Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Sólo pro krále Jany Semerádové

autor: archiv

Nová nahrávka flétnistky Jany Semerádové připomíná třísté výročí narození pruského krále Fridricha II. Velikého.

Jako má Francie svého Ludvíka XIV., má Německo Fridricha II. Jeho vášnivá láska k hudbě a touha naučit se hře na flétnu v něm probudilo setkání s virtuózem J. J. Quantzem. Král se obklopil předními hudebníky své doby; v jeho kapele najdeme cembalistu C. Ph. E. Bacha, fenomenálního českého houslistu F. Bendu či J. Ph. Kirnbergera, žáka J. S. Bacha. Setkání samotného Bacha s pruským králem pak dalo vzniknout slavné Hudební obětině.

Kouzlo „galantního stylu“ barokní flétnistky Jany Semerádové už dávno překročilo hranice zemí koruny české; žačka Wilberta Hazelzeta vystupuje s úspěchem na prestižních evropských festivalech jako sólistka i se svým souborem Collegium Marianum. Prostřednictvím jejího alba Sólo pro krále se dostáváme na hudební slavnost na zámku v Postupimi s největšími hudebníky doby krále Fridricha. CD vychází u Supraphonu 26. března 2012.

U příležitosti vydání nového alba Jana Semerádová odpověděla na několik otázek.

Jaké je, ve 21. století uskutečnit královský koncert pro Fridricha II. Velikého?
Určitě by bylo působivé, kdybychom mohli zrekonstruovat se vším všudy jeden z takových hudebních večerů na dvoře pruského krále v Postupimy. Ale i kdybychom nakrásně našli panovníka, který by hrál skvěle na flétnu a v jednom z pozlacených sálu na Sanssouci provedli Quantzovy koncerty napsané výhradně pro krále (i s původní kadencí), stejně bychom bez osobního prožitku a pochopení jejich hudební řeči nedokázali dnešnímu posluchači zprostředkovat to, co bylo tak typické pro tento nový citový styl. Proto si na svůj repertoár zařazuji v první řadě skladby, které souzní s mým hudebním cítěním, a skrze něž mohu promlouvat. Fridrich II. byl sice významným panovníkem, ale nesmíme zapomínat na to, že na pódiu se z něho stával jeden z hudebníků muzicírujících spolu s Johannem Joachimem Quantzem, Františkem Bendou a Carlem Philippem Emanuelem Bachem. I když za večer zahrál tři těžké flétnové koncerty za doprovodu svého královského orchestru, záleželo mu na tom, aby si uznání vysloužil pro svou hru a ne pro svůj statut.

Co bylo při nahrávání alba Sólo pro krále nejtěžší? Co vás naopak potěšilo?
Na natáčení mám ty nejlepší vzpomínky. Příjemná a tvůrčí atmosféra, za niž vděčím nahrávacímu týmu, Jiřímu Gemrotovi a Miroslavu Marešovi a samozřejmě spolupráce s mými milovanými kolegy Lenkou Torgersen a Hanou Flekovou, které mě velice podporovaly. Na cembalo se mnou hrál jeden z nejlepších francouzských cembalistů Bertrand Cuiller, který mezi svým hojným koncertování po Francii a Evropě našel skulinku a přijel na natáčení do Prahy, za což jsem nesmírně vděčná, neboť s Bertrandem se mi hraje skvěle, máme stejnou hudební řeč. Symbiózu nádherné hudby, souhra výborných muzikantů a inspirativní prostor nemohl ovlivnit ani děsivě bolavý zub - noční můra všech flétnistů. Ale hudba nakonec zvítězila.

V březnu, dubnu a květnu chystáte s Collegiem Marianum tři koncerty věnované oslavě výročí narození Fridricha II. Velikého – nakolik bude jejich program vycházet z toho, co jste nahrála na album pro Supraphon?
Všechny koncerty v rámci cyklu Barokní podvečery spojuje jedna osobnost, Fridricha II. (1712–1768), pruský král a braniborský kurfiřt, největšího vojevůdce 18. století, milovník hudby, skladatel a nejlepší flétnista mezi králi. Jeho velkou vášní se po setkání s flétnovým virtuózem Johannem Joachimem Quantzem stala hra na příčnou flétnu. Členy Fridrichovy kapely byli známí hudebníci a skladatelé jako bratři Graunové, Carl Philipp Emanuel Bach, český houslový virtuóz František Benda nebo již zmíněný Quantz, králův učitel. Král se přátelil s dobovou intelektuální elitou – vyměňoval si dopisy s Voltairem, Maupertuisem, Algarottim a zasloužil se též o postavení berlínského operního domu. V roce 1747 Fridrich přijal v dnes již neexistujícím postupimském zámku samotného Johanna Sebastiana Bacha při audienci, během níž se zrodilo téma Bachovy Hudební obětiny, kterou zahrajeme na koncertě 7. května. Na koncertech jarní řady zazní tedy kromě královských flétnových koncertů také komorní kompozice, které ve své době bořily zažité stereotypy a pohrávaly si s nově objevenou „procítěností“. Na koncertě 16. dubna v refektáři dominikánského kláštera zahrajeme stejný program jako se objevuje na nahrávce, tzn. sonáty, sóla, dueta a tria od Františka Bendy, Carla Philippa Emanuela Bach, Johanna Joachima Quantze, Johanna Philippa Kirnbergera a Johanna Sebastiana Bacha. Na koncertě přivítáme též našeho francouzského cembalistu Bertranda Cuillera.

Co všechno Collegium Marianum připravuje?
Letos cestujeme po Evropě s rozličnými programy od Zelenky až po Händela, chystáme natáčení nového CD se Sergiem Azzolinim pro Supraphon a v létě velký projekt s názvem Kouzelný ostrov ve Španělském sále. Těším se nesmírně na koncerty s virtuosní hudbou našich skladatelů Jiránka, Reichenauera a bratrů Bendových na prestižním festivalu v Potsdamu a vystoupení se Zelenkou v Polsku a Německu. Samozřejmě, že bychom to nebyli my, aby se tam i letos neobjevil nějaký scénický projekt: chystáme Dona Quixota s francouzskými herci a hudbou Stana Palúcha a Marcela Comendanta a též nové představení na Cavalliho operu loutkohereckou společností Buchty a Loutky.

1.4.2012 23:04:35 Redakce | rubrika - Zprávy

TIP!