Scéna.cz 

Transforma (ce)

Na úvod – žlutá plocha, na ní spící tanečnice, zlověstné ticho, občas zvuk -praskajícího ledu, trhající se látky nebo snad mačkaného celofánu, dává tušit, že se něco přihodí.
První obraz – stojící žena hladí vlasy dvou dalších, které se k ní tulí v pokleku jako kočky, čtvrtá zrcadlí trojici a stranou přihlíží teď již procitlá známá tanečnice. Předlouhá statická scéna za doprovodu minimalistické hudby. Postupně se obraz dává do pohybu – vzájemnými dotyky jaké mají ve zvyku děti se osoby obeznamují se svými těly a jako podivná zvířata se plazí po diagonále na druhý konec pódia. Z pohledu sedícího diváka velmi působivá podívaná. Zde se rozjíždí dynamická akce – skupina řeší vztahy, odhalují se různé emociální polohy, zdůrazněné vytržením ze skupiny v samostatných kreacích. Schéma, které se i dále opakuje a právě tyto samostatné výstupy se zajímavými a neočekávanými variacemi přesmyků z vertikály do horizontály, s široce rozmáchlými gesty nebo jen potrhnutím paží patří k vrcholům představení. Tempo pohybu je v souladu se zrychlujícím se rytmem a zesilováním hudby. Jako protiproud vpadá náhle Bachova hudba. Z rozdivočelých teenagerů se mezitím staly dámy v koktejlových šatech, které to rozjíždějí na diskotéce, mění se v popové hvězdy. Hudba přitvrzuje a společně se šaty padají i zábrany. Vše vibruje a se záblesky světla stroboskopu připomíná scéna extatickou vizi. Divoký rej přerušuje intermezzo s postavou v plášti, která zmateně bloudí po scéně. Už trochu unaveně se obnovuje taneční výr, mohl by takto pokračovat do nekonečna, kdyby zhasnutím světel nenastal nečekaný konec.

Odhalování, proměňování nebo ponory na nejrůznější místa – nejčastěji z racionálna do iracionálna patří k nejfrekventovanějším tématům současného tance – málokteré představení se jimi nezabývá.

Seskupení VerTeDance – Tereza Ondrová tentokrát v sestavě s Lenkou Bartůňkovou, Martinou Lacovou, Věrou Ondráškovou a Stanislavou Vlčekovou si přizvalo izraelskou tanečnici a choreografku Mayu Lipsker ( má za sebou např. tříleté působení v souboru Batsheva Dance Company) a irského hudebníka Roye Carolla, aby se všichni pokoušeli společně zkoumat různé možnosti proměny v představení Transforma. Tento název svádí k doslovnému překladu - „přes formu, za formou“ – tedy situace, kdy je forma opuštěna, ale nikoliv ještě transforma-ce – skutečná přeměna. Tak také avizované odmaskovávání a nabírání různých podob vnitřní osobnosti i přes nejextrémnější způsob vyjadřování působilo. Poněkud „neforemně“ a ne zcela věrohodně. Je otázkou, zda k přesvědčivějšímu naplnění zadaného úkolu představení se zajímavými choreografickými sekvencemi, jehož premiéra proběhla v Divadle Ponec, nechybělo něco více než ona slabika.