Scéna.cz 

Klasické hudební tipy 35. týden

Vivaldianno 2015 – Město zrcadel
Příběh italského skladatele Antonia Vivaldiho ve velkolepé 3D multimediální show autora projektu Michala Dvořáka z pražské O2 Arény (2015). Účinkují: M. Dvořák, J. Svěcený, T. Guo, J. Svěcená, J. Janouch, M. Pelant a další. Libreto T. Belko. Obrazové ztvárnění K. Sugimoto. Kamera V. Bělohradský. Režie televizního záznamu M. Caban. Vivaldianno je unikátní 3D koncertní show postavená na barokní hudbě se soudobým zvukem a rockovou energií. Autorem projektu byl hudebník a producent Michal Dvořák. Autorem libreta hudebník, scénárista a dramaturg Tomáš Belko. Pod obrazové ztvárnění celého koncertu se podepsal uznávaný japonský výtvarník, režisér a animátor Kosuke Sugimoto. Velký orchestr klasického i art-rockového obsazení s uznávanými zahraničními sólisty je umístěn na pódiu mezi velkoformátové přední a zadní projekce, které společně s propracovaným light designem a nejmodernějšími technologiemi umocňují ojedinělý trojrozměrný hudební zážitek. Koncert s použitím hudby A. Vivaldiho, W. A. Mozarta, F. Kreislera, M. Dvořáka a J. Janoucha připomíná životní situace barokního skladatele, z jehož tvorby dodnes žije na jevištích především houslový koncert Čtvero ročních dob.
Vysílání: 31.8., 21.40 hod., ČT art
Opakování: 03.9., ČT art

Karajan versus Bernstein. Bitva gigantů
O rivalitě a vzájemném respektu dvou největších mistrů taktovky 20. století, kteří ve svém pohledu na svět vycházeli ze zcela odlišných pozic. Režie Emmanuelle Francová. Večer 3. října 1988 dirigoval Herbert von Karajan (1908–1989) ve Vídni svůj poslední koncert. V tu chvíli to však ještě nevěděl. Byl unavený. O přestávce se odebral do své šatny. Pohlédl do zrcadla a spatřil tvář jiného starého muže – svého největšího a zároveň nejuctívanějšího nepřítele a konkurenta – Leonarda Bernsteina (1918–1990). Ačkoliv šatna byla obklopena Karajanovými fanoušky, nikdo si netroufal rušit oba velikány při setkání tváří v tvář. O čem si za zavřenými dveřmi povídali? To dnes nikdo neví. Třeba si vykládali známý, v muzikantském prostředí poněkud otřepaný vtip: Sejdou se Toscanini, Bernstein a Karajan. Toscanini tvrdí, že ho Bůh prohlásil za nejlepšího dirigenta na světě. Bernstein nechce věřit svým uším. To samé přeci řekl Bůh i jemu! Po chvíli pronese Karajan: „To je zvláštní, nevzpomínám si, že bych byl něco podobného řekl.“
Životní příběh obou velikánů začíná u klavíru. Bernsteinův židovský otec opustil Ukrajinu a odjel do Spojených států. Nejdřív se protloukal v docích, pak se živil jako holič, a nakonec se v Bostonu vypracoval na drobného podnikatele. Karajanův otec byl chirurg v Salcburku, rodném městě Wolfganga Amadea Mozarta. Při nedělním odpočinku si Karajanovi doma vždycky hrávali komorní hudbu. A každé léto, když probíhal Salcburský operní festival, nosil Herbert, mladý student konzervatoře, slovutným dirigentům kávu. Sedával na zkouškách a jako houba nasával všechno, co slyšel. V 19 letech se Bernstein živil jako hudební korepetitor v taneční škole a zároveň přepisoval partitury pro hudební vydavatelství. Své naděje vkládal do setkání s dirigentem Dimitrijem Mitropoulosem, který ho společně s Fritzem Reinerem zasvětil do umění taktovky a klasické hudby. Cesta ke komponování a dirigování byla však dost trnitá.
Vysílání: 29.8., 23.35 hod., ČT art
Opakování: 02.9., ČT art

Toulky s Ladislavem Smoljakem
Za hořkosladkým osudem české operní hvězdy Emy Destinnové (2008). Režie A. Vomáčka. Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, známá ve světě pod pseudonymem Emmy Destinn, (1878–1930) byla proslulá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v pražském Národním divadle, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v newyorské Metropolitní opeře, kde účinkovala například po boku tenoristy Enrica Carusa. Roku 1914 zakoupil zpěvaččin přítel, arabský barytonista Dinh Gilly, za její peníze zámek ve Stráži nad Nežárkou, který se pak stal útočištěm Destinnové až do konce života. Strávila zde i pohnuté období, kdy jí byl kvůli spolupráci se zahraničním československým odbojem zabaven pas a její světová kariéra tím předčasně skončila. V posledním roce první světové války se velká sopranistka opět vrátila na české scény, v pražském Národním divadle zpívala pětkrát Smetanovu Libuši. Na konci svých koncertů v různých koutech naší vlasti zpravidla zpívala Škroupovu píseň „Kde domov můj“. Ta se pak snad i jejím přičiněním stala se vznikem nové Československé republiky národní hymnou. Nabytí samostatnosti ovšem národem milované divě příliš životního štěstí nepřineslo.
Vysílání: 01.9., 00.45 hod., ČT art
Opakování: 04.9., ČT art

Koncert pro Evropu
Přímý přenos slavnostního open air koncertu z plovoucí scény na Vltavě v samém srdci Prahy. V programu oslavujícím českou hudbu a české předsednictví v Radě EU účinkují: Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor se sbormistrem L. Vasilkem, E. Dobračeva, L. Hilscherová, A. Briscein, J. Martiník, D. Valtová Kosinová. Diriguje S. Byčkov. Režie A. Rezek. Další z jedinečných koncertů festivalu Prague Sounds v jedné z nejkrásnějších scenérií vůbec: na plovoucí scéně přímo na vodní hladině mezi mostem Legií a Slovanským ostrovem, v blízkosti Národního divadla a s úchvatným panoramatem Pražského hradu v pozadí se odehraje historicky první koncert České filharmonie na Vltavě. Kromě stejnojmenné Smetanovy symfonické básně z cyklu Má vlast a Dvořákova jásavého, energického a zvukově opojného Karnevalu zazní Janáčkova monumentální Glagolská mše, jedna z nejsilnějších duchovních skladeb našich hudebních dějin, psaná na staroslověnský text. V čele České filharmonie stane její šéfdirigent Semjon Byčkov, vystoupí také renomovaní pěvci Evelina Dobračeva, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a Jan Martiník, sólo na varhany přednese Daniela Valtová Kosinová. Vedle České filharmonie a sólistů se na plovoucí scéně představí také Pražský filharmonický sbor pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka. Koncert se koná u příležitosti předsednictví ČR v Radě EU.
Vysílání: 02.9., 20.10 hod., ČT art

Opera Národního divadla. Sezona 2019/2020
O čtyřletém cyklu Musica non grata a dalších uměleckých projektech naší první scény v 137. sezóně hovoří její představitelé, význační pěvci a tvůrci. Režie B. Hončarivová. Divadelní sezóna 2019/2020 opery Národního divadla v Praze bude mít v historii české i světové kultury velmi zvláštní místo. Kromě pěti naplánovaných premiér čekalo operní soubor několik významných změn, výročí a oslav. Opera připomněla 30. výročí jedné z nejvýznamnějších událostí v našich novodobých dějinách – Sametovou revoluci, originálně oslavila i Mozartovy narozeniny, na post uměleckého ředitele nastoupil norský manažer Per Boye Hansen. Po tříleté rekonstrukci se v lednu 2020 otevřela budova Státní opery, v březnu byl vyhlášen nouzový stav a většina divadel v republice se zavřela. Ve zbylém údobí se konala řada slavnostních koncertů, divadelních představení (nová inscenace Turandot) a dalších akcí, které připomněly jedinečnou historii Nového německého divadla, zejména působení Alexandra Zemlinského. Tento dirigent, skladatel a pedagog působil v Praze v letech 1911 až 1927 na pozici ředitele opery Nového německého divadla (dnes Státní opera). U příležitosti 150. výročí jeho narození, které připadá na 14. října 2021, se v rámci čtyřletého projektu Musica non grata uskuteční festival k poctě této významné osobnosti hudební historie. V tomto stánku Thálie dirigovali také Gustav Mahler, Richard Strauss, Erich Kleiber a George Szell. Vystupovali zde nejslavnější světové operní hvězdy: Enrico Caruso, Nellie Melba, Beniamino Gigli a další. O komplikované situaci a dramaturgických záměrech naší první umělecké scény hovoří generální ředitel Národního divadla Jan Burian, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen, hudební ředitel Opery Národního divadla dirigent Jaroslav Kyzlink, operní dramaturg Ondřej Hučín, sopranistka Anda Louise Bogza, tenorista Michal Lehotský a další.
Vysílání: 02.9., 03:30 hod., ČT art