Scéna.cz 

Světlonoš ve věžích - Javier Torres

Jméno Javier Torres nemá nic společného s býkem, jak by se podle zvukové podoby mohlo zdát, nýbrž s věžemi. "Světlonoš ve věžích" - i tak by se mohl česky jmenovat význačný mexický tanečník a choreograf, který připravuje s baletem Národního divadla Šípkovou Růženku. Po Christopheru Bruceovi další charismatická osobnost v pořadu Hovory s... v němž ND přibližuje baletní tvůrce nejen z umělecké stránky.

Padesátiletý Javier Torres, levičák s respektem k astrologii (narozen ve znamení Vah), se původně dal na studium herectví, ale shoda okolností - nevěří totiž na náhodu - jej přivedla k baletu. Koncem 80. let se díky stipendiu Německé mezinárodní baletní nadace octl v Evropě a posléze zakotvil ve Finsku. Působil jako tanečník a choreograf ve Finském národním baletu a vytvořil na 25 děl, mezi něž patří i Šípková Růženka - Spící krasavice z roku 2008.

V neformální besedě s Petrem Zuskou se řeč přirozeně točila kolem tance, nicméně hned na úvod se vyjevilo společně s lahví vína několik zajímavých údajů o pěstování vinné révy v Mexiku, do nějž je zapojeno i Torresovo příbuzenstvo.

Javier Torres využívá při své choreografické práci rozsáhlé znalosti a zkušenosti z mnoha dalších oborů. Je také hercem, zpěvákem, hudebníkem, fotografuje a dělá keramiku, ale především se zabývá profesionálně psychologií a taneční pedagogikou, které přednáší na různých místech světa. Právě v tradičním přístupu k baletní přípravě vidí velké rezervy. Naprosto nesouhlasí se zásadou, že tanečníka je třeba "zlomit" - poukazovat na jeho chyby a nedostatky a zdůrazňuje "pozitivní input" - metodu podpory, pochvaly a diskuze jako psychologicky účinnější s trvalým působením, která umožňuje rychlejší pokrok a směruje člověka k tomu, "aby si volil tu nejlepší verzi sama sebe".

Pro české prostředí byly zajímavé informace o mexickém tanci, který zahrnuje ve své folklorní podobě soustu prvků ještě z aztéckého období vedle španělských vlivů i společně s nimi. Balet v Mexiku byl po dlouhou dobu záležitostí šlechty. Až ve 20. století se díky francouzským a ruským učitelům podařilo založit Národní baletní školu a balet se etabloval jako oficiální součást mexické kultury.

Pokud jde o Šípkovou Růženku, sáhl Javier Torres při její "modernizaci" k radikálnímu řešení - vystříhal z původní verze téměř dvě hodiny a a jako psycholog odkryl pod pohádkovým příběhem založeném na tradiční konfliktu dobra a zla symboliku pro různé vrstvy lidské duše.

Nejde přímo o Freuda, ale spíše o hlubinnou psychologii a její náhled na pohádku, která není prvotně zábavným vyprávěním ale prostředkem, jímž byly děti poučovány o základních jevech života. Postava Růženky je tak obrazem přechodu dívky od dětství k dospělosti a všudypřítomná červená růže symbolizuje tělesnost, tělo, fyzickou lásku, zranění trnem a krev ztrátu panenství. Staletý spánek je strachem a jeho překonáním a probuzení povstáním nové osobnosti, jejíž smyslem je život v lásce. Javier Torres považuje konflikt lásky a strachu za zásadnější než protiklad dobra a zla - ty jsou podle něj jen otázkou morálky, která se liší podle kultury, zatímco láska a strach jsou nejhlubší a univerzální lidské pocity. Strach zabraňuje lidem, aby se stali sami sebou, aby vzali osud do vlastních rukou a žili v lásce. Jen z několika minutové ukázky bylo zjevné, že nejen filozofie pohádky prodělala změnu.

Javier Torres působí jako člověk, který má v tomto okamžiku onen základní boj vybojován. Nadšení, sebedůvěra, pozitivní energie z něj vyzařují a není snad ani možné, aby neovlivňovaly jeho okolí. Dá se tedy očekávat, že prostřednictvím nové inscenace bude jejich podstatný podíl dopřán i divákům.