zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Stamicovo kvarteto na CD

Stamicovo kvarteto na CD

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Zaposlouchat se do pěti smyčcových kvartetů Sofie Gubajduliny znamená vymanit se ze zajetí všech tradičních postupů s tímto komorním žánrem spojených a plně se oddat takovému hudebnímu plynutí, které evokuje obrovský prostor, narativní sílu zvukovosti a mystické vytržení ducha současně. O konkrétních kompozičních metodách zde hovořit nelze, všechny postupy se totiž neustále prolínají, nic, co je tu z kompozičních technik uplatněno, ať jde o využití seriálních modelů, aleatoriky, mikrointervalů, ničím nepostižitelnou organizaci pohybu nebo netradiční způsob hry, z této hudby nevyčnívá natolik, abychom nahrané skladby dokázali zařadit do nějakého konkrétního kompozičně-modelového rámce. Přitom způsob, jakým se Stamicovo kvarteto s autorčinými kvartetními kreacemi vypořádává, působí naprosto přirozeně, jako by soubor takovou hudbu nejen žil, nýbrž ji na mnoha místech (zejména v 1. a 3. kvartetu) na rozdíl od převažujících technicistních pojetí dokonce prožíval s expresivní nadsázkou.

U prvního kvartetu, gradujícího ke stále silnějšímu dojmu prostorovosti, vystihují interpreti velmi sugestivně ony shluky hlasů, které jako by obepínaly před našima očima narůstající kmen, aby v dalších fázích obrátily posluchačovu pozornost na jednotlivá nervová vlákna, která toto narůstání vyživují (vzrušující „bubnování“ pizzicata, glissandové vlnění, stoupající spirály rozezpívaných houslí s vyústěním do nadpozemské katarze).

Lapidární druhý kvartet nám v úvodních fázích ukazuje, jakou sílu může mít coby „odrazový můstek“ dalšího evolučního vývoje hra s jediným tónem „g“ (že by náznak skladatelčina kryptogramu?), zatímco již zmíněný kvartet třetí zase demonstruje, jak vzrušující může být poslouchat dlouhé bloky pizzicatového reje, duchaplně diferencovaného a provázeného vybuchujícími blesky zvýrazněných tónů. Jde o pocit neustále kumulované energie, které se jednou musí dostat uvolnění. A to také přichází. Nejprve v podobě stále zhušťujících se návalů tremola a posléze doslova v záplavě expresivně rozezpívaného smyčcového arka, stoupajících v kouzelném řetězení oscilací kolem stoupajících závitů spirály až do rozplynutí.

Ve čtvrtém kvartetu, okouzleném poetickým světem T. S. Eliota, v němž přichází ke slovu kombinace reálného kvartetního zvuku s magnetofonovým pásem a který je nahrán smícháním dvou stop ve čtvrttónovém posunu, se píše jako o dílu, které je ze všech autorčiných kvartetních kreací nejsložitější Nejde však o složitost, k jejímuž pochopení bychom se museli těžce probojovávat, nýbrž jde o přirozeně odvíjený proud zvukově důmyslně organizovaného pásma hudby. Pociťujeme permanentní pozvolnou gradaci, zjemněnou řetězením miniaturních tónových shluků, které vytvářejí jakousi mlhovinu, z níž se pojednou vynoří zcela realisticky dlouze držený tón „c“ a odlesk chorálu. Je pozoruhodné, že Stamicovo kvarteto rozkrývá tuto velmi komplikovanou strukturu tak, že hudba ani na okamžik neztrácí napětí. V pátém kvartetu s názvem Reflexe na téma B-A-C-H se sice nedočkáme konkrétnějšího sepětí skladatelčiny kompoziční poetiky se světem barokního tvůrce. Nicméně z oněch tajemných oscilací kolem něčeho, co si každý musí představit sám, stejně jako z půltónového posouvání tónových shluků, z vpádů zespodu znějícího glissanda nebo z řetězení křehkých vícehlasých bloků, na jehož konci slyšíme jímavě zpěvné legato v extrémních výškách a akordický citát Bachova kryptogramu, jako bychom skutečně pociťovali ono tajemství, které je pro autorčino vyjadřování nejtypičtější – postup od ne-určitosti k určitosti. Jde o velmi cennou nahrávku, která doplňuje naše poznání moderní kompoziční poetiky a která by neměla chybět ve sbírce žádného zájemce o komorní hudbu. I buklet se zasvěceným komentářem Wandy Dobrovské zaslouží uznání.

SUPRAPHON, SU 4078-2
Sofia Gubajdulina: Smyčcový kvartet č. 1, Smyčcový kvartet č. 2, Smyčcový kvartet č. 3, Smyčcový kvartet č. 4 s pásem, Reflexe na téma B-A-C-H
Stamicovo kvarteto
Nahráno pro Český rozhlas v pražském studiu Martínek v červnu a srpnu 2011, hudební režie Michal Macourek, zvuková režie Jan Lžičař. Celkový čas 67:36. Zdroj Hudební rozhledy 02/2013 - Miloš Pokora.

18.2.2013 09:02:39 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - CD boxy

Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby

Přebal alba

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Litava Park nabídne hvězdný line-up

Litava Park

Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Dny evropského filmu znají své vítěze

Bez dechu (Without Air)

Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek

další články...