Scéna.cz 

Ratmanského Popelka přitančí do kin v surreálných kulisách

Pohádková sezona s Australským baletem v českých kinech pokračuje. Na konci listopadu i v průběhu prosince uvedou vybraná pražská i mimopražská kina baletní záznam Popelky. Hravé, pestrobarevné a jiskřivě kouzelné představení patří k nejzdařilejšímu současnému jevištnímu zpracování tohoto klasického díla. Jednak díky nápadité choreografii Alexeje Ratmanského, jehož talent oslnivě září na světové baletní scéně, jednak díky surreálnem prodchnuté scénografii Jérômeho Kaplana. Záznam baletu uvede 12 českých kin od Prahy až po Ostravu. Seznam kin naleznete zde..

„Rusko nikdy nemělo nikoho lepšího,“ vysekla poklonu na adresu choreografa Alexeje Ratmanského živoucí legenda Michail Baryšnikov. S neskonalou úctou o něm hovoří i umělecký šéf Australského baletu David McAllister: „Pozorovat ho při práci je fascinující. Říká se, že George Balanchine změnil tvář baletu 20. století, protože byl pedagog, jenž dokázal vytvořit choreografii s nezaměnitelným stylem na bezpočet způsobů. Stejný pocit mám z Alexeje.“
O Ratmanského zářivém talentu nepochybují ani v Bolšoj Těatru, kde šéfoval baletu v letech 2004 až 2008. Ke kritikou i širokou veřejností vysoce oceňovaným Ratmanského pracím patří právě i Popelka, kterou pro australskou baletní scénu vytvořil v roce 2013, přičemž zde vycházel ze své dřívější realizace pro Mariinské divadlo. S obrovským smyslem pro hudební náladu i její rytmus, prostorové napětí, dramatický detail i pro vtipnou zkratku a s využitím prvků z moderních tanců dokázal Ratmanský zadaptovat Popelku pro publikum 21. století a zároveň ji neochudit o úchvatná baletní čísla, jež evokují klasické pojetí dávných mistrů.

Spolupráce Alexeje Ratmanského s neméně světově proslulým kostymérem a scénografem Jérômem Kaplanem není náhodná. Mají za sebou již několik společných jevištních realizací a všechny se těší velkému ohlasu (např. Don Quijote pro Nizozemský národní balet, Ztracené iluze pro Bolšoj Těatr). Kaplanovy umělecké vize se silně dotýkají surreálna, což právě u Popelčina pohádkového příběhu s mnoha kouzly a přeměnami přišlo náležitě vhod.
Zároveň to ovšem klade vysoké fyzické nároky na baletní ansámbl. Hýřivé a tvarově bizarní kostýmy i účesy jsou pro precizní baletní kroky opravdovou výzvou, jak potvrdili všichni hlavní protagonisté.
Popelka v nastudování Australského baletu je dle slov renomovaných kritiků velice chytrá, vtipná a hravá, s výtečně ztvárněnými (a notoricky známými) postavami i uhrančivou scénou. Její uvedení v českých kinech v předvánoční době tak může být zajímavým a lákavým tipem pro rodiny s dětmi, pro něž se tímto otevře i jiný svět než onen filmový a animovaný, který znají jako své boty.