Scéna.cz 

Ohlédnutí za některými inscenacemi České taneční platformy 2013

Český současný tanec si vede dobře - podobnými slovy charakterizovala situaci kritička Nina Vangeli a obdobně se vyjadřují i další odborníci. Čeští tanečníci a tanečnice mají vysokou profesionální úroveň a dostatek nápadů, které jsou oceňovány v zahraničí. Kvalita jejich práce i přes nesnadné podmínky stále stoupá, což dokázala i skladba programu letošní devatenácté České taneční platformy.

Mezi zavedená sdružení se stále prodírají nová, která značně zvedají laťku. Příkladem může být Spitefire Company, jeden z nejprogresivnějších souborů fyzického a tanečního divadla, který si získal renomé i za hranicemi.
Do programu platformy vstoupil se dvěma inscenacemi, obě se závažnými náměty - inscenace 13. MĚSÍC, REQUIEM ZA BRUNO SCHULZE inspirovaná výtvarným a literárním dílem tohoto umělce a ONE STEP BEFORE THE FALL" věnovaná Muhamedu Alímu a "všem bojovníkům kolem nás", inscenace, která byla uvedena 12. dubna v experimentálním divadle NoD.
Uprostřed prostoru NoD byla vybudována čtvercové podesta, je zřejmé, že obecenstvo se stane svědkem boxerského utkání. Ze tmy se noří postava performerky - boxerky (Markéta Vacovská), která se připravuje a odhodlává k zápasu. V silovém tanci pracuje s každým svalem, které se zřetelně rýsují ve světle jako na kulturistické přehlídce. Střídá dynamiku, extenze se stahováním, explozivitu s úsporností. Artikuluje pohyby vycházející přímo z psychického i fyzického středu osobnosti úsilovně, přesně a čistě.
Vlastní boj začíná až po vymezení ringu provazy. Ruce s boxerskými zábaly se dávají do útoku, ale nepřítomný protivník udílí tvrdé rány a bité tělo je vrháno do provazů, zmítá se na zemi. Je zcela vyčerpáno, napít se vody ze sklenice se zdá být téměř nemožným výkonem. Ztrácí sebevládu, neovladatelně se třese, blíží se kolaps. Charismatický tanec upadajících sil naprosto svazuje pozornost, hlediště ani nedýchá, jako katarze pak přichází závěrečná "árie" Lenky Dusilové.
Boxérský ring byl pro toto představení vystavěn v komorním prostoru divadla NoD, ale je nepochybné, že by energetické vyzařování Markéty Vacovské a zvukový doprovod Lenky Dusilové zasáhly i do toho nejposlednějšího místa třeba v Sazka aréně.

Sdružení VerTeDance, které vzniklo v roce 2004, je už veteránem platformy i jiných tanečních festivalů. Na programu bylo zastoupeno rovněž dvěma kusy- inscenací "Simulante bande", která získala letošní Cenu diváků a inscenací KOLIK VÁŽÍ VAŠE TOUHA, která si připsala titul nejlepší taneční inscenace roku 2012. Představení KOLIK VÁŽÍ VAŠE TOUHA přišlo na řadu v divadle Ponec 13. dubna 2013.
Interaktivním úvodem bylo vážení návštěvníků, ale kolik vážila jejich touha, zůstalo ostatním utajeno. "Kolik váží vaše touha" je hořkosladké "divadlo", v němž touha poznamenává vztah všech čtyř interpretek (Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Lucie Kašiarová) S humorem si berou na mušku seriózní sociologické obsahy.- žena jako objekt manipulace, zneužívání sexuální závislosti atd. V jedné scéně přehrávají příznačnou situaci -krásná ženička vykládá bez přestání o svých oblíbených značkách, můžete s ní mlátit o zem a ona nepřestane chrlit své hlouposti, nakonec máte pocit, že si asi ani nic jiného nezaslouží.
Centrálním tématem je flirt s nahotou,oblékání a svlékání, které ale nejde až do konce, protože pro odhalování našich nejvnitřnější touhy úplná nahota snad ani není vůbec nutná.
Interpretky se kontaktují v siláckých střetnutích, která i když k tomu mají náběh, nejsou dotažena do syrová krutosti, v něžných "erotických" dotecích se vzájemně provokují. Mezi "hraní" jsou vloženy půvabné taneční kreace, které ocení i omylem přítomný nezasvěcený divák se zájmem o tanec. K nezapomenutelným momentům patří groteskní "duet", v němž jedna z tanečnic zasažena záchvatem hysterickýho smíchu (všobecně nakažlivým), se stále skládá k zemi jako hadrový panák a partnerka se ji snaží marně udržet ve vertikální poloze. Pdobně jako závěrečná "erotická show" s jízlivým podtextem je k popukání ale i k zamyšlení.
Představení má soudržnost, určitou logiku, útočí i baví. VerTeDance si zde pořádně zapracovaly a neštřily se, dělaly to s viditelnou chutí a nadšením, přestože už mají za sebou četné reprízy. Nadto je povzbuzovala ještě živá hudba dalšího nového objevu tentokrát v hudbě - originální kapela Zrní - "kladenský uhelný zen".

Neotřelostí nápadu a profesionalitou ztvárnění se vyznačuje představení Miřenky Čechové S(HE) IS NANCY JOE. Miřenka Čechová je spoluzakladatelkou sdružení Tantehorse a pod jeho hlavičkou vytvořila řadu projektů, oceněných na různých zahraničních festivalech. Zjevením na české taneční scéně se stala právě představením S(He) is Nancy Joe, které vzniklo v USA, kde o něm kritika hovořila v superlativech.
Jeho síla spočívá nejen v tom, že jde o téma, na něž nyní západní společnost slyší, ale také v tom, že vychází z vlastního zážitku setkání s transgenderovou problematikou v blízkém okolí. Námět je současně nositelem nanejvýš dramatického náboje, který autorka dokáže maximálně využít.
Prožívá drama ve svém vlastním těle a ztvárňuje ho prostřednictvím originální škály fyzického vyjadřování. Různorodé prvky, s nimiž zachází contemporary - včetně akrobatiky nebo hip hopu kombinuje a nenásilně propojuje do souvislého pohybového toku v novém tanečním žánru- street baletu. Její postava se z krkolomných pozic na zemi vztyčuje s ladností a elegancí klasické baletky, která plavými skoky přetančí scénu. V příští fázi se klasická uspořádanost tříští, rozostřuje a rozplývá až do rozpačitého mávnutí rukou, záškubu hlavou. Ve všem, co Miřenka Čechová dělá, je dokonalá, špičkový výkon prozrazuje rozsáhlou průpravu.
Pohrávání si s identitou na hraně maskulinity a femininity je dráždivé a uhrančivé, právě tak jako dramatické propady do rozpolcenosti a marné úsilí přizpůsobit se "vnuceným" okolnostem a přijmout roli ženy. V tragikomickém rozpětí osciluje celá inscenace.
Nemenší význam než fyzická aktivita performerky má obsáhlý vizuální i mluveným materiál. Na dvou panelech v pozadí se metodou komiksu zobrazují její myšlenky, pocity, představy, váhání, rozpaky, znějí odborné promluvy lékařů a psychologů a na televizních obrazovkách vyprávějí podobně "postižené" osoby své životní příběhy. Druhý plán někdy přehlušuje svou intenzitou jednání performerky, která se v něm i opticky ztrácí - ale i to se zdá mít v perfektně propracovaném celku určitou funkci.
Ke kladné zahraniční kritice přibyla další pozitiva a Miřenka Čechová si za tuto (nejen) roli odnáší z české taneční platformy titul Tanečnice roku.

Česká taneční platforma 2013 tedy naplnila svou úrovní očekávání domácích diváků i mezinárodních účastníků v porotě i mimo ni. Příští rok čekají ČTP oslavy dvacetiletého jubilea, a tak můžeme orgaizátorům jen popřát, aby je mohli připravovat za lepších podmínek.