choreograficky propracované, přespříliš názorné výstupy sboru). Patrně ale také proto, že je interpreti prostě nedokázali naplnit skutečnými emocemi.

Přitom představitel Fausta, Rafael Alvarez, je doslova uzlíček emocí, jeho štkaní i slzy na konci byly dokonce pravé – zcela mu totiž chybí sebekontrola. A neovládá (zatím?) ani svůj vcelku pěkný, znělý tenor, takže je jeho zpěv místy přímo neposlouchatelný. Zbytečně silácký je tentokráte projev Anatolije Orla (Valentin) a především Pavla Vančury (Mefisto) – a vychází-li ten Orlův přeci jen znatelně z niterného prožitku, Vančurův je zcela vnějškový a přepjatý, korunovaný nesnesitelně okázalým smíchem. Což, myslím, zdaleka není otázka dispozic interpretů, ale spíše hudebního nastudování, které je značně neučesané a hrubé – orchestr pod vedením Martina Doubravského navíc na premiéře předvedl příliš falší a dalších technických lapsů. A tak se jen Kateřina Kněžíková noblesním, precizním a kultivovaným projevem vymykala z celku – je to vskutku krásná, byť trochu chladná Markétka, dívka se zářivým sopránem a graciézním vystupováním.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Charles Gounod: Faust a Markétka. Dirigent Martin Doubravský, režie Václav Věžník, scéna Martin Víšek, kostýmy Tomáš Kypta, choreografie Jiří Horák, sbormistr Martin Veselý. Premiéra 25. 5. 2007.

(Zdroj Hudební rozhledy 08/2007 - Lenka Šaldová)