Plzeňská Coppélie je skutečně živá
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekOživlé mechanické bytosti, které se vymknou moci svého tvůrce, z fantastických povídek E.T.A. Hoffmanna (1776 – 1822) jako pohádkový námět i jako metafora nekontrolovatelných sil vyvolaných člověkem, inspirovaly v období romantismu různé hudební skladatele a tvůrce baletů. Nejpopulárnějším se stal bez pochyb Čajkovského LOUSKÁČEK, k neméně oblíbeným dílům patří COPPÉLIE Léo Delibese (1836 – 1891), k níž libreto na námět Hoffmannovy povídky Pískař vytvořili Charles Nuttier a Arthur Saint – Léon.
V úpravě Jiřího Pokorného nyní uvádí balet plzeňské Divadlo J.K. Tyla, které přijalo pozvání k hostování na první pražské scéně.
Již podruhé se mohli pražští diváci potěšit pohádkou o podivínu Coppéliovi a jeho mechanické loutce Coppélii a o lásce dvou mladých lidí, která málem ztroskotala. Pohádkový příběh pro děti o tom, co se skrývalo ve starém domě a kdo byla záhadná dívka za oknem, metafora pro dospělé také o tom, že není všechno tak jak se zdá a že je lépe milovat živou ženu s chybami než dokonalou umělou chladnou krásu.
Dramaticky skvěle vystavěná zápletka baletu ve třech aktech o vztahu Svanildy a Franze, narušovaném Franzovým obdivem ke krasavicí za oknem Coppéliova domu, je přerušována vždy v okamžiku největšího napětí přestávkami.
V prvním dějství se dívky v čele se Svanildou, která našla klíč, vkradou do Coppéliova jinak nepřístupného domu, ve stejném okamžiku se po žebříku šplhá do okna Franz, aby se setkal se záhadnou krasavicí a na cestu domů se právě vydal také Coppélius.
Ve druhém dějství odhalí dívky uvnitř domu čarodějnou dílnu s figurami, které lze uvést do pohybu a nechtěně roztančí Španělku, Číňanku a rytíře. Ukáže se, že také záhadná kráska je jen loutka. Dívky se tím vesele baví, dokud je nevyžene rozlícený Coppélius. Svanilda se skryje a ze žertu si oblékne šaty Coppéliovy loutky. Mezitím přistihl stařec na okně Franze a bleskla mu hlavou šílená myšlenka. Pomocí magie opilému Franzovi ukradne duši a pokusí se oživit svou panenku. Pokus se i k jeho podivu zdaří a oživlá Coppélie - Svanilda s ním hraje chvíli divadlo - do té doby, než si povšimne Franze. Všechny hádky jdou stranou a oba prchají z nebezpečného místa a zanechávají zdrceného Coppélia s poničenou figurinou a poznáním, že byl oklamán.
Jako každý správný romantický příběh musí končit svatbou, tak i zde je třetí dějství věnováno svatebnímu veselí. Dokonce i Coppélius se usmíří a přeje mladé dvojici štěstí.
Základní linie sólových výstupů a duet hlavních představitelů (Svanilda – Ivona Jeličová, Franz - Miroslav Hradil, kteří dostáli svému a neopomenuli žádnou z krásných partií, na něž se milovníci klasického baletu těší již od začátku, morous Coppélius – Petr Brettschneider, loutky s legračními trhavými mechanickými pohyby – Coppélie - Nikola Pažoutová, neohrožený rytíř v brnění – Petr Laštovka, Španělka s vějířem – Hana Čakarmišová, Číňanka se slunečníkem – Misaki Mochizuki) se neustále ve svižném tempu rozvíjí a proplétá. Vstupy sborů – vojáků – přátel Franze, dívek - družek Svanildy, měšťanů a měšťanek, roztomilých kluků – rošťáků a způsobných holčiček zaplňují v každém okamžiku náměstí a humornými epizodkami osvěžují děj.
Za celý další příběh by vydala všudypřítomná postava ševce (Richard Ševčík), který především svádí paničky a také opravuje a nabízí boty. Aby dokázal kvalitu svého zboží, neváhá si zatančit na špičkách. Neposedný jako šídlo, hned tady, hned tam, jako gumový, více ve vzduchu než na zemi a jeho piruety a skoky nemají konkurenci. Po právu byl Richard Ševčík za svůj výkon nominován na letošní Cenu Thálie, i když nikoliv v této roli ale v roli Quasimoda z baletu Zvoník od Matky Boží.
Co se nezdařilo Coppéliovi s oživením Coppélie, tam byl úspěšný režisér a choreograf Jiří Pokorný. Plzeňská Coppélie je skutečně živá, prozařuje z ní radost a zaujetí tanečníků a tanečnic, představení má spád a švih i díky hudebnímu doprovodu orchestru opery Divadla J.K. Tyla pod vedením dirigenta Jiřího Petrdlíka. Zaujme i vizuálně - neustálá vřava na scéně bez hluchých momentů v malebných kulisách Josefa Jelínka (zároveň i návrháře půvabných kostýmů).
Zaplněné hlediště Národního divadla, dospělí i děti, dali svým dlouhotrvajícím potleskem v neděli večer najevo, že byli nadmíru spokojeni.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Bílá Voda míří na prkna naší první scény
Činohra národního divadla chystá dramatizaci románu Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Premiéra 9. kv celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dny evropského filmu znají své vítěze
Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek