Scéna.cz 

Great Artists – Live in Prague

Zoltán Kocsis patřil zvláště v 80. a 90. letech k nejvýraznějším pianistickým osobnostem své doby a také na Pražském jaru jsme s údivem sledovali jeho vyhraněně osobitý projev, kterým proměňoval každou hranou skladbu doslova v epickou báseň. To vše přitom umocňoval krajně volným tempovým plánem, jako by odmítal zlehčovat hloubku svého vcítění do interpretované hudby jakýmkoliv sklouznutím do okázalé virtuozity. Přesně do takové atmosféry, dokreslené spíše neefektní repertoárovou dramaturgií než sledem virtuózně oslnivých skladeb, nás vtahuje i toto CD, realizované jako živý záznam Kocsisových festivalových vystoupení z let 1986 a 1996. Schubertovu Sonátu B dur, s její „nebesky“ rozlehlou a melodicky podmanivou vstupní větou, po jejímž doznění nepřichází kontrast, ale stejně jímavé Andante sostenuto, které hraje tento legendární pianista jako by ho na pódiu sám vytvářel, využívaje nesmírně široké palety dynamických odstínů a tempových posunů. Nejde o líbezně elegantní raný romantismus, nýbrž o obraz nekonečně táhle rozvíjené evoluce, nezakrývající ani momenty určitého kompozičního tápání a pocitů improvizace, které se v této kreaci vyskytují.

O to účinnější kontrast k tomu pak vytvářejí obě věty následující, rozkošně rytmicky pointované, ale současně odvíjené typicky schubertovsky zpěvně. I z Liszta si Kocsis, jak je pro něj příznačné, vybírá skladby, v nichž může svůj básnivý přístup plně uplatnit. V nejepičtější z autorových Uherských rapsódii (č. 5, e moll) přesvědčivě rozkrývá onu typicky „uhersky“ lidově intonovanou melodickou linku, kterou jako by proměňoval na jakési monumentalizované recitativo. Je to zvukově vycizelovaná hra. Místo, kde se základní téma ozývá v projasněném dur, mu vychází přímo ideálně. Totéž platí i o Kocsisově podání Lisztovy skladby Ave Maria (s podtitulem Římské zvony), i když také zde se v některých momentech nemůžeme ubránit dojmu, jako by šlo po kompoziční stránce o zvlášť sugestivně zapsanou improvizaci. Na závěr dík za Kocsisovo připomenutí Bartókových Devíti malých klavírních skladeb, v nichž skladatel vychází ze schémat předbachovské hudby, která zachovává, ale jejichž vnitřní hudební náboj přetavuje do vlastního světa drsné zvukovosti. Všechny čtyři ukázky jsou představeny brilantně, jako výzva k následování pro další interprety a také – to zejména – klavírní pedagogy. Buklet s poutavým průvodním slovem Víta Roubíčka je vypraven vzorně.

RADIOSERVIS CR0509¬ 2
Great Artists – Live in Prague
Franz Schubert: Sonáta B dur, D 960, Ferenc Liszt: Uherská rapsódie č. 5 e moll, Ave Maria, Béla Bartók: Devět malých klavírních skladeb, Vol. 2; Zoltán Kocsis – klavír
Nahráno live ve Španělském sále Pražského hradu 28. 5. 1996 (Schubert, Bartók) a pražské Smetanově síni 28. 5. 1986 (Liszt), hudební režie Igor Tausinger (Schubert, Bartók) a Pavel Gilík (Liszt), zvuková režie Jaroslav Vašíček. Celkový čas 67:09. Zdroj Hudební rozhledy 12/11 - Miloš Pokora.