Scéna.cz 

Louskáček a La Fura dels Baus

Louskáček – Vánoční příběh
Přímý přenos slavného baletu P. I. Čajkovského v nastudování Baletu Národního divadla. Libreto a choreografie Y. Vámos. Čajkovského Louskáček už neodmyslitelně patří k vánoční nabídce baletních divadel na celém světě. Letos ale divadla o vánočních svátcích pro své diváky hrát nemohou. Česká televize a Národní divadlo se proto rozhodly nabídnout tuto slavnou baletní pohádku v předvánočním čase prostřednictvím přímého přenosu z historické budovy Národního divadla. Choreograf Youri Vámos se nechal pro inscenaci, která se už více než deset let těší zájmu diváků všeho věku, inspirovat Vánoční koledou Charlese Dickense. Pohádkový příběh dívky Kláry a Louskáčka se tentokrát odehrává v Londýně 19. století, kde během Štědrovečerní noci dojde také k zázračné nápravě hamižného a sobeckého obchodníka pana Scrooge. Tančí členové Baletu Národního divadla a děti z Baletní přípravky ND.
Vysílání: 21.12., 20.00 hod., ČT art

Akce. Historie souboru La Fura dels Baus
Španělský dokument o avantgardní katalánské artisticko-choreografické skupině, která přinesla v uplynulém čtyřicetiletí zásadní převrat do oblasti divadelního umění a veřejné prezentace. Scénář a režie Christoph Goldmann a Leif Karpe (Ve španělském znění s titulky) (Premiéra). Divadelně choreografická skupina La Fura dels Baus, která byla založena v obci Moia v barcelonské oblasti v roce 1979, znamená v překladu fretka, žijící u řeky El Baus. Zakládajícími členy tohoto původně pouličního katalánského divadla byli Carlus Padrissa a Marcel.li Antúnez a tvrdí, že před 40 lety začínali s mulou a s povozem, s nimiž pod plachtou vyrazili do světa.
V zakládajícím uměleckém manifestu se píše: „La Fura dels Buas je divadlo bez pravidel, bez předem promyšlených cílů. Působí jako mechanické soukolí a empaticky vyvolává aktivitu. La Fura dels Baus nechce vědět nic o minulosti, nevychází z tradičních zdrojů, nelíbí se jí moderní folklór. Do divadla zasahuje prostřednictvím sebe samé, intuice a investigace. Experimentuje v přímém přenosu, každá akce je praktické cvičení, agresivně napadá pasivitu diváka, v průběhu představení se snaží o jeho angažovanost.“
Skupina neváhá do svých představení zařazovat artistické prvky. Její režiséři vytvořili choreografie zahajovacích ceremoniálů olympiád v Barceloně a Pekingu. Jejich odvážné choreografie sledovalo u televizních obrazovek přes tři a půl miliardy diváků. Skupina se též proslavila spoluprací se Salcburským festivalem, kde inscenovala Berliozovo Faustovo prokletí, v milánské Scale uvedla osobitou režii Wagnerova Tannhäusera a pro Palác umění královny Sofie ve Valencii připravila v letech 2007–2009 další wagnerovský projekt – velkolepý Prsten Nibelungův.
Vysílání: 21.12., 23.20 hod., ČT art
Opakování: 24.12., ČT art

Louskáček
Představení slavného baletu P. I. Čajkovského v provedení londýnského Královského baletu. Tančí: M. G. Hinkis, R. Cervera, G. Avis, D. Pickering, R. Marquez, S. McRae. Orchestr Královské opery řídí K. Kessels. Choreografie P. Wright. Čajkovského Louskáček je dnes vnímán jako tradiční vánoční balet. Jeho základní dějové schéma je toto: Malá Klára se o Štědrém večeru ujme louskáčku na ořechy, který odhodí její bratr Fritz a jde s ním spát. V noci pak louskáček obživne a bojuje proti vojskům myšího krále a Klára mu nad ním pomůže zvítězit. Nato se Louskáček proměňuje v krásného prince a odvádí Kláru do říše sladkostí. Příběh o Louskáčkovi a myším králi napsal německý romantik E. T. A. Hoffmann a nikde v něm o žádné říši sladkostí není ani zmínka. I tady se příběh odvíjí ve snu, ale ožívají v něm mechanické hračky, které dětem přinesl pod stromeček jejich kmotříček Drosselmayer. Hoffmannův příběh je sice pohádka, ale určitě ne idylická. Nová verze příběhu pak vznikla z pera Alexandra Dumase staršího, který z Hoffmannovy Marie udělal Kláru, a podle ní pak vzniklo libreto pro slavný Čajkovského balet.
Mariinské divadlo v Petrohradě chtělo uvést Čajkovského operu Jolanta, k níž napsal libreto jeho bratr Modest, ale protože jednoaktovka byla do jednoho večera málo, požádal intendant carského divadla Vsevoložskij Modesta Čajkovského ještě o kratší balet. Modest znal Dumasovu verzi Louskáčka a začal s choreografem Mariem Petipou psát. Když se podíváme do návrhu původního libreta, zjistíme ovšem, že druhá polovina baletu s tím, jak se hrává dnes, nemá tolik společného. Filozofický a místy i revoluční obsah byl pro carské divadlo moc. A tak příběh doznal značných změn. Zejména říše sladkostí, do níž se proměnila druhá polovina, působila ovšem skladateli značné potíže, jak víme z jeho korespondence.
Petipa nakonec libreto, na němž se podílel a v němž i Čajkovskému podobně jako ve Spící krasavici předepisoval počet taktů, nerealizoval. Vysvětlovalo se to v té době jeho nemocí a taky smrtí milované dcery, ale dost možná ani neměl chuť realizovat něco, o čem měl zcela jinou představu. A tak úkol postavit choreografii k Louskáčkovi dostal jeho žák a asistent Lev Ivanov. Z jeho verze je nejznámější Tanec sněhových vloček. Premiéra se odehrála v Petrohradě v roce 1892 jako součást večera s Jolantou. Od té doby se už hraje jen jako celovečerní balet. Pro Čechy může být zajímavé, že vůbec poprvé se dostal Louskáček za hranice u nás v roce 1908, kdy ho na Národním divadle provedl choreograf Achille Viscusi.
Sir Peter Wright, legenda nejen anglického, ale i světového baletu, vytvořil svoji verzi slavného díla podle choreografie Lva Ivanova a nechal se částečně inspirovat i první částí Petipova původního libreta. Nespojuje postavy Louskáčka a Prince nebo Kláry a Cukrové víly jako třeba Rudolf Nurejev, jehož choreografii jsme uvedli před několika lety. Představení londýnského královského baletu bylo zaznamenáno v roce 2012.
Vysílání: 25.12., 01.15 hod., ČT art