Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Musica Florea se španělskou sopranistkou Beatriz Lafont

autor: Zdroj: Pořadatel koncertu

Orchestr Musica Florea se na začátku letošního adventu vydá do 17. a 18. století a představí svým posluchačům španělské a francouzské autory. Jako vždy sáhne dirigent Marek Štryncl po vynikajících skladbách méně známých autorů, aby přesvědčil, že hudební pokladnice minulých století je ještě stále plná klenotů. Které představí nyní?

Orchestr Musica Florea představí tentokrát vokální i instrumentální díla pro nás neznámých španělských barokních skladatelů. Patří mezi ně Francisco Hernández de Illana či Antonio de Literes a spolu s nimi program oživí hudba „neznámého“ Jeana Baptisty Lullyho mladšího a jeho současníků z Francie. Skladby méně známých autorů zazní vedle zvučných jmen, jako jsou Antonio Vivaldi, Jean-Philippe Rameau nebo Jean Babtiste Lully starší. Posluchači mohou sami porovnat jejich kvality.
Výjimečně pestrý program nabídne na jedenáct hudebních čísel a zahrajeme jej hned ve třech samostatných koncertech a lokacích. Hvězdou našich vystoupení bude význačná španělská sopranistka Beatriz Lafont Murzia. Tato vynikající umělkyně se specializuje na ornamentiku 17. století či hru na specifické nástroje, například kastaněty.
Koncerty se uskuteční 4. prosince v Kutné Hoře, 5. prosince v Českých Budějovicích a 6. prosince v Praze. Začátek adventu a Mikuláš tedy alespoň pro fanoušky orchestru Musica Florea proběhnou ve znamení barokní hudby, období, se kterým je soubor s více než dvacetiletou tradicí sepjatý co nejvíce.

Na naše otázky odpovídá Marek Štryncl, dirigent orchestru Musica Florea:

Odkud stále berete nápady na nové a nové skladatele, které většinové publikum ještě nezná? Studujete archivy, literaturu? Kdo vás inspiruje?
Soubor Musica Florea se zejména v první fázi své existence (od roku 1992) intenzivně zabýval neznámými českými autory druhé poloviny 17. století (Vejvanovský, Biber, Ritler…), jejichž hudební skladby jsou např. uložené v zámeckém archívu v Kroměříži. Byl to zejména zpěvák a muzikolog Michael Pospíšil, který jako jeden z prvních v rámci našeho souboru systematicky přivedl velké množství skladeb tohoto archívu k životu. Ale již dříve nám byla podstatnou inspirací práce a přístup vedoucího soboru Musica Antiqua Praha (či také Pražského synkopického orchestru) Pavla Klikara, který mě osobně a další členy našeho souboru naučil to, co znamená spartovat – přepsat ze starých rukopisů či dobových tisků hudbu do dnešní notace tak, aby byl zároveň zachován kritický přístup, ve kterém nedochází k nadbytečným „úpravám“.

Ale hlavně šlo o zkušenost, že neznámí autoři, zejména tolik opomíjeného raného baroka, byli zapomenuti neprávem. Neboť jejich skladby jsou důmyslně propracované a z hlediska vyjadřování afektů geniálně krásné. Do repertoáru souboru Musica Florea postupně zamířily hudební sbírky českých nejen barokních autorů, které se nedochovaly v Čechách, ale prakticky po celé Evropě. Jde o skladatele jako J. L. Dukát, Ch. Kridel, M. Vogt, A. Reichenauer…

Samozřejmě mnoho našich „kolegů“ v zahraničí prošlo podobným objevováním zapomenutého v jejich vlastních zemích. A ti nás inspirují k tomu, abychom naším umem pomohli zpřítomnit „nové a nové“ skladatele.

Můžete říct v jedné dvou větách charakteristiku autorů, které uslyšíme?
Z francouzských autorů je to např. M. R. de Lalande, který významně předznamenal a ovlivnil kompoziční umění svých současníků a následovníků. Např. J. S. Bacha či G. F. Händela. V programu bude kratší skladbou uveden slavný tvůrce francouzské hudby J. B. Lully. Ale o to větší prostor dáme hudbě jeho syna (též Jean-Baptist), o jehož „Concertu“ (suitě) jsme si mysleli, že pochází od jeho otce. I to dokazuje, jak tento „neznámý“ skladatel dobře a geniálně ovládal kompozici svých slavných předchůdců.

Ze „španělské strany“ jsme do programu zařadili takové autory, kteří patří k důležitým tvůrcům barokních španělských zarzuel. Obecně se jedná o hudebně dramatické dílo, kde se střídá mluvené slovo se zpěvem či tancem. Existují však i zarzuely, které mluvené slovo ani neobsahují, takže se v jistém smyslu jedná o operu. A ať je to Antonio de Literes nebo José de Nebra, u obou můžeme nalézt neotřelý způsob hudebního vyjadřování, které nepostrádá „folklórní“ rytmické či melodické prvky, typické pro španělskou etnicitu, což je pro nás Středoevropany nesmírně obohacující.

S Beatriz jste se předpokládám seznámili ve Valticích. Co vás na ní zaujalo?
Nikdy jsem neslyšel v sopránovém hlase něco tak „jižansky“ vřelého a barevného. S tím souvisí její geniální práce s intonačními nuancemi, kterými dokáže vyvolat hluboký emocionální prožitek v samotných posluchačích. A také je to pro mě nepochopitelná schopnost zpívat rychlé ozdobné pasáže či figury tak, že jsou zřetelně dokonale slyšitelné a nebývale nosné, aniž by při nich použila silnější hlas.

V jak velkém obsazení bude Musica Florea vystupovat? Uslyšíme i nějaké neobvyklé nástroje?
Mám za to, že Beatriz použije své „rodné“ kastaněty, které kromě loutny ovládá skvěle. Některé skladby doplním „malou“ španělskou barokní kytarou. Jinak kromě smyčcových nástrojů nebudou chybět barokní hoboje, tolik typické pro francouzskou hudbu.

www.musicaflorea.cz

27.11.2023 12:11:43 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!