Scéna.cz 

Antikódy – experimentální poezie v Laterně magice

Experimentální sbírku obrazové poezie Václava Havla ze šedesátých let se pokusil oživit na Nové scéně režisér Braňo Mazúch se svými spolupracovníky. Atraktivní autorství a technické možnosti Laterny magiky byly zpočátku příslibem, ukázalo se však, že vizualizovat poetické experimenty Václava Havla s větším účinkem není jen tak jednoduché.

Režisér nasadil jako hybatele dění postavu Václava Havla, který píše na psacím stroji svůj životopis - pod ruku mu divák nahlíží prostřednictvím projekce zvětšeného textu na vedlejšího stolku. Na velkém projekčním plátně pak uplývají jednotlivé roky - i když v povědomí tví význačnost právě tohoto života a těchto let, k ničemu z toho scénický obraz neodkazuje.

Do jednotvárnosti zasáhne obrys ohromné klávesnice psacího stroje, na níž údery rukou, nohou, hlavami "zapisují" tanečníci texty - jednotlivá slova, jimž bylo rozuměno s odlišným akcentem v době vzniku poezie, než jak se čtou dnes - která se objevují nad jejich hlavami. Přes osvěžující interakce tanečníků, jejich potyčky a různé legrácky nelze se ubránit dojmu, že jde o pouhý formalismus, akce postrádá větší živost, plasticitu. Pro některé triky je využit i tzv. realtime -tracking, kdy na plátně se promítají obrazce vyvolané pohyby tanečníků, ale ani to nijak přespříliš nepřispívá k silnějšímu zážitku z představení. A tak možná právě zde se uplatní "to nejlepší na konec" a nejzajímavější částí se zdá být zdařilá závěrečná choreografie Věry Ondrášíkové ve stylu současného tance.

Nápad realizátorů nakládat s Václavem Havlem prostřednictvím nejnovějších médií je jistě zajímavý, výsledná inscenace však sugeruje myšlenku, že jeho experimentální poezii je asi opravdu smysluplnější si přečíst.