Scéna.cz 

Mezzospranistka Edita Randová

Táborskému publiku se v úterý 12. listopadu 2002 představila mezzosopranistka Edita Randová za klavírního doprovodu Vladimíra Strnada. Pěvecký recitál umělkyně, která dnes údajně patří mezi velké naděje české pěvecké kultury, zahrnoval pestrý výběr ze známých skladeb C. Monteverdiho, G.F.Händela, D.Scarlattiho, A.Stradelly, G.B. Pergolesiho, W.A. Mozarta a A. Dvořáka. Pěvkyně nikdy nenavštěvovala žádnou z českých uměleckých škol, zpěv studovala pouze soukromě, nejprve u profesorky Milady Musilové a poté u slavné české mezzosopranistky Ivany Mixové. Sólově vystupuje od roku 1990 a na svém kontě má již řadu vystoupení nejen v České republice, ale také například v Rakousku, Maďarsku, Německu, Kanadě a Austrálii.

Na úvod zazněly dvě ukázky z Pergolesiho Stabat Mater – Eja mater a Fac ut portem. Osobně nechápu, proč byly vůbec na program recitálu zařazeny. Jejich uvedení postrádá smysl již tím, že byly určitým způsobem vytrženy z koncepce ucelené skladby, paní Randová navíc vládne hlasem, který je pro interpretaci podobného typu repertoáru nevhodný. O mnoho lépe bohužel nedopadlo ani žádné z následujících pěveckých čísel. Umělkyně se během celého večera potýkala s řadou nepříjemných technických problémů, které jsou vzhledem k jejím bohatým zkušenostem spíše zarážející. Jednalo se především o slyšitelné přechody z rejstříků (C. Moneverdi – Lasciate mi morire), silnou detonaci (A.Dvořák – Stabat Mater) a špatné vedení dechu (W. A. Mozart – Ave Verum). Poněkud diskutabilní je také velmi přibližná výslovnost všech italských textů a částečná nezaujatost umělkyně při přednesu jednotlivých skladeb. Z celého koncertu interpretačně zaujala pouze árií z Händelovy opery Xerxes, ve které předvedla alespoň schopnost kultivovaného legata.
Pokud se již některý umělec rozhodne na svém recitálu zazpívat některou z árií Orfea ze slavné Gluckovy opery Orfeus a Eurydika, volí většinou divácky oblíbenější „Che faro senza Euridice“. Edita Randová si pro své táborské vstoupení vybrala árii první, a myslím, že udělala dobře.

Na stránkách (nejen) bulvárních časopisů je tato pěvkyně prezentována jako budoucí hvězda nejen českého operního nebe. V její kariéře bude patrně rozhodující spolupráce s některým ze schopných manažerů, který se bude snažit její sny a plány zrealizovat. Bohužel s ohledem spíše na ekonomický efekt, než na uměleckou kvalitu.