Scéna.cz 

Bohuslav Martinů: Den dobročinnosti

Koncem roku 1930 se Bohuslav Martinů pustil do operního díla, ale neuzavřené ho v dubnu roku 1931 opustil, aby se k němu už nikdy nevrátil. Neznámé jevištní dílo s názvem Den dobročinnosti, které je životopisci skladatele zmíněno jako Týden dobročinnosti se dočkalo rekonstrukce a novodobý snímek, který vznikl péčí Českého rozhlasu Plzeň a vydavatelství ArcoDiva, doplňuje rozsáhlý odkaz skladatelův o chvalitebný objev, jenž je svého druhu senzací. Zasloužil se o něj především dirigent Milan Kaňák, který připravil k nastudování dílo z dochovaných materiálů – lépe řečeno kopií, neboť rukopisný originál je v archivu švýcarského dirigenta Paula Sachera. Geneze tohoto objevu je ovšem hlubší a příběh je takřka detektivní a zde je třeba jmenovat dirigenta Václava Noska, který celý projekt zahájil a kterého od realizace oddělil předčasný odchod. Kaňák se věci chopil s piety ke svému kolegovi, od něhož se mnohé naučil a věnoval se jí tak, že časem – v roce 2003 – uskutečnil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jevištní světovou premiéru. Nahrávka opery vznikla ale o několik let později – v roce 2009 ve studiu Plzeňského rozhlasu za účasti zvukového mistra Karla Brothánka a hudebního režiséra Antonína Bulky. Realizace díla získala podporu od Ministerstva kultury a vznikla v koprodukci Českého rozhlasu Plzeň, Plzeňské filharmonie, Katedry zpěvu a operní režie HAMU – nahrávku vydala společnost ArcoDiva v letošním roce, po nedávné prezentaci v budově Francouzského institutu v Praze.

Opera Den dobročinnosti je do¬provázena záhadou, která způsobila její odložení a o níž se v bookletu kompaktního disku zmiňuje dirigent Milan Kaňák. Jistým vodítkem je dochované mínění německého vydavatelství Schott, které v roce 1931 považovalo text „na německé poměry poněkud prostinký“. Martinů komponoval operu na německý text – dnešní nahrávka využívá text francouzský, s jehož nastudováním měl nejvíce starostí asistent dirigenta a představitel dvou postav opery – Tuláka a Nádražáka – Martin Buchta. Provedení díla je velmi slibné – v 1. jednání vystupuje v roli mladé plavé pasačky Irena Troupová a volba právě této pěvecké síly byla velmi jasnozřivá. Troupová vystupuje s krásnou dikcí a s nevýslovnou účinností projevu, který je navýšen přidaným ohlasem sboru – vedle jemného až snivého vokálu stoupajícího a vlnícího se v omamném melismatu zazní i realistické povely stádu kravek vedených z pastvy do vsi. Její provedení má výstižnou bukolickou náladu, a do zmíněného volání na dobytek vstoupilo jako sólová kreace výrazné lyrické osobnosti bez manýr operních romantických poloh s prostou nefalšovanou lidovou jednoduchostí. Prostonárodní venkovskou scénu ozdobil připojený sbor nesenými halekajícími vokály. Irenu Troupovou doprovázel Pražský komorní sbor (sbormistr Lubomír Mátl), Plzeňskou filharmonii řídil Milan Kaňák. Také další sólové hlasy měly vysokou úroveň – představitel dvou postav opery – Tuláka a Nádražáka Martin Buchta dokázal, vedle klasického zpěvu, přesvědčivě zvládnout v postavě Nádražáka zkreslenou podobu zpěvu napodobující hlas filtrovaný nádražním tlampačem – to je ovšem spíše věc technického zabezpečení opery. Sem patří i realizace poznámky zanesené do bukletu kompaktního disku – všechny zvuky použité v nahrávce jsou podle skladatelova předpisu v partituře – a jedná se také o vesnické zvony a zvuky či hluk nádraží. Stejné uznání patří postavám kostelníka – Zbyněk Brabec, mládenců, kteří procházejí celou operou, tedy Lukáše – Tomáš Bijok a Nikoly – Petr Matuszek, dále starosty – Peter Poldauf a hospodského – Michal Mačuha. S potěšením nasloucháme výtečnému zpěvu tří žen – jsou jimi Lucie Fišerová Silkenová, Libuše Moravcová Myřátská a Gabriela Petirová (také Domovnice), jakož i Pošťáka – Josefa Zedníka. Orchestr uvádí scény malebným zvukem, který podporuje krásný znělý nástup sboru, podivuhodně srozumitelný, přestože zpívá francouzsky, a sólisty, z nichž každý jmenovaný odvedl krásný plný herecky procítěný výkon počínaje oslavovaným starostou, který rozprávěl s hospodským o bezpočtu kvalitních nápojů. Sem patří i krásná laškovná a procítěná scéna dvou jmenovaných mládenců s blondýnkou – zde zvanou Plavá – Irenou Troupovou. Vesnické prostředí z úvodu opery změní následující scéna a to prostřednictvím pošťáka – v novinách je zpráva o dnu dobročinnosti v Paříži, kam se mládenci Lukáš a Nikola vypraví, aby konali dobro. Vydají se na nádraží, ale před odjezdem do Paříže usínají na lavičce, kde se jim zdá krásný sen o jejich misii. Děj opery kvapí ale od jednoho neúspěchu k druhému, každý pokus o konání dobra končí nepříznivě, od dámy dostanou pár políčků, strážník je vykazuje z místa a všude dostanou vynadáno – poslední scéna uvádí naše hrdiny k Domovnici, která znectí všechny nájemníky v domě a na naléhání Lukáše a Nikoly, aby jim ukázala nešťastného člověka, jemuž by prokázali dobro, označí za hledanou osobu sebe. Mládenci se tedy chopí práce domovnice. Příběh je sice poněkud jednodušší a hudba je rovněž velmi tradicionalistická, ale nahrávka je nádherným dokladem průchozího tvůrčího stylu našeho Martinů.
Světová premiéra na kompaktních discích je velký dramaturgický, interpretační a vydavatelský čin, jemuž byla věnována velká péče. Vydání má čtyřjazyčnou textovou přílohu a pěknou barevnou podobenku Paříže s Eifelovou věží. Přílohou je úplný text opery ve čtyřech jazykových mutacích, který je uveden synopsí převedenou ze strojopisného německého libreta, text opery je zpíván francouzsky. Zde jsou přidány černobílé fotografie z natáčení a portréty uměleckých těles – sboru a orchestru. Mezi účinkujícími dále hodnotným dílem k výbornému provedení opery přispěli Jarmila Kosinová – Ženská, Petra Havránková – Trhovkyně, Děvče, Mladá žena, Josef Škarka – Četník a Obchodník, Jaroslav Kovacs – Zlý muž, Lívia Obručnik Vénosová – Malý chlapec, čtyři sólisté z Pražského komorního sboru – Barbara Solazzo, Eva Forejtová, Eva Zbytovská a Dušan Růžička a instrumentální sólisté Alena Járová (viola), Jarmila Vlachová (akordeon), Karel Friesl (klavír), ostatně pochvala náleží všem účinkujícím výše v titulu uvedeným. A jak jinak, nelze přehlédnout nesmírně obětavou, badatelskou, revizní a takřka nedocenitelnou činnost dirigenta Milana Kaňáka, který „své“ revivalistické konání pečlivě ošetřil i v podílu dirigentského postu. Světová premiéra opery Bohuslava Martinů Den dobročinnosti nese charakter skutečně pietně vlasteneckého tvůrčího konání z dokonale profesionálních pozic, který rozhodně ani budoucí případné hvězdné provedení nezasune do zapomnění.

ČESKÝ ROZHLAS PLZEŇ/ARCODIVA UP 0121-2 131
Bohuslav Martinů: Den dobročinnosti. Opera o třech dějstvích.
Libreto Georges Ribenmont-Dessaignes podle námětu Ilji Erenburga. Německý překlad Camill Hoffman, anglický překlad Karel Janovický, český překlad Vladimír Fux, revize partitury Milan Kaňák.
Účinkují Tomáš Bijok, Petr Matuszek, Irena Troupová, Peter Poldauf, Michal Mačuha, Lucie Fišer Silkenová, Libuše Moravcová Myřátská, Gabriela Petirová, Jarmila Kosinová, Petra Havránková, Josef Zedník, Josef Škarka, Jaroslav Kovacs, Lívia Obručník-Vénosová, Zbyněk Brabec, Martin Buchta, členové Pražského komorního sboru Barbara Solazzo, Eva Forejtová, Eva Zbytovská, Dušan Růžička, Plzeňská filharmonie, sóla Alena Járová (viola), Jarmila Vlachová (akordeon) a Karel Friesl (klavír), Pražský komorní sbor, sbormistr Lubomír Mátl, Martin Buchta asistent dirigenta a korepetitor vokálních partů. Dirigent Milan Kaňák.
Natočeno ve Studiu Českého rozhlasu Plzeň v listopadu a v prosinci roku 2009, hudební režisér Antonín Bulka, mistr zvuku Karel Brothánek
Celkový čas 73:16
Zdroj Hudební rozhledy 08/10 - Rafael Brom