Scéna.cz 

Radůza: Miluju vás

Na počátku devadesátých let vědělo o velkém a mnohostranném talentu zpěvačky, instrumentalistky a skladatelky Radůzy (nar. 1973) jen pár zasvěcených. Končila tehdy studium zpěvu, skladby a aranžování na Pražské konzervatoři, živila se, jak se dalo, ale zdálo se, že navzdory svému nadání (tehdy mj. uspěla u zkoušek na herectví na pražské DAMU, ale na další studium už neměla čas ani peníze) marně hledá cestu k širšímu publiku. Pak si jí všimla Zuzana Navarová a stala se patronkou Radůziny kariéry: odvedla ji z Karlova mostu, resp. z podloubí U Minuty na Staroměstském náměstí, kde Radůza hrála (na harmoniku a na kytaru) a zpívala kolemjdoucím, a hned poté ji vystavila sluchu a zraku publika v Lucerně. Pak jí pomohla s natočením a vydáním prvního alba „…při mně stůj“ (2003), za které Radůza získala tři Anděly Akademie populární hudby. Radůza, která od času studií milovala například hudbu Igora Stravinského, vyrostla s dalšími alby (V hoře – 2005, V salonu barokních dam – 2007, Vše je jedním – live 2007, DVD Půjdu kam chci -- 2007) v osobitou a vlastně těžko přesně zařaditelnou tvůrčí a interpretační osobnost, pro jejíž tvorbu je příznačná kontrapozice krajních náladových poloh: drsnost, až syrovost projevu, jež však nikdy není naturalistická, a vřelá, dojímavá, ale nesentimentální kontemplativní lyrika. „Sama charakterizuje svou tvorbu jako městský folk v rozpětí od šansonu až k hospodské odrhovačce, obsahující melancholii, vzrušený patos a subjektivní sebereflexi. Hudebně je na jejích kompozicích rozeznatelný vliv Igora Stravinského, melodická a harmonická invence je však zcela osobitá. Časté jsou v jejích písních rytmické nepravidelnosti, harmonické příkrosti a v lyrice široká melodická klenba; její interpretace vlastních skladeb se vyznačuje silným vnitřním prožitkem a často drsným nebo naopak podmanivě teskným výrazem.“ (viz heslo Radůza v elektronickém Českém hudebním slovníku osob a institucí).

Tato charakteristika ve všeobecném smyslu platí i pro nový kompaktní disk, který Radůza vydala letos (2010) na jaře ve vlastním vydavatelství Radůza Records pod názvem Miluju vás. Porovnáme-li ale 17 písní z tohoto alba s předchozími cédéčky, nemůžeme si nevšimnout, že se sice nijak nezměnila bohatá, spontánně působící autorčina textařská i hudební invence ani její nenapodobitelný, resp. spíše neopakovatelný pěvecký styl, ale že texty jsou sice sofistikovanější, ale zároveň kupodivu srozumitelnější. Radůza mezitím (2007 a 2009) přivedla na svět dvě děti, překonala těžkou nemoc a založení rodiny jí přineslo vyrovnanost a jistotu; i její zjev vyzařuje teď klid a radost ze života i z tvorby (potvrzuje to i zdánlivá drobnost: v albu …při mně stůj“ zní většina písní posmutněle a často v mollové tónině, v recenzovaném CD už písně prozrazují většinou pozitivní pocity (Prostři stůl, Jako zázrakem spíš, Na Dříň i další). Navíc je celkový obraz pestřejší díky bohatšímu instrumentálnímu obsazení (kytary, baskytara, bicí nástroje, trubka, pozoun, tuba, flétna ad.). Narativní textařský styl a velká míra poetické obraznosti samozřejmě vzdalují Radůzu na hony od běžné produkce populární hudby. Radůza nikdy nenaplní Lucernu – už proto, že chce mít se svým publikem (je různorodé: do Balbínky na Vinohradech si ji chodí poslechnout punkeři i bohatí podnikatelé, její obecenstvo se rekrutuje z rozdílných věkových skupin) při výkonu bezprostřední kontakt. Zato bude zjevně vždycky mít tomu svému publiku co říct. V albu Miluju vás sděluje své pocity velmi přesvědčivě. A pochvalu si zaslouží i za to, že v žádné z těch sedmnácti skladeb neslevila z vysokých nároků, jež na svou tvorbu od počátku kladla.

RADŮZA RECORDS RR 01
Radůza: Miluju vás
Radůza – hudba a texty, řehtačka, triangl, flétna, klávesy, akordeon, Radůza, Miloš Dvořáček – zpěv, Peter Binder, Radůza – kytary, Jan Jakubec – baskytara, Miloš Dvořáček a Robert Štolba – bicí nástroje, Zbyněk Bartoš – trubka, Jan Šatra – pozoun, Jiří Ševčík – tuba, cimbálová muzika Stanislava Gabriela. Nahráno ve Studiu SQS ve Všenorech, zvuková režie Radůza, Vlastimil Drozen, vydáno 2010.
Celkový čas 50:10. Zdroj Hudební rozhledy 07/10 - Petar Zapletal