Scéna.cz 

Fenomén Pavel Šmok

Pětaosmdesáté narozeniny jsou zajisté důvodem k oslavě a dvojnásob jedná-li se o takovou osobnost jakou je Pavel Šmok, který se tohoto význačného jubilea dožil 22. října 2012.
Povětšinou usazen na chalupě v Nekoři pod Orlickými horami, kde digitalizuje svůj archiv, byl okolnostmi přinucen vydat se do Prahy, aby přijal hold svých přátel, žáků, spolupracovníků a všech těch, kteří obdivují jeho dílo a krásu a půvab v tanci.

Fenomén Pavel Šmok - název slavnostního večera ve Stavovském divadle charakterizoval výstižně bez dlouhých rozborů, čím byl a doufejme, že ještě delší čas bude - tento konstruktér, krasobruslař, herec, režisér, pedagog, tanečník, choreograf a především průkopník moderního baletu v českých zemích a zakladatel Pražského komorního baletu.
Na programu večera bylo šest ukázek z celkového počtu sta jeho choreografií, proložených výstupy moderátorů a sekvencemi z jeho filmového medailónu. Pavel Šmok v nich poodhalil něco ze své tvůrčí filozofie - inspiraci nacházel v "ženských", v humoru, vědomě i nevědomě ve folkloru, v lásce k české hudbě, kde zejména Janáček byl pro něj trestí češství (nebo moravanství).
Tyto i další zdroje se zřetelně vyjevily při sledování všech uvedených skladeb v nastudování Kateřiny Frankové-Dedkové, bývalé sólistky PKB a Petra Koláře, člena baletu ND, sólisty PKB a asistenta choreografie.
V Americkém kvartetu Antonína Dvořáka (1.věta) pojatém jako oslava života a jeho krás, který měl premiéru v roce 1977, ve 3. větě ze Smetanova Smyčcového kvarteta Z mého života zobrazující boj umělce nevyléčitelnou chorobou (1983), v dílku Musica slovaca na hudbu Iljy Zelenky (1983), které představuje moderní adaptaci lidového tance i v snad nejdramatičtějších Listech důvěrných Leoše Janáčka z roku 1976 v podání Kateřiny Benešové-Rejmanové a Petra Koláře nebo Špásování (1. věta), kdy Pavla Šmoka zaujal Mozartův Hudební žert - hudba napsaná "nevzdělancem" se spoustou chyb a inspiroval ke komické choreografii - pastýřské idyle naruby - nepodařenému flirtování tří venkovských chasníků a děveček.
Jako poslední zatančili členové PKB (sólo Kateřina Benešová-Rejmanová a Petr Kolář) Janáčkovu Sinfoniettu, založenou na Janáčkových slovech o "dnešním svobodném člověku, jeho duševní kráse a radosti i jeho síle a odvaze jíti bojem k vítězství".
Překvapením pro diváky i Pavla Šmoka, který byl na závěr donesen na jeviště i se židlí, se stalo vystoupení folklorního souboru Levočan ze Šmokova slovenského rodiště (ale pozor není Slovák!) a gratulace šéfa baletu Slovenského národního divadla. Ke gratulacím se připojilo i obecenstvo a povstalo k nekonečnému potlesku. Dojatý Pavel Šmok, reagoval po svém, když měl situaci komentovat - "Potěšili jste starého dědka". Připojujeme se tímto ke gratulacím s nadějí na setkání při ještě dalších jubileích!