Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Igor Vejsada: Obrovskou motivací pro člověka je, pokud může v životě dělat to, co opravdu miluje

autor: archiv divadla

Igor Vejsada, tanečník a baletní mistr Pražského komorního baletu, se brzy rozloučí se svou profesionální taneční kariérou.
V pátek 2. července 2021 naposledy zatančí hlavní roli v choreografii Chvilka POEzie. Po představení na letní scéně Azyl78, které proběhne v jediném exkluzivním uvedení, pokřtí Igor Vejsada svou novou autobiografii a aby toho nebylo málo, ve stejný den oslaví také půlkulaté jubileum.

Igore, v nějakém rozhovoru jste zmínil, že tanec je námaha srovnatelná s koncentrovanou dřinou horníka. S aktivní kariérou teď končíte, můžete bilancovat. Když se ohlédnete zpět, měnil byste?
Neměnil bych a vydal bych se opět nelehkou, ale krásnou cestou a dle citace slavného izraelského choreografa Ohada Naharina, který říká, že tanec je jedno z nejduchovnějších umění. S tím se naprosto ztotožňuji. Je to nadčasový rozměr vnímání sama sebe a svého okolí v té nejlidštější a láskyplné podobě.

S jakou rolí jste za ty roky nejvíc souzněl? Která se nejhlouběji vtiskla do vaší duše?
To vím naprosto přesně. V baletu Zdeňka Pololáníka Pierot jsem se setkal s duší Jeana Gasparda Deburau, francouzského mima a herce, nejvýraznějšího představitele evropské pantomimy 19. století. Nadčasová inscenace v choreografii Daniela Wiesnera měla premiéru v roce 1982 v brněnském Janáčkově divadle. Tento prožitek s Jeanem na jevišti předurčil můj budoucí život v mnoha směrech. Dodnes jsem mu nesmírně vděčný za naše setkání.

Co vám dělá v těchto dnech radost? Co vás těší?
Rozhodně je to opětovná svoboda pohybu. Po dlouhé době se znovu otevírá život divadelních umělců. Po dlouhé době zase mohu jít po cestě poznání se svými studenty konzervatoře Taneční centrum Praha. To všechno mě těší a moc… je to krása.

Brzy vás čeká velké loučení s aktivní kariérou a jevištěm. Jak se cítíte?
Musím říci, že se na představení 2. července velmi těším, a to z mnoha důvodů. Jsem rád, že můžeme konečně realizovat kvůli covidu již mnohokrát odkládané představení. Budu moci ukončit mou dlouhou taneční kariéru a poděkovat mimo jiné a především všem mým milovaným divákům. Poděkovat za jejich přízeň, podporu, energii a lásku, kterou mi po celá ta léta předávali, a sdíleli se mnou osudové momenty mého života ve službách Terpsichory. Mám vlastně trochu trému už dnes. (úsměv)

Odkud přišel nápad napsat vaši autobiografii, kterou na počátku července v rámci vaší rozlučky pokřtíte?
Nápad napsat knihu vzešel asi před třemi roky od publicistky a teatroložky paní Eugenie Dufkové a kniha samotná pak vznikala během doby covidové, tedy více než jeden rok. Doktorka Dufková přizvala k odborné spolupráci také paní Janu Hoškovou, divadelní a taneční kritičku, dlouholetou spolupracovnici profesora Vladimíra Vašuta, která se pak na části knížky také podílela. Dá se říci, že doba, která je pro nás všechny na jednu stranu velmi negativní a depresivní, vlastně přinesla pro vznik mé biografie ideální čas. Pro mne osobně to byl spásný a pozitivní moment v záplavě těch všech nepříznivých zpráv. Paní Dufkovou znám už mnoho let, a to ještě z dob počátků mé umělecké kariéry v Brně. Dlouhé roky působila coby dramaturg brněnského baletu a pečlivě sledovala můj umělecký vývoj. Paní Jana Hošková jako divadelní a taneční kritička a tehdejší šéfredaktorka Tanečních listů sledovala taktéž velmi bedlivě mou uměleckou dráhu od jejích počátků až dodnes. Obě zmiňované dámy skvěle propojily své profesionální zkušenosti s mým vzpomínáním. Spolupráce to byla úžasná a jejich energie byla vskutku nadčasová. Díky jim a sponzorským darům mohla má autobiografie spatřit světlo světa a já jsem za tuto úžasnou zkušenost velmi vděčný.

Zní to tak, že jste opravdu šťastný v tom, co v profesním životě děláte…
Máte pravdu, já šťastný skutečně jsem. Obrovskou motivací pro člověka je, pokud může v životě dělat to, co opravdu miluje. Já tedy mohu rozdávat cit, lidskost, lásku a zkušenosti, které jsem opět s láskou získal. To je motto mého života. Bůh mi dal příležitost a já ji využívám s úctou a vděčností… a totéž chci šířit dál v mém životě i v budoucnu.

Igor Vejsada je český tanečník a choreograf. Po absolutoriu tanečního oddělení konzervatoře v rodném Brně studoval rok jako stážista na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě (1975-1976). Dvacetiletou kariéru tanečníka (během níž se úspěšně účastnil domácích a mezinárodních soutěží Bulharsko, Rusko, USA) zahájil v Národním divadle v Brně, kde nastudoval řadu sólových rolí (mj. Merkutio, Romeo a Julie, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Šaman -Svěcení jara, Puk – Sen noci svatojanske, Šašek v Labutím jezeře a Popelce ad.).

Později získal dvouleté angažmá v maďarském Györi Balletu pod vedením Béjartova žáka, choreografa Ivana Markó. Po návratu domů založil New Ballet Brno, kde se aktivně věnoval také současnému tanci, a v roce 1992 se stal členem izraelského tanečního souboru Kibbutz Dance Contemporary Company Izrael, kam je v současné době zván jako pedagog. V roce 1994 mu nabídl angažmá umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Mannheimu Philippe Talard. Hostoval v Evropě i zámoří, účastnil se festivalů v USA, Austrálii, Číně, Taiwanu a Japonsku.

V roce 1995 absolvoval studium choreografie na bratislavské VŠMU a začal se intenzivně věnovat pedagogické a choreografické činnosti. Od roku 1996 byl šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil desítky baletních inscenací (Coppélia, Bílé sny, The Beatles, The Doors, Dvořák – Requiem, Romeo a Julie, Labutí jezero, Sněhurka a sedm trpaslíků, Spor aneb Dotyky a spojení, Zázrak v tichu – s Philippem Talardem a Ericem Trottierem – ad.). Působí také jako lektor na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Spolupracoval s operním souborem NDM (mj. Oberon, Němá z Portici, Dvě vdovy, Kníže Igor, Rigoletto, Divadlo za bránou, Jeji pastorkyňa, Manon Lescaut, La rondine, Život prostopášníka, La Wally, Hamlet ad.); spolupracoval a spolupracuje i s činoherním (Moliére, Amadeus) a operetním souborem NDM (Kat a blázen, Zvoník u Matky Boží). Jako host vytvořil choreografii pro operu Mefistofeles ve Státní Opeře Praha. Věnuje se teoreticko-vzdělávací činnosti v oboru současného tance a je zván do odborných porot mezinárodních tanečních soutěží a festivalů. Je členem mezinárodní poroty prestižního udílení cen Balet Dance Forum Monaco, které uděluje ceny za nejlepší taneční výkony, dále nejlepším tanečním souborům, nejlepším choreografům a za dlouhodobou činnost v oboru tanec, balet. Významná je jeho pedagogická a choreografická spolupráce s vozíčkáři – klienty Múzické školy v Ostravě-Mariánských Horách a O.S. Bílá holubice. Také založil nezávislý taneční soubor Houby balet. Od roku 2014 opustil pozici šéfa baletu a byl baletním mistrem a choreografem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského.

V březnu 2016 nastoupil na pozici baletního mistra Pražského komorního baletu a byl pověřen vedením uměleckého souboru. Nyní působí v PKB jako baletní mistr a asistent choreografů.

www.jatka78.cz

27.6.2021 15:06:58 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (3), Z éteru (2), Zveme ... (2)

reklama