Nová etapa opery v Ženevě
26. září 2001 zahájil bývalý ředitel Opery v Nancy, Jean-Marie Blanchard, svou první sezonu na břehu Ženevského jezera novým nastudováním Lady Macbeth Mcenského újezdu od Šostakoviče pod taktovkou Armina Jordana a v režii Adolfa Dresena, a poodhalil své budoucí záměry.
Přišel jsem v Nancy do divadla, které bylo mými předchůdci dobře vedeno. Přenechali mi divadlo s dosti tradičně zaměřeným publikem, pokud jde o složení, ale zároveň i velice otevřeným, pokud jde o jeho záliby – divadlo lidsky nádherné. A na mně už bylo pouze pokračovat a po-kud možno tento dar ještě umocnit: během pěti sezon jsme uvedli pět světových premiér a jednu francouzskou. Ovšem publikum, které bylo početně významné vzhledem k obyvatelstvu ve městě, bylo i sociálně dosti vymezeno. Mladých lidí bývalo v sále poměrně málo. Snažili jsme se proto otevřít brány divadla všem kategoriím diváků, především studentům, kteří ve městě v univerzitním roce představují téměř třetinu obyvatel.
Prováděli jsme agitaci a zavedli jsme zvláštní tarify a předplatné „pro mladé“, abychom je skutečně zapojili do života divadla, což se podařilo. Během pěti let jsme také zvýšili počet abonentů téměř o 50%. Po celou tu dobu byly ovšem naše prostředky stejné. Rozhodl jsem se tedy studovat méně představení, ale hrát je déle.
Skutečně měním nástroj i rozměr. Do Grand Théŕtre přichází až 10 tisíc diváků. Je to dům mezinárodní úrovně, velice stabilní pokud jde o uměleckou úroveň. Finanční zdroje se ale v posledních dvaceti let zmenšovaly. A tak je nutno umět zacházet s pověstí divadla i s eko--nomickou realitou a dosahovat té nejvyšší úrovně s prostředky, které se zdaleka nerovnají prostředkům našich hlavních evropských kolegů.
Dá se to tak říci, ale je to pro mě stimulující. Po „letech v duchu Hugues Gall“ a „letech v duchu Renée Auphan“ (bývalí ředitelé ženevské opery – pozn. red.) se v Ženevě vytvořila tradice vysoké kvality, s velmi solidárním, silně motivovaným a angažovaným operním souborem, ať již jde o dílny, technické týmy či sbory. Soukromé peníze jsou zde mnohem dosažitelnější, než ve Francii. Ženeva je velmi přitažlivá i pro zpěváky. Jsou tu dvě scény, Grand Théŕtre a Batiment des Forces Motrices. Orchestr francouzského Švýcarska je také velice kvalitní, stejně jako taneční soubor. Balet musíme zachovat, protože je zdrojem umělecké životnosti, ale musíme pro něj vychovat publikum a za-vést opravdové taneční sezony. To bude jednou z novinek tohoto roku, kdy nás čekají čtyři premiéry a veškerá práce, týkající se cen a abonomá.
Chci pokračovat v této linii a možná budu usilovat o rozšíření podílu současné hudby. S osmi představeními za sezonu si můžeme jednu takovou inscenaci dovolit. Nadále chci zvát zahraniční soubory, zabývající se barokní anebo současnou hudbou. Zintenzívníme také práci s mládeží a zahájíme projekt, který bude pro město novinkou. Ale o žádnou revoluci se nebude jednat – dáváme přednost návaznosti. Opravdu bych si přál ukázat, aniž bych chtěl přijít o současné publikum, že město má ještě v zásobě jiné možnosti. A kdybychom za tři – čtyři roky hráli v dalším nebo dvou dalších sálech, pak bych byl skutečně šťasten.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (1), Z éteru (3), Ze zlaté kapličky (1), Známí? (1), Zprávy (2), Zveme ... (2)
Časopis 20 - sekce
DIVADLO
Tři mušketýři: A nikdy nezapři sám sebe
Městské divadlo Zlín uvádí od dubna 2024 nadčasový romantický příběh TŘI MUŠKETÝŘI. Tento titul se na českých celý článek
HUDBA
Letošní KAMEN!CE jedinečná hudební dramaturgie
Festival KAMEN!CE zveřejnil kompletní line-up. Během tří dnů, od 6. do 8. června 2024, vystoupí v rámci čtvrté celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Životopisné drama Hilma
Hilma
Její umění neuznávalo hranice viditelného světa ani společenských konvencí. Švédské životopisné drama celý článek