Scéna.cz 

Jan Křtitel Vaňhal: Stabat Mater

Český filharmonický sbor Brno patří k našim renomovaným pěveckým tělesům, v jejichž repertoáru mají duchovní skladby své pevné místo. Mezi nové nahrávky sboru nyní přibyl titul, který je do jisté míry nenápadným dramaturgickým objevem – oratorium Stabat Mater, dílo představitele českého hudebního klasicismu Jana Křtitele Vaňhala. Vaňhalova tvorba stojí doposud stranou širšího zájmu, ve stínu rostoucí známosti některých jeho současníků. Snad je to proto, že tento rodák z východočeských Nechanic, žijící v letech 1739 až 1813, působil od mládí ve Vídni, kde ovšem ve své době (a zejména v mladých letech) patřil k oblíbeným skladatelům. Stýkal se s Gluckem, Hayd-nem i Mozartem. Věnoval se především symfonické a komorní hudbě, napsal přes sto symfonií a stejný počet smyčcových kvartetů, řadu instrumentálních koncertů, a pokud jde o duchovní sféru, 25 mší, dvě rekviem, oratorium Stabat Mater a množství drobnějších skladeb.

Básnický text líčící žal Panny Marie pod Kristovým křížem pochází z konce 13. století, je připisován Jacoponu da Todi a byl v průběhu věků zhudebněn nesčíslněkrát. Vaňhal ho dělí na 11 částí a finální Amen. Pravidelně střídá vstupy ženského sboru se sopránovými a altovými sóly. V závěru se oba sólové hlasy setkávají se sborem v jednom z nejmelodičtějších a nejpůsobivějších čísel „Fac me cruce“. Altový part (v podání Lucie Hilscherové) působí v celé skladbě klidněji a vyrovnaněji jako kontrast ke stoupající vzrušivosti, ale i technické náročnosti sopránu (Hana Škarková). Ten překvapí především koloraturními pasážemi v části „Eja Mater“.
Druhou skladbou nového CD je Píseň sestry Anežky a bratra Františka, dílo Petra Fialy, zakladatele, sbormistra a uměleckého ředitele Českého pěveckého sboru Brno. Jde o oratorium pro recitátorku, soprán, mužský sbor a varhany. Bylo psáno na slova Zuzany Novákové-Renčové v pohnutém období let 1989 a 1990 (podle reflexe konkrétní dějinné situace se zdá, že přinejmenším básnický text vznikl ještě před pádem bývalého režimu). Jde o fiktivní vyznání dvou historických osobností, které se ve skutečnosti nikdy nesetkaly – sv. Františka z Assisi a Anežky Přemyslovny, jejímuž svatořečení byla skladba věnována. Nejde o dialog v pravém slova smyslu. Spíš o prolínání dvou myšlenkových linií. Sv. František (zastupovaný mužským sborem) není s Anežkou v přímém kontaktu. Pronáší trojí strofickou chválu na Stvořitele – text zde parafrázuje skutečnou Františkovu duchovní lyriku. Part Anežky, působivě podmalovávaný vokálem sboru, je určen recitátorce (Ivana Valešová), jen ve dvou pasážích („A moje země“, „A ty, Panno“) přebírá úlohu Anežky sólový soprán (Lea Vítková). Anežka na Františkova slova reaguje, Františka „slyší“. Čerpá z něj posilu v tíživé situaci své země, aby se hlasy v závěru sjednotily k prosbě „Nedej zahynouti nám ni budoucím“. Na síle vnitřního nasazení sboru i sólistů – mezi nimiž nelze opomenout ani výkon varhaníka Martina Jakubíčka, především jeho sólo před třetí Františkovou chválou – cítíme, že nahrávka vznikla v roce 1992. Anežčino svatořečení a zásadní dějinný zvrat, který ve stejné době proběhl, byly tehdy ještě živou událostí a občanský postoj všech zúčastněných je na provedení znát.

RADIOSERVIS CRO 566-2
Jan Křtitel Vaňhal: Stabat Mater
Petr Fiala: Píseň sestry Anežky a bratra Františka
Hana Škarková, Lucie Hilscherová, Lea Vítková – zpěv, Ivana Valešová – recitace, Martin Jakubíček – varhany, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr a dirigent Petr Fiala, Čeští komorní sólisté, umělecký vedoucí Ivan Matyáš.
Nahráno 25. a 26. 2. 2011 v Husově sboru v Brně a 28. 4. 1992 v kostele sv. Augustina v Brně, hudební režie Petr Řezníček, mistři zvuku František Šlechtický a Ivan Pommer. Celkový čas 67:16. Hudební rozhledy 06/12 - Jaroslav Someš.