Scéna.cz 

Dvořákova opera Čert a Káča opět na scéně ND

Na repertoár Národního divadla v Praze se po krátké pauze opět vrací opera Antonína Dvořáka Čert a Káča. Jedná se o obnovené nastudování divácky úspěšné inscenace z roku 1990, která je společným dílem dirigenta Bohumila Gregora, režiséra Mariána Chudovského a výtvarníka Adolfa Borna.
Stejný realizační tým nyní po téměř čtrnácti letech víceméně opakuje jednotlivá scénická řešení, kterých bylo již dříve užito a některá z nich částečně inovuje. Například výrazné aktualizace díla (reagující na politické změny v Československu na počátku devadesátých let dvacátého století), které byly patrné v původním nastudování, jsou dnes spíše odsunuty do pozadí ve prospěch zdůraznění pohádkové atmosféry příběhu. Onu „pohádkovost“ akcentuje především pestrobarevná výprava Adolfa Borna, která v inscenaci jakoby přebírá hlavní úlohu a stává se tak divácky nejvděčnější složkou celého představení. Jeviště je plné „oživlých“ bornovských postaviček – vesničanů, čertů, šlechticů. Jsou zde ale také na dálku ovládané modely Jirkova psa, kočky a myši, jejichž drobné (neplánované) nárazy do jednotlivých dekorací pochopitelně vyvolávají smích v celém hledišti.

Opera je opětovně pečlivě a pokorně nastudována dirigentem Bohumilem Gregorem, jehož hudební pojetí nepostrádá vtip, napětí a rovněž smysl pro dynamické odstínění jednotlivých pasáží. Již samotná předehra k prvnímu jednání (obdobně jako předehry k oběma dalším jednáním) představuje opravdový hudební zážitek.

Sólové party nově nastudovali především mladí pěvci (obsazení některých rolí ale zůstává totožné s obsazením původním). Jako Káča debutuje mladá nadějná mezzosopranistka Jana Sýkorová (prozatím vystupuje bez alternace), jež je schopna neodolatelně zahrát Káčinu „neohrabanost“ a prostořekost. Po pěvecké stránce se jí ale tentokrát příliš nedaří. Slyšitelné přechody z jednotlivých rejstříků a částečná forze tak místy narušují její jinak sympatickou interpretaci této divácky vděčné postavy. Do role čerta Marbuela byli v alternaci obsazeni nově Jiří Sulženko a opětovně Luděk Vele. Oba basisté zaujmou promyšleným herectvím a rovněž vyváženým pěveckým projevem. Jen panu Sulženkovi by snad bylo možné vytknout částečnou nesrozumitelnost zpívaného slova. Ovčáka Jirku nově nastudovali tenoristé Tomáš Černý a Jaroslav Březina. Oba působí představitelsky věrohodně a vokálně jistě. Naopak problematickým se ukázalo obsazení role paní kněžny - sopranistky Eva Děpoltová a Jitka Svobodová se s nevelkým, ale přesto obtížným pěveckým partem zatím spíše potýkají. V ostatních rolích s úspěchem vystoupili Bohuslav Maršík a Jiří Kalendovský (Lucifer), Libuše Márová a Miroslava Volková (Káčina máma), Jitka Soběhartová (Komorná), Pavel Červinka a Jiří Kubík (Maršálek), František Zahradníček a Vratislav Kříž (Čert vrátný), Miroslav Švejda (Muzikant) a další. Důkladně sezpívaný pěvecký sbor pro inscenaci připravil sbormistr Milan Malý, celkově velmi nápaditá choreografie je dílem Daniela Wiesnera.

S touto inscenací se na repertoár Národního divadla vrací oblíbený operní titul, který je jako jeden z mála vhodný i pro malé diváky. Jelikož podobných oper není v českém hudebně dramatickém odkazu mnoho, bylo by určitě dobře, aby se na jevišti naší první scény hrál co nejdéle.
Psáno z obnovené premiéry 21. září a dále pak z repríz – 23. září a 2.října 2003