Scéna.cz 

Čajkovského Panna orleánská

Na scéně Národního divadla v Praze hostoval ve dnech 8. a 9.listopadu 2003 operní soubor Slovenského národného divadla z Bratislavy, který českému publiku představil své inscenace dvou vzácně uváděných titulů světové operní literatury – Čajkovského Panny orleánské a Rossiniho Popelky.
Pražští diváci tak měli jedinečnou příležitost poznat alespoň zlomek poměrně bohatého repertoáru první slovenské operní scény, která v současné době uvádí například díla W.A.Mozarta (Don Giovanni, Kouzelná flétna), G. Donizettiho (Lucie z Lammermooru), G. Verdiho (Nabucco, Rigoletto, La Traviata, Don Carlos, Aida, Falstaff), G. Pucciniho (Bohéma, Tosca), ale také B. Bartóka (Modrovousův hrad), B.Smetany (Prodaná nevěsta, Hubička) a E.Suchoňě (Krútňava).

Inscenace Čajkovského Panny orleánské měla v Bratislavě premiéru v březnu 2001. Režisér Marián Chudovský umístil děj celé opery do prostředí rozpadajícího se gotického chrámu (scéna Jozef Ciller), jehož posvátný prostor se postupně stává svědkem strhujícího životního příběhu titulní hrdinky Jany z Arcu. Stěny tohoto starobylého chrámu jsou jakoby podepřeny moderním kovovým lešením, kterého je v průběhu představení využito především ve velkých sborových scénách (na jednotlivé patrové úrovně lešení jsou během těchto scén umístěni někteří členové pěveckého sboru, kteří představují například vesničany, vojáky nebo anděly). V zadním prostoru jeviště je zavěšeno velké bílé plátno, na které jsou během představení postupně promítány filmové dotáčky s tématy například hořícího kříže, detailu oka, sepjatých rukou nebo válečné vřavy. Těmito symbolickými „obrazy“ režisér velmi působivě zdůraznil (zvláště v některých intimně laděných scénách) určité tajemné vnitřní napětí, jež prostupuje hudební složku celého díla. Většina pěveckých výstupů jednotlivých postav se odehrává na dekorací chrámu přesně ohraničeném obdélníkovém prostoru, kterému dominuje velká dřevěná kazatelna. Ta znázorňuje nejprve malou kapli, poté královský trůn, ale také hranici, na které je Jana v samotném závěru opery upálena.

Chudovský v inscenaci prokázal neobyčejný smysl pro detail a rovněž schopnost niterného psychologického vedení jednotlivých postav, pro které v Bratislavě nalezl opravdu prvotřídní představitele. V roli Jany z Arcu při pražském představení excelovala půvabná mezzosopranistka Jolana Fogašová, jejíž sugestivní interpretaci náročného pěveckého partu titulní hrdinky nelze téměř nic vytknout.
Všechny ostatní role byly obsazeny rovněž velmi kvalitními pěvci. Za všechny jmenujme alespoň barytonistu Sergeje Tolstova (burgundský rytíř Lionel), basistu Gustáva Beláčka (Janin otec Thibaut) a tenoristu Jána Babjaka (Janin nápadník Raymond).

Na velmi kladném výsledku pohostinského představení měl velký podíl rovněž celý pěvecký sbor opery SND (sbormistryně Naďa Raková) a především orchestr, který hrál pod vedením Rastislava Štúra velmi vyrovnaně a stal se tak pro pěvce na jevišti velkou oporou.