Scéna.cz 

Olomoucká „Figarka“ ve staronovém hávu

V olomouckém Moravském divadle měla v pátek 22. dubna 2005 svou premiéru Mozartova opera – Figarova svatba. Titul, který je všeobecně znám a obvykle představuje divácký magnet snad na Hané také u publika zaboduje. Provedení Figarovy svatby v Olomouci nastudoval a řídil dirigent Tomáš Hanák. Režie se pohostinsky ujala Karla Štaubertová – Sturm, scénu navrhl Ján Zavarský, kostýmy pak Kateřina Bláhová. Sama režisérka v programovém rozhovoru přiznává, že se více soustředila na mezilidské vztahy, zvláště pak na vyzrálý vztah hraběnky Rosiny a Almavivy než na mladou lásku Figara a Zuzanky. Dá se říci, že tuto linii striktně dodržuje a mnohdy rozkrývá i nové vazby, pohledy a paralely se současností, které zůstávají při tradičním pojetí skryty.

Již letmý pohled na jeviště po zvednutí opony při předehře diváka utvrdí v tom, že se nejedná o klasickou inscenaci – po bocích jsou postaveny červené stěny se zasunovacími dveřmi, uprostřed vévodí před kovovou zástěnou velké historizující křeslo. Nejinak tomu je i v dalších jednáních, kdy křeslo vystřídá kovová vana (komnata Hraběnky) a v prospektu fotografie obrovského měsíce s krátery (zámecká zahrada). Ostatně červená, bílá a černá jsou základními barvami inscenace, které se projevují nejen v jevištních stavbách, ale i kostýmech. Kostýmně odlišeni jsou Marcellina (fialová), Barbarina (meruňková) a Antonio (světle hnědá) – jakoby se tyto figurky do děje nehodily... Ostatně v inscenaci je vidět jakási rozpolcenost, která snad koresponduje i s odeznívající láskou Almavivy a Rosiny, která je v opeře podána již jako manželská „koexistence“ dvou jedinců. Ta je patrna i vtom, že ačkoli kulisy jsou moderní, všechny postavy vystupují v historizujících kostýmech, mnohdy s načesanými rokokovými parukami.

Zajímavé je také striktní dodržování reality (Zuzanka nese hraběnce opravdový čaj, také jej okusí a dosladí...), které ale může vyznít nakonec jako naprostý non-sence např. když Zuzanka dolévá do vany hraběnce vodu, ale ona se ve svém koupacím obleku chová jako absolutně nesmáčivé těleso. Tato situace vynikne zvláště v dalším výstupu, kdy si Almaviva, který hledá ve vaně klíč od hraběnčina budoáru, ruce evidentně namočí... I chování některých postav poněkud zaráží – Figaro zcela klidně vstoupí do komnaty ke koupající se hraběnce a ta zcela bezostyšně (!) pokračuje v recitativu...

A ještě jedna poznámka, kterou si nemohu odpustit. Uvedení se neslo až v příliš překotném tempu, kdy nebyl ani čas řádně odměnit protagonisty potleskem. To vše jen z toho důvodu, že se Figarova svatba hrála bez škrtů s jedinou přestávkou. V divadle s nejistě fungující klimatizací se nejen pro mne stala premiéra více utrpením než požitkem...

Ale vraťme se k samotné inscenaci. V premiérovém večeru zpíval Figara Ladislav Petrů, jeho Figaro není až tak lišákem, jako spíše vychytralým, ale přímočarým drobným človíčkem. Jen pozor na ty zpropadené recitativy! Milou, čilou a pěvecky velmi jistou Zuzankou byla Elena Gazdíková. Velmi příjemné překvapení se skrývá v pěveckém potenciálu Ilony Rédlové (Cherubín). Její první árie byla až příliš rychlá, což se projevilo na dechu, ale mám dojem, že se zde rodí velmi zajímavý hlas. Chorobně žárlivým hrabětem Almavivou byl Vladislav Zápražný, Rosinou pak Lea Vítková. V dalších rolích vystoupili Zdeňka Mollíková (Marcellina), Vladimír Třebický (Bartolo), Antonín Valenta (Basilio) – ten je obdařen vějířem z pštrosích per, Petr Špaček (Antonio) a Michaela Dvořáková (Barbarina).

Figarova svatba byla v Olomouci opět uvedena po dlouhých čtrnácti letech a je jistě inscenací, kterou stojí za to shlédnout – díky výtvarnému pojetí, režii i pěveckým výkonům (alespoň v premiérovém večeru) výrazně převyšuje mnohé inscenace Moravského divadla. V poslední době se zdá, že vedení olomoucké opery zachytilo správný vítr a podniklo směrem ke svým divákům několik nezanedbatelných vstřícných kroků, které se projevily i v dramaturgickém plánu souboru. Doufejme jen, že u této linie zůstane a operní představení budou nadlouho dopředu vyprodána.
W. A. Mozart Figarova svatba
Dirigent Tomáš Hanák, režie Karla Štaubertová – Sturm, scéna Ján Zavarský, kostýmy Kateřina Bláhová. Moravské divadlo Olomouc, premiéra 22.4.2005