Scéna.cz 

Svěží vítr z Bertramky

Už potřetí si dalo v zářijových dnech na Bertramce sraz koncertní mládí, aby tu rozehrálo malý festival komorní hudby, známý pod označením Mozartiana iuventus. Na všech devíti koncertech zněl pochopitelně Mozart. Prostor dostali samozřejmě i jeho předchůdci a repertoárové dominanty romantiků. Podobně jako loni byl ovšem nevšední ráz dramaturgie podtržen přítomností domácích kompozičních novinek festivalu přímo věnovaných, z nichž tři – Dřevíkovského Contra – Mozart – Punctus pro dechové kvinteto, Doušovo divertimento s názvem Villa Bertramka a Leporello pro housle a klavír Josefa Marka – tu zazněly v premiéře a z nichž každá byla s mozartovským prostředím propojena nějakou roztomilou pointou.

Pro malou sondu do letošního ročníku jsem si vybral 19. 9. matiné mladičkého komorního čtyřlístku studentů pražské konzervatoře a HAMU (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Všetečka), který si dal do vínku název vyvolávající speciálně u Čechů rozkošně dvojznačnou asociaci – Penguin kvarteto. Vybral jsem si ho jednak proto, že jsem ho dosud neslyšel a jednak proto, že si ve svém programu troufl hned na tři choulostivé repertoárové dominanty. Mozartovo Adagio a fu-ga c moll mu znělo ve vstupním volném díle rytmicky překvapivě rozvážně i ukáz-něně a zároveň vygradovaně, zatímco v dravě rozehraném, leč v prostředí miniaturního sálu notně přeforzírovaném druhém díle jsme obdivovali více muzikantský zápal a přesvědčivé pochopení rytmu fugy než vycizelovanou zvukovost. Zajímavě a s osobitým vkladem rozkryl soubor Mozartův náročný kvartet Es dur K. 428. Nápadným rysem 1. věty (s vý-jim-kou nedotažené souhry v prováděcím dílu) bylo například její permanentní rytmické pnutí. Relativně rychle plynoucí, ale současně výrazově zatěžkaná věta volná zase upozornila na specifickou zvukovou konstelaci ansámblu, v němž se expresívní a současně velmi pohyblivá dvojice houslí setkává s nápadně barevnou violou a spíše zklidněným, jakoby s moudrým nadhledem hrajícím cellem. Přesto mě na tomto Mozartovi opět zarazila určitá lehkomyslnost v zacházení s dynamikou (například v menuetovém triu by se dalo určitě objevit více dynamických hladin) a malá ochota přizpůsobit forte alespoň trochu akustickým parametrům sálu.
Virtuózně a se zjevnou chutí přistoupilo Penguin kvarteto k osmidílnému cyklu tzv. Obrácených variací Lukáše Hurníka, které zde měly sympatický ohlas už při své loňské premiéře. Jde o erudovaně prokomponovanou variační hříčku na Mozartovo téma, která se však svým rozsahem podobá běžnému variačnímu cyklu a navíc je zamýšlena jako kvíz. K vlastnímu základu variací v podobě křehké myšlenky z Mozartova Klavírního koncertu d moll, která je exponovaná až v závěru a kterou má posluchač v průběhu skladby uhádnout, se hudba přibližuje „odzadu“ prostřednictvím pouze velmi vzdálených náznaků. Také okamžik, kdy se ono výchozí téma konečně v plné kráse vyrojí, může být pro leckoho dosti překvapivý, protože zde autor dává obzvlášť mocný průchod fantazii v oblasti dynamiky a rytmu a některé variace mu vycházejí hodně robustně. Expresívně a s nečekaně samozřejmým nadhledem se mladí kvartetisté zmocnili stěžejní repertoárové dominanty v podobě Smetanova Kvartetu e moll. Například melodické návaly v 1. větě jim zněly harmonicky sytě, ale nikoli ztěžkle, spíše lehce (dvojice houslí), v polkovém Allegru moderatu si obzvlášť roztomile pohráli s quasi trylkovými signály (viola) a pře-cho-dy (rytmizované cello s violou kontra originálně synkopované akordické výdrže houslí) a obě závěrečné věty jim vyšly pozoruhodně plasticky i po dynamické stránce. Vůbec se zdálo, že to byla nečekaně právě romantická hudba, ve které se toho večera cítili nejvolněji.