Scéna.cz 

Operní recitál – Ivan Kusnjer

Z titulní fotografie CD operního recitálu barytonisty Ivana Kusnjera na nás hledí sebevědomá, leč mladistvá tvář hraběte Luny z Verdiho Trubadúra, z inscenace, která měla premiéru v roce 1986 v tehdejším Smetanově divadle v Praze. Právem nebyla na booklet vybrána fotografie aktuální. Recitál není současným profilem Ivana Kusnjera, nýbrž ohlédnutím za jeho pěveckou minulostí (i když v řadě rolí, s nimiž se zde setkáváme, exceluje dodnes). I té nejmladší vybrané nahrávce je 17 let a od zrodu té nejstarší uplynulo už plných 32 let. Jde vesměs o snímky z rozhlasového archivu, ze kterého v posledních letech vydavatelství Radioservis svou historickou řadu sestavuje.

Před lety Ivan Kusnjer překvapil profilovou gramodeskou – tehdy ještě tzv. dlouhohrající, vinylovou – na níž se objevila jména skladatelů zapomínaných, jako Skuherský, Bendl nebo Nápravník, či opomíjených, jako Fibich, Foerster nebo Ostrčil. Tentokrát se žádné překvapení nekoná. Jde o výběr nejkrásnějších, ale také nejznámějších hitů barytonového oboru. Kusnjer se nám tu představuje především v italském repertoáru, pro který má jeho hlas ideální předpoklady. Právě zejména ve starších snímcích vnímáme vliv jeho pěveckého pedagoga, Teodora Šrubaře, dlouholetého sólisty Národního divadla v Praze. V propojení lyrického a dramatického oboru, ve vokální ušlechtilosti, představitelské noblese a dokonalé srozumitelnosti zpívaného slova je Kusnjer jeho nástupcem a pokračovatelem.

Všechna čísla recitálu jsou zpívána v jazyce originálu. Výběr otevírá prolog z Leoncavallových Komediantů, po kterém následuje vstupní cavatina Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského. Oba snímky pocházejí z roku 1986 a stojí za povšimnutí, jak světlou barvu Kusnjerův hlas tehdy měl – a srovnáním s dneškem si uvědomíme, jakým vývojem od té doby prošel, jak ztmavl a zmohutněl. Je to markantní zvláště u Figara, kde se barva blíží až k tenorbarytonu (včetně jedné s lehkostí zvládnuté výšky navíc). Scéna Lucie a Enrika z Donizettiho Lucie z Lamermooru, právě tak jako později Verdiho duet Rigoletta a Gildy, prolamuje sled árií a monologů. Německý romantismus je zastoupen dvěma ukázkami – písní Wolframa z Wagnerova Tannhäusera a árií Ruthvena z Marschnerova Vampýra. Vynikající je zejména Kusnjerovo podání Wagnerovy Písně o Večernici – jde o jeden z vrcholů kompletu.

Za verdiovské pěvce lze u nás označit jen velmi málo operních umělců. Že Ivan Kusnjer k těmto čestným výjimkám patří, dokazuje na CD téměř úplná galerie nejvýznamnějších barytonových rolí z Verdiho oper, hrabě Luna z Trubadúra, Rodrigo z Dona Carlose, Rigoletto, Jago z Otella a pan Ford z Falstaffa. Z pěvcova repertoáru prakticky scházejí jen Germont z La traviaty a pak sám Falstaff, k jehož ztvárnění se dostal až později. V lyričtějších verdiovských partech dominuje v Kusnjerově přednesu především krása kantilény, v těch dramatičtějších vnímáme i z audiozáznamu také herecké podání, např. cynismus Jaga anebo Fordovu žárlivost, branou s trochou nadsázky. Jako monolog je pojata rovněž árie Gérarda z Giordanova Andrea Chéniéra. Vroucím vyznáním knížete Jeleckého z Čajkovského Pikové dámy je asi nejsilněji připomenuta osobnost Teodora Šrubaře – Jeleckij byl jednou z jeho reprezentativních rolí. Poslední dvě čísla recitálu jsou ukázkami z domácí tvorby. Jde o árii Voka Vítkovice ze Smetanovy Čertovy stěny, u níž překvapí bystřejší tempo, než na jaké jsme odjinud zvyklí. Je to jistě záležitost dirigenta, v tomto případě Jana Štycha, a nutno říci, že je to ku prospěchu věci. Jestliže celý Kusnjerův recitál zahajuje operní prolog, pak ho zakončuje operní finále – závěr Janáčkových Příhod lišky Bystroušky. Nahrávka tohoto čísla patří ve výběru k nejmladším (1996), takže je už z ní cítit jistá životní zralost. Tedy přesně taková, jakou role Revírníka vyžaduje.

RADIOSERVIS CRO 632-2
Operní recitál – Ivan Kusnjer
Ruggiero Leoncavallo: Komedianti (prolog Tonia), Gioachino Rossini: Lazebník sevillský (cavatina Figara), Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor (scéna Lucie a Enrika), Richard Wagner: Tannhäuser (píseň Wolframa), Heinrich Marschner: Vampýr (árie Ruth-vena), Giuseppe Verdi: Trubadúr (árie Luny), Don Carlos (árie Rodriga), Rigoletto (monolog Rigoletta a duet Rigoletta a Gildy), Otello (monolog Jaga), Falstaff (monolog Forda), Umberto Giordano: Andrea Chénier (árie Gérarda), Petr Iljič Čajkovskij: Piková dáma (árie Jeleckého), Bedřich Smetana: Čertova stěna (árie Voka), Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (závěr opery).
Ivan Kusnjer, Božena Effenberková, Tomáš Klimo, orchestr Smetanova divadla v Praze, orchestr Státní opery Praha, orchestr Státního divadla v Brně, dirigenti Petr Vronský, Jan Štych a Jiří Pinkas.
Archivní nahrávky Československého rozhlasu v Praze a v Brně z let 1981 až 1996. Výběr a uspořádání Jan Králík, remastering 2012 Miroslav Mareš. Celkový čas 78:56. Zdroj Hudební rozhledy 02/2013 - Jaroslav Someš.