Hudební rozhledy 01/ 2007
autor: archiv
Eva Urbanová je dnes na vrcholu svých tvůrčích sil. Opakovaně hostuje nejen v Torontu, Montrealu, Washingtonu, San Francisku či v Německé opeře Berlín, Hamburku, Curychu, pařížské Opeře Bastille, londýnské Covent Garden, Vídni a milánské La Scale, ale například i v newyorské Metropolitní, kde debutovala v roce 1998 v nové inscenaci Wagnerova Lohengrina, v níž pod taktovkou Jamese Levinea a v režii Roberta Wilsona vytvořila roli Ortrudy. A protože v tomto roce pěvkyně dovrší již dvacet let od svého vstupu na operní scénu, chtěli bychom její dosavadní dráhu, lemovanou zkušenostmi i z těch nejvýznamnějších zahraničních scén, alespoň v klíčových bodech připomenout. A to od jejích začátků v Plzni až po nejnovější role a dosud nesplněné sny…
Australský operní život se vyvíjel v důsledku jiných kulturních a demografických podmínek daleko skromněji a jednodušeji než v evropských zemích. Jeho počátky nalezneme teprve v 19. století, kdy začínaly fungovat hostující cestovní operní společnosti, které jen s mírným zpožděním kopírovaly svůj repertoár podle stávající nabídky operních scén v Evropě. Větší a organizovanější rozvoj hudebního a operního života tak nastal až ve století dvacátém, kam rovněž spadá slavnostní otevření „operního domu snů“ královnou Alžbětou II. (1973). Jeho stavbou, situovanou na místo dřívější přístavní pevnosti v centru města na poloostrově Bennelong Point, byl tehdy díky svému originálnímu projektu pověřen málo známý osmatřicetiletý dánský architekt Jorn Utzon…
Na stěně pokoje visí obraz mladého muže s kudrnatými vlasy, pohlednou tváří a upřímným pohledem. Když si k portrétu přidáte nádherný tenor s bezpečně vysokým „c“, kultivovaný herecký projev a muzikantskou inteligenci, pak máte před sebou pěvce Jana Hlavsu, dlouholetého sólistu pražského Národního divadla. Bilance postav, jež ztvárnil na našich i zahraničních scénách, anebo na televizní obrazovce, je úctyhodná, jen v Janáčkových operách zpíval čtrnáct různých tenorových partů. Kritika o něm psala jako o hlasovém fenoménu, oceňovala jeho pevně posazené výšky, spolehlivou techniku i cit pro charakterové odlišení postav…
Podobně jako v loňském roce i letos jsme pro vás, vážení čtenáři, připravili seriál, jehož základní téma bude spjato s hudebním vývojem v českých zemích. Jedná se tedy o jakési volné pokračování cyklu Co snad nevíte o starší české hudbě, z jehož nepřeberných možností jsme se nakonec rozhodli pro téma, jehož centrem bude duchovní píseň. Vybavíme-li si totiž dějiny české hudby, potažmo literatury, zjistíme, že právě duchovní píseň je fenomén, jenž stojí na samém počátku naší národní kultury, a to jak hudební, tak slovesné. Jako jedna z mála forem je v naší hudební kultuře přítomna nepřetržitě, pevně spojuje historii se současností, volně prostupuje hranice mezi jednotlivými konfesemi a zasahuje do běžného života člověka.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Adam Kořán: Připadám si již natolik odvážný, že mohu svobodně tvořit
S mladým hercem Adamem Kořánem jsme se sešli po české premiéře inscenace ŠPÍNA, kde ztvárnil postavy Kevina La celý článek
HUDBA
Startuje nová celoplošná televize OK TV
Na český mediální trh vstupuje nová celoplošná zábavně-lifestylová a hudební televizní stanice OK TV. Stanice celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Švédské intimní drama Naděje
Naděje
Anja má krásnou rodinu, milujícího partnera i úspěšnou kariéru. Její život roztříští diagnóza rakovi celý článek