Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Václav přiveze mladé

autor: archiv

Před pár lety byl houslista Václav Hudeček tváří českokrumlovského hudebního festivalu. Nyní se na festival vrátí, aby tu společně s několika mladými talenty předvedl to nejlepší z české houslové líhně.

Jaký vztah máte k Českému Krumlovu a tomuto hudebními festivalu?
Musím přiznat, že jsem fanda festivalu od samých počátků . Neudělat v takovém městě jako je Český Krumlov festival by byl zločin. Město je nádherné a hudba mu přidává na mladistvosti. Mně se nejvíc na tomto festivalu líbí prolínání žánrů a vždy prvotřídní kvalitu interpretů. Takže, hrají-li barokní hudbu, není to žádné její mrzačení, ale opravdu mistrovské provedení, podobně když jde třeba o lidovou hudbu, byl tu např. Čechomor, skutečně kumštýři. My na festival jezdíme rádi i tehdy, když tu nehraju, třeba na Jose Curu. I mé první a zatím poslední vystoupení na festivalu před třemi roky, kdy jsem hrál Mendelssohnův houslový koncert, byl to ohromný zážitek. Hrál jsem s Pražským komorním orchestrem, který hraje bez dirigenta. Nejprve jsem měl pochybnosti, přece jen zahrát velký romantický koncert bez dirigenta, ale vyzkoušel jsem to a musím říct, že to bylo úžasné, protože orchestr mě doprovodil naprosto perfektně. Samozřejmě si vážím si toho, že jsem byl před třemi lety tváří festivalu, zvláště v souvislosti s tím , když vidím, že na Placida Dominga se dostalo teprve teď... A ještě to má další souvislosti, které sahají mnoho desítek let zpět.

Můžete prozradit jaké?
Když jsem začínal v roce 1967, byl to takový malý zázrak. Bylo mi patnáct a dostal jsem různé nabídky na nahrávky, které ovšem byly zadupány do země. Bydleli jsme tehdy na patře s Jiřím Maláskem, což byl popový pianista a moc slušný člověk. Právě on k nám jednoho krásného dne přivedl Josefa Boháče, ředitele Pantonu. Ten den jsme dohodli mou první desku v Pantonu. Takže v době, kdy mě Supraphon odkopl, vydal jsem ve svých šestnácti desku u Pantonu, a spolupracoval jsem s ním pak až do roku 1989, kdy se obě firmy spojily. Takže tátovi Jaromíra Boháče, řediteli krumlovského festivalu, vděčím za mnohé a jsem rád, že přátelství pokračuje i se synem, a že na jubilejní ročník mohu přispět svým muzikantským dílem.¨

Vy ovšem nebudete na festivalu vystupovat sám, zahrajete si tu společně s mladými. Mimochodem, nebojíte se konkurence mladých?
Rozhodně myslím, že se v mém věku nemusím bát mladých umělců a mladých umělkyň. A navíc jsem se jich nebál ani v útlém věku. Jsem rád, že mohu pozvat dva nejúspěšnější absolventy mojí luhačovické akademie, Pepu Špačka, který vystudoval ve Filadelfii na Curtisově institutu a nyní ještě studuje na Julliard School v New Yorku. Mimochodem, když byl vypsán konkurs na prvního koncertního mistra České filharmonie, neměl konkurenci, od příští sezony tam nastupuje . Je to jeden z mých hostů, který mi dělá velkou radost, muzikant světové kvality a navíc skromný noblesní kluk.
Druhým hostem je Honzík Mráček, kterému je osmnáct a já ho znám od narození. Loni se stal nejmladším laureátem mezinárodní soutěže Pražského jara v jeho historii, kdy dostal druhou cenu v konkurenci v obrovské konkurenci. Je škoda, že se u nás tak málo ví o těchto skvělých muzikantech, kteří nám dělají jméno ve světě. Zároveň jsem samozřejmě rád, že uvítáme mladou rakouskou mladou houslistku Marie Isabel Kropfitsch. Bude o zajímavá konfrontace- jeden má čistě americkou školu, druhý české školy, já mám ruskou školu, a je to i symbolické propojení. Vymyslel jsem takový program, aby byla trošku legrace. Nejprve to bude koncert, dvojkoncert, trojkoncert a na závěr čtyřkoncert, kde vystoupíme všichni dohromady. Zkrátka mladí kolegové se ke mně budou ve hře postupně přidávat. Budou to skladby Johana Sebastiana Bacha a Antonia Vivaldiho. Trojkoncert je vlastně transkripce koncertu Baumgartena pro tři cembala. V barokní hudbě vlastně ani nevíte, jestli Vivaldiho koncert pro čtvery housle napsal Vivaldi jako koncert pro čtvery housle, nebo jestli ho napsal J.S.Bach jako koncert pro čtyři cembala. Protože ten koncert existuje v obou verzích, a nikdo neví, kdo byl první. Takže., myslím si, že to bude určitě pro publikum zajímavé.

Myslíte, že to dnes mají mladí umělci lehčí nebo těžší než jste to měl vy?
Ono se musíme na to dívat dvěma pohledy. Jednodušší to dříve bylo v tom, že existovala jedna velká státní agentura Pragokoncert, která se starala o mladé talentované muzikanty. A bylo u nás tehdy 350 Kruhů přátel hudby. To byly za I.republiky spolky pro komorní hudbu, a aby se po roce 1948 nezrušily jako buržoazní přežitek, tak profesor K.P.Sádlo vymyslet, aby se to přejmenovaly na Kruhy přátel hudby - tedy něco nového, pokrokového. Ale v podstatě to bylo pořád jedno a to samé. Po celé republice ve větších i menší městech i na vesnicích se v rámci těchto Kruhů pořádaly koncerty komorní muziky.
Po roce 1989 se v tom počátečním chaosu o to Český hudební fond přestal starat, všechno to vzalo za své. Ty Kruhy přátel hudby dneska bohužel spíš živoří než žijou. Takže když si vezmete, že existovalo tři sta padesát Kruhů přátel hudby, a pořádaly průměrně 10 koncertů ročně , tak si můžete spočítat, kolik příležitostí měli mladí talentovaní muzikanti . Navíc se skoro všechno v té době řídilo centrálně, takže Pragokoncert měl všechny ty mladé umělce pod palcem, vědělo se o nich a protože to bylo nejjednodušší, posílali na tyhle koncerty právě je. Z tohoto hlediska to samozřejmě bylo - nechci říkat - lepší, ale jednodušší pro mladého talentovaného muzikanta se prosadit. Ale zase na druhé straně byla spousta omezení, která souvisela s režimem, který tady byl. Nesměli jsme hrát s emigranty z východní Evropy, nesměli jsme hrát s muzikanty, kteří měli izraelské pasy, takže když se to dalo na jednu hromadu, tak jste nesměli hrát skoro s nikým. Protože buď to byli emigranti z východu po roce 194á nebo majitelé izraelských pasů. Takže ono se to tak nějak vyrovnává. Nicméně, díky tomu, že dnes neexistuje rozdělení východ – západ a svět je přeplněný vynikajícími muzikanty, myslím, že v dnešní době to mladí muzikanti mají těžší , protože konkurence je skutečně obrovská. A bohužel, i v té vážné muzice existuje strašně moc šmíry a podvodníků , kteří když mají správnou mediální podporu, tak se můžou i proslavit na úkor těch talentovanějších. Každá ta doba má své špatné i dobré, ale myslím, že to dobré dnes převažuje.A nebojím se o ty naše muzikanty. Snažím se je povzbudit a pomoci jim. Ještě nejsem tak starý, abych si nepamatoval, jak je to těžké, být mladý a talentovaný v Čechách.

V příštím roce budeš slavit významné životní jubileum. Máš ještě nějaké nesplněné životní přání?
Já se v tomto řídím jedním arabským příslovím: „Raduj se z toho, co máš, a netrap se kvůli tomu, co mít nemůžeš.“ Já si myslím, kdybych měl nějaká nesplnitelná přání, tak by to bylo rouhání. Protože pánbu už mi toho nadělil za můj poměrně dlouhý život dost. Příští rok mi bude šedesát a děkuji pánu Bohu a hlavně dobrým lidem, které jsme za svůj umělecký život potkal – takovým, kteří mě nelikvidovali, naopak pomáhali.

16.5.2011 23:05:28 JaSop | rubrika - Z éteru

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

CD boxy (1), Festivaly (3), Koncerty (3), Z éteru (2), Zveme ... (2)

reklama