Klavírista Jan Bartoš vydává svůj debut
autor: archiv
zvětšit obrázekKlavírista Jan Bartoš patří k nejvýraznějším představitelům mladé generace českých pianistů. Je držitelem doktorátu Akademie múzických umění v Praze a Professional Studies Certificate Manhattan School of Music v New Yorku. Byl posledním žákem legendárního klavíristy Ivana Moravce a proslulý rakousko-britský klavírista Alfred Brendel o něm napsal: „Jan Bartoš je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm snoubí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím.“
Supraphonským debutem Jana Bartoše je jeho nahrávka Mozartova Klavírního koncertu č. 20 d moll K 466, č. 12 A dur „a quattro” K 414, které realizoval ve spolupráci s Českou filharmonií, řízenou dirigentem Jiřím Bělohlávkem (K 466), a také Doležalovým kvartetem (K 414).
Mozart se pod rukama Jana Bartoše rozkrývá do nejhlubších vrstev architektury a v ní kódovaných emocí. On sám k Mozartově hudbě dodává: „Mnoho lidí vnímá Mozartovu hudbu velmi jednostranně – apollinsky čistě, světle a radostně. Přitom Mozart má ve svých skladbách všechny polohy včetně těch temných. Psychologie jeho skladeb je mnohovrstevnatá a rafinovaná – jeho hudba bývá v tomtéž okamžiku prostá i sofistikovaná, subjektivní i nadosobní, ironická i soucitná. Vnímám ji jako neustálou fúzi komedie a tragédie. Toto výrazové bohatství charakterizuje i dva koncerty uvedené na mé nahrávce. Koncert d moll má symfonické parametry, temnější charakter a je svou formou sevřený. Koncert A dur je naopak plný radosti a překypuje hudebními nápady.“
Jan Bartoš u příležitosti vydání nahrávky, kterou uskutečnil s Českou filharmonií, zavzpomínal na spolupráci s dirigentem Jiřím Bělohlávkem: „Jiří Bělohlávek k autorovi a dílu přistupoval vždy s velkou pokorou a neprosazoval svou osobnost. Patřil k těm vzácným hudebníkům, kteří ctí autorův zápis a stojí ve službě díla. Obdivoval jsem také jeho uměleckou poctivost – když jsme například společně s Českou filharmonií připravovali koncert na Smetanově Litomyšli, kromě dvou zkoušek a generálky s orchestrem jsme s panem dirigentem měli dvě několikahodinová setkání pouze u klavíru, kdy jsme diskutovali nad detaily naší interpretace. Tento přístup k hudbě je dnes ojedinělý.“ Mladý klavírista ke vzpomínkám na slavného dirigenta ještě dodal: „Na začátku června jsme hráli s Pražskou komorní filharmonií Dvojkoncert Bohuslava Martinů na festivalu v Poličce. Bylo to tři týdny před odchodem Jiřího Bělohlávka a byl to jeho poslední koncert. Budu mu navždy vděčný za jeho podporu a za to, co jsem se od něj mohl naučit.“
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Hudební tipy 19. týden
Alicia Keys: Live in LA
Komorní a zároveň emocemi prodchnuté vystoupení jedné z nejosobitějších a nejorigin celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Velikáni filmu... Karel Kachyňa
Setkání v červenci
Úsměvná letní romance o nenadálé lásce. Český film uznávaného režiséra Karla Kachyni, od celý článek