Scéna.cz 

Amadeus – projekt souboru činohry i opery v Opavě

Slezské divadlo Opava, soubor činohry a opery, připravil nastudování hry Petera Shaffera - Amadeus, kterou uvede v premiéře 17. prosince 2006. Text přeložil Martin Hilský. Režije se ujal Zdeněk Černín. Na výpravě se podílel Jan Dušek, diriguje Jan Snítil.
Inscenace je společným projektem činoherního a operního souboru. Za doprovodu živého orchestru, složeného z členů orchestru Slezského divadla Opava, odezní v průběhu představení řada slavných árií z Mozartových oper v podání sólistů Slezského divadla Opava. Antonio Salieri (Petr Klimeš nebo Zdeněk Černín) se pár hodin před svou smrtí zpovídá ze svého domnělého zločinu – zničil a poté snad i zavraždil génia W. A. Mozarta (Ladislav Špiner), kterému záviděl jeho úspěch a schopnost vytvořit díla, jež přetrvávají dodnes. Sledujeme rivalství dvou hudebních skladatelů a Peter Shaffer si take dovolil odhalit stinné stránky Mozartovy osobnosti.

Shafferův slavný divadelní kus líčí komplikovaný vztah Mozarta a tehdejšího dvorního kapelníka Antonia Salieriho. Jak sám dramatik říká, hra nevypovídá pouze o Mozartovi, ale především o Salierim - jeho soupeři na vídeňské hudební scéně. "Je to konfrontace génia s průměrností," vysvětluje Shaffer hlavní téma dramatu, ve kterém nakonec Salieri Mozarta otráví. "Netroufám si říci, mám-li raději Amadea divadelního nebo filmového. Jsou to texty zásadně odlišné," domnívá se autor. Úspěšné byly oba měrou vrchovatou: po hvězdném startu v roce 1979 v Londýně Amadeus exceloval také na newyorské Broadwayi, kde dodnes zaznamenal přes 1200 repríz.
Shaffer si pro svůj dramatický příběh vybral historické postavy, které ovšem – jak už je výsadním právem umělců – zasadil do svého vlastního příběhu, jemuž dominuje historicky nepodložené tvrzení o Salieriho travičství. Úvodní situace, v níž se stárnoucí Salieri zpovídá divákům a přiznává se ke svému zločinu, se stala východiskem pro výjimečný umělecký obraz a konfronatci dvou různých životních principů. Salieriho, toužícího po genialitě, uznání, nesmrtelnosti skrze hudbu, jenž do jisté chvíle žije zbožně a v odříkání, svůj život zasvěcuje pilné tvorbě a oddanosti hudbě; na druhé straně stojí genialita v podobě Mozartově, jenž si náruživě uživá života, chová se zpupně, mnohdy jako malé dítě, neústupně trvá na svém vlastním pojetí tvorby, hudby, jenž je ve velkém kontrastu s jeho způsoby a mravy. Jeho genialita byla na druhé straně vyvážena nevybíravým chováním, které dokládá například jeho korespondence či svědectví jeho nejbližších. Ale v případě génia, při setkání s jeho dílem, jsme schopni tyto záležitosti opomenout a vnímat jen krásu, vášnivost, razanci i nápaditost jeho hudby.