Scéna.cz 

Riverdance a Louskáček

Riverdance: 25. výročí
Čtvrt století na scéně. Navěky v paměti diváků. Výroční uvedení impozantní show, která změnila tvář irského tance (2020). Režie Chris Hunt (V anglickém znění s titulky). Píše se 30. dubna 1994 a jako přestávková výplň programu 39. ročníku Eurovize nastupuje na pódium z hostitelského Irska hudební a taneční číslo s názvem Riverdance v čele s tanečníky Michaelem Flatleym a Jean Butlerovou. Nikdo v ten moment nemohl tušit, že se právě toto sedmiminutové vystoupení stane absolutní senzací, co zcela zastíní všechny účastníky soutěže, a napíše novou kapitolu do dějin irského tance. Rok po úspěchu Riverdance vzniká i jeho samostatné celovečerní představení, obohacené o výstupy flamenca či ruského lidového tance, které se stane masovým hitem divadelních prken. Po pětadvaceti letech na den přesně se tvůrci původního celovečerního představení rozhodli uspořádat 9. února 2020 v dublinské 3Arena jubilejní vystoupení, v němž se ohlíží zpátky za historií Riverdance, ale také mu vdechují nové moderní pojetí, jež si klade za cíl znovu uchvátit znalého diváka i toho, který se s ním setkává poprvé. V ústřední dvojici sólových tanečníků se představili Bobby Hudges a Amy-Mae Dolanová.
Vysílání: 19.12., 22.15 hod., ČT art

Louskáček
Klasická taneční pohádka P. I. Čajkovského v choreografii R. Nurejeva a v provedení souboru baletu milánské La Scaly. Tančí T. Andrijashenko, N. Manni, G. Corrado, M. Semperboni, V. Valerio a další. Orchestr divadla řídí V. Ovsyanikov. Televizní režie S. Grimaldi. Rudolf Nurejev, od jehož smrti letos uplynulo 30 let, je především taneční ikonou 20. století. Byl ale také choreografem, který s velkým pochopením vytvářel vlastní choreografické redakce především děl klasického romantického repertoáru, s nimiž se důvěrně seznámil ještě jako leningradský student a pozdější sólista někdejšího Kirovova, dnes Mariinského divadla. Jde především o Minkusova Dona Quijota, Čajkovského Labutí jezero, Spící krasavici nebo Louskáčka. Nurejev je pochopitelně upravoval podle toho, jak je jako tanečník cítil i tančil, ale zároveň se je snažil více posunout směrem k modernějšímu vnímání divadla. Řada úprav má své kořeny už v 60. letech minulého století, ale plně se mohly rozvinout až v 80. letech, kdy se stal uměleckým šéfem Pařížské opery, kde našel optimální podmínky k práci, vynikající tanečníky a mnohé z nich také vychoval. Jedním z nich byl i Manuel Legris, jehož hvězdnou kariéru Nurejev určil. Legris tančil v Paříži jeho Louskáčka a když skončil svou taneční dráhu a stal se uměleckým šéfem baletu nejprve Vídeňské státní opery a pak milánské La Scaly, jako choreograf ho také uvedl. Zachovává Nurejevovu dramaturgickou úpravu, která se snaží poněkud rozvolněnou strukturu původního libreta zkoncentrovat a dát příběhu logiku. Například tím, že tajemný strýček Drosselmeyer je i Princem. Protože je to on, kdo pro malou Kláru příběh vánoční noci inscenuje. Představení má noblesu velkého tanečního souboru s klasickým školením a ideálně splňuje očekávání pohádkového baletního příběhu do vánočního času. Představí se v něm taneční špičky prvního italského baletního souboru.
Vysílání: 22.12., 21.30 hod., ČT art