Scéna.cz 

Trubadúr zahájí na Otáčivém hledišti

Sezóna Otáčivého hlediště 2017 je v plném proudu. Od letošního zahájení, které proběhlo 7. června 2017, má za sebou k dnešnímu dni již 37 úspěšných představení. Po krátké čtyřdenní pauze zde bude tento pátek odstartován blok představení prvního ze dvou letošních premiérových titulů před točnou - inscenace jedné z nejznámějších a nejhranějších oper Giuseppe Verdiho TRUBADÚR pod taktovkou Maria De Rose a v režii Tomáše Studeného.

Operu i tentokrát uvádíme v mezinárodním obsazení. Kromě českých sólistů se v hlavních rolích představní pěvci z Japonska, Portorika, Itálie, Bulharska a Ukrajiny. Jako Leonora se představí Yukiko Kinjo nebo Jana Šafář Doležílková, v roli Manrica se střídají Lázaro Calderón a Paolo Lardizzone, roli hraběte z Luny ztvárňují sólista opery JD Alexandr Beň a bulharský barytonista Krum Galabov, v basové roli Ferranda vystoupí Josef Škarka nebo Jan Šťáva. Klíčovou úlohu cikánky Azuceny zpívají dvě mezzosopranistky – v JD dobře známá Šárka Hrbáčková a nová tvář Eliška Weissová, jedna z nejvýznamnějších současných českých mezzosopranistek.
Ústřední postavou tragického příběhu je žena poznamenaná hrůzným traumatem minulosti. Její neukojitelná touha po pomstě v ní pozvolna ničí všechno lidské a stane se nakonec osudnou i pro Manrica a Lunu, dva soky v lásce, kteří až do poslední chvíle netuší, že jsou ve skutečnosti sourozenci. Drama situované původně do Španělska 15. století podle námětu hry Antonia Garcíi Gutiérreze je plné vyhrocených situací, zachycených v hudbě geniálního italského melodika Giuseppe Verdiho. Jeho v pořadí sedmnáctá opera Il trovatore patří jistě právem k hrstce nejhranějších oper, které stále lákají další interprety i inscenátory. V Jihočeském divadle jde už o její čtvrtou inscenaci, před Otáčivým hledištěm se ale představí po více než půlstoletí.
Režisér Tomáš Studený spolu s choreografkou Veronikou Poldauf Riedlbauchovou připravili inscenaci této opery původně pro domácí českobudějovickou jevištní scénu, kde byla s úspěchem uvedena v lednu tohoto roku. Pro specifika plenérové scény a prostory zámeckého parku před točnou bylo však nutné tento svérázný „antický“ rámec přetvořit. „Snahou bylo zprostředkovat emočně uvěřitelným scénickým jazykem syrovou brutalitu středověké látky v kontrastu s truvérskou lyrikou i romantickou exaltovaností opery. Můj vnitřní předobraz se podobal Vláčilově Marketě Lazarové, nebo Bergmanově Sedmé pečeti. Tam je ona potřebná syrovost, jenže v operní inscenaci by užití identického rukopisu patrně selhalo. Našli jsme tedy vlastní způsob, jak zachytit tento obrys Trubadúra. Inspirovali jsme se jednak divadlem středověku, které dokázalo být velmi působivé a přitom ve vyjadřování symbolické, nepopisné, a jednak divadlem antickým, zejména ve využití sboru. Máme velmi jevištně disponovaný sbor, nabídlo se tedy vzít ho do hry jako neustále přítomného prostředníka, který na sebe bere různé role a dotváří svou fyzickou přítomností scénografii,“ říká Tomáš Studený. „Tento záměr hraje velkou roli samozřejmě i před točnou a v prostorách parku. Řadu prvků bylo tedy nutné přetvořit. Princip antiiluzivního divadla spolu s akční scénografií rozlehlému prostoru překvapivě sluší a inscenaci dodá další dimenzi,“ doplňuje režisér inscenace.
Scénografie Aleše Valáška pracuje s funkčním členěním prostoru, k němuž je užito několik dřevěných vozů evokujících středověké mansiony, s jejichž pomocí lze scénu dynamicky průběžně proměňovat. Hlavním prvkem je dřevo se zašlým povrchem uspořádané ve strohých pravoúhlých kompozicích evokujících specifickou zahradní architekturu. Dalším podstatným prvkem je oheň v různých symbolických i fyzických podobách.
Konceptu odpovídají i kostýmy Zuzany Přidalové, v nichž je patrná znalost středověku i osobitá imaginace. Kostýmy v sobě nesou ducha doby, v němž se příběh odehrává, nejde tedy o posun v čase.